Zpěvačka Markéta Procházková (31): “Měla jsem i vegetariánské období.”

Váš hvězdný rozjezd začal v Rozjezdech pro hvězdy před téměř dvaceti lety. Jak na to vzpomínáte?

Já na to moc nevzpomínám, nechávám minulost minulostí a snažím se soustředit na přítomnost. Ale díky těmto otázkám si vždy vzpomenu na to, jak jsem měla trému – do té doby jsem nezpívala před nikým cizím, jen s rodinou u táboráku. A celé to vystoupení mám v mlze, nevěděla jsem, kde je napravo a kde je nalevo… Ale vím, že to byl moment, který mi dal víru v tom pokračovat.

Teď jste především muzikálová zpěvačka. Kolik muzikálů máte za sebou?

Myslím, že kolem dvaceti. Z poslední doby to byly role Bonnie v Bonnie a Clyde, Elišky v muzikálu Tajemství, Anety v muzikálu Čas růží, Brejny v Atlantidě, Rizza v Pomádě, Constance v Třech mušketýrech.

To není málo rolí. Jaký je pro herce zpěváka přechod z jedné postavy druhé? Jak se na ně musíte připravovat?

Každá postava potřebuje trochu jinou přípravu. Základ je naučit se texty, melodie… Pokud je postava historicky podložená, snažím se s ní seznámit i tak, že si k tomu seženu různou literaturu a pročtu ji. Jednou jsem hrála drogově závislou – to jsem zas nasávala charakter z různých dokumentů, pozorovala lidi, kteří mají tento problém a tak podobně. Je to různé. Až toto všechno člověk nasákne a naučí se, pak má teprve svobodu na jevišti a může třeba v rámci postavy zaimprovizovat a navrhnout režisérovi i svůj nápad.

Na kterou z těch dosavadních rolí vzpomínáte nejraději?

To je těžká otázka. Každá mi něco dala. Ale milovala jsem Mimi Marquez z muzikálu Rent nebo Esmeraldu – muzikál Quasimodo, nebo Elišku z muzikálu Tajemství. Doslova jsem zbožňovala muzikál Touha, kde jsem postupně hrála všechny ženské postavy. Moje oblíbená a stále hraná je Bonnie z Bonnie a Clyde. Velice pozitivně mě nabíjel také muzikál Bílý dalmatin, kde jsem měla i skvělou alternaci – úžasnou herečku, která mě hodně moc obohatila – Lucinku Pernetovou.

Zmínila jste, že před Rozjezdy jste vystupovala před publikem. Ale předpokládám, že jste zpívala už odmalička?

Ano, celá rodina vždy zpívala, všichni jsme hráli na nějaký nástroj. Brácha na kytaru, tatínek měl výborný hudební sluch, co vzal do ruky, to začalo hrát, maminka hrála na akordeon, já na klavír. Celá naše rodina se i s dalšími příbuznými scházela, povídali jsme si, hráli a zpívali.

Plníte si zpíváním v muzikálech své sny, nebo jste plánovala jinou životní dráhu?

Řekla bych, že se mi sny plní. Ale nic neplánuji. Tedy, ne nějak urputně. Něco si třeba vysním, ale pak se to mění a já spíš přistupuji na to, co se právě teď děje. Myslím, že naplánovat si životní dráhu ani nelze, a pokud ano, tak já to neumím.

Stále ještě učíte hudební výchovu?

Teď mám od učení pauzu a od září nastupuji na Konzervatoř Jaroslava Ježka, kterou mám vystudovanou, jako pedagog zpěvu.

Tak to vám gratuluji, to je posun a výzva. Když se ale vrátím ke zkušenosti s dětmi, napadá mě otázka: Mění se děti oproti vašemu dětství? Myslím ty hudebně talentované…

Vidím, jak jsou napřed, už díky internetu a youtube, skvělé angličtině a vůbec jazykové vybavenosti mohou mít snáz za hudební vzor světové špičky. A to je od raných let obohacuje a tudíž jsou rozhodně v něčem napřed.

V jednom z rozhovorů jste připustila, že se těšíte na jeden jediný den volna, který pak prospíte. Už trochu zvolníte?

To určitě bylo, když jsem zkoušela muzikál zároveň s natáčením Tváře a do toho různě hrála. Teď už je to zase dobré.

A neobáváte se, že se vám ty náročnější období podepíšou na zdraví?

Já celkem dbám na životosprávu. A spánek je pro mě největší a nejzásadnější relax. Tělo mi dává jasné signály, když se cítím unavená a neodpočinu si. Tak holt pak díky oslabenosti přichází různé rýmy, bolení v krku, ústřely v zádíčkách a podobně.

Co děláte v tom málu volného času, jak relaxujete?

Někdy jen tak koukám na film nebo si v tichosti čtu, někdy si maluju, vařím nebo uklízím, zajdu na masáž – to mám ráda hodně. Co mě ale opravdu nabije, to je příroda a zvířata. Jezdím na koně, nebo jdeme s přítelem do lesa na procházku. Když máme pár dní volna, tak se sbalíme a jedeme na túru do hor…

Pohyb v našem časopise často doporučujeme. Je dobrý i jako součást prevence cukrovky. Máte v rodině někoho s diabetem?

Naštěstí nemáme.

Myslíte si, že jsou lidé dostatečně informováni o diabetu a prevenci vůči němu?

To nevím. Záleží na nich, zda chtějí být informováni. Řekla bych ale, že často to lidé řeší, až když je to pro ně aktuální. Zkrátka až když problém nastane. Já osobně se snažím problémům předcházet.

Kromě pohybu je prevencí i zdravé stravování. Co vám to říká?

Měla jsem v životě různá období. Chvilku vegetariánské, chvilku raw, chvilku bez lepku…, ale došla jsem k jednomu: vše s mírou. Ráda vařím a ráda vařím zdravě, ale zdravě dle toho, jak to vidím já. To může být pro jiného člověka s jiným pohledem na stravu nezdravé. Spolupracovala jsem také s projektem WOKurka. Jde o projekt, který se zabývá zdravým vařením a výživou. Přesně v tom duchu, jak mi to vyhovuje, jak jsem před chvílí popsala.

Co vaříte nejraději?

Ráda experimentuji a často dochází k jídlu „co dům dal“. Miluji jako základ cibuli a také mám ráda česnek. Mám štěstí, že mému muži ode mě vše chutná. Ale když plánuji vaření, tak jsou to nejčastěji polévky. Mám výborný recept například na mrkvovou polévku s kokosovým mlékem a zázvorem nebo na klasický vývar či brokolicový krém. Anebo rizoto po italsku.

Rozhovor ukončím opět vaší prací. Sníte ještě o něčem, čeho jste nedosáhla?

Sny si povětšinou hýčkám sama v sobě. Ráda dělám to, co dělám, ráda pracuji s lidmi, kteří rádi pracují se mnou. Mám ráda výzvy. Mám ráda změny. Když mi „přišel“ dabing, byla jsem za tuto zkušenost opravdu ráda. Jak už jsem ale zmínila, neplánuji nic, neupínám se na nějaký cíl, čeho dosáhnout. To je stresující. Prostě ve spokojenosti dělám právě to, co v přítomnosti mám. Ale určitě ve mně nějaké sny kvetou, malé i velké.

Převzato z časopisu DIAstyl 5/2017

703

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný