Změny v léčbě diabetu 2. typu

Léčba diabetu 2. typu bývala v minulosti málo individualizovaná a pacienti byli léčeni podle jednoduchých schémat. Současná mezinárodní doporučení již přistupují k pacientům s ohledem na komplikace diabetu, rizika pacienta, životní prognózu, věk, hmotnost, i na jeho další choroby.

Doporučený postup péče o diabetes mellitus 2. typu lze ve zkratce popsat třemi body:

1. Cílem je dosáhnout co nejpříznivějších hodnot glykemií (hladin cukru v krvi) jakýmkoliv způsobem, ideálně při nepřítomnosti závažných hypoglykemií.
2. Lékem první volby je metformin, zatímco jiné antidiabetikum se použije buď při jeho nesnášenlivosti, nebo po zvážení individuální situace pacienta a vlastností jednotlivých léků.
3. Pokud terapie jedním lékem nevede k dosažení potřebné kompenzace, je třeba zvolit jednu z variant kombinované terapie buď jen léky v tabletové formě nebo i inzulinem.

Je třeba hledat nové způsoby léčby

Léčba hyperglykemie byla, je a vždy bude základním bodem v terapii diabetu 2. typu. Právě v této oblasti jsou však výsledky, kterých medicína dosahuje, velmi neuspokojivé. Prakticky ve všech klinických studiích, které hodnotí různé terapeutické možnosti ovlivnění hyperglykemie, dosáhne cílových hodnot méně než polovina účastníků. Je proto třeba hledat nové způsoby léčby, které zlepší kompenzaci diabetu u většiny pacientů. Je nutno zlepšit systém vzdělávání laiků tak, aby přibylo motivovaných a spolupracujících pacientů, protože nemocný se na výsledku léčby podílí rozhodujícím způsobem.

Hypoglykemie jako překážka

Jednou z typických překážek, které snižují dobrou spolupráci pacientů při léčbě a v reálném životě brání udržení pokud možno normální glykemie, je hypoglykemie. Tato nadměrně nízká hladina krevního cukru přichází jako důsledek „přestřelení“ efektu léků. V posledních letech se objevila nová skupina léků, jejichž účinek je odvozen od působení takzvaných inkretinů. To jsou lidskému tělu vlastní hormony, které „pomáhají“ inzulinu snížit glykemii.

Nebojte se inzulinu

S novými možnostmi, nutností intervence nejenom hyperglykemie, ale i ostatních rizikových faktorů, se stala léčba diabetu složitou. V současnosti je možno volit mezi deseti skupinami základních léků (mimo inzulinu), které tím či oním způsobem snižují glykemii. Tyto léky lze kombinovat nejen navzájem, ale i s inzulinem.
Inzulin je látka tělu vlastní. Poté co bylo rozpoznáno, v jakém rytmu si jej lidské tělo produkuje, byly navrženy různé druhy inzulinů a různé režimy jejich podávání. Velmi zjednodušeně platí následující:

• Diabetiky 2. typu je možné léčit inzulinem kdykoliv v průběhu nemoci, vhodnost vždy vyplývá z konkrétní situace. Není třeba se inzulinu obávat, bylo prokázáno, že je naprosto bezpečný.
• Po delším průběhu diabetu 2. typu je však použití inzulinu nezbytností. Je to proto, že se v organismu vyčerpává schopnost tvořit si vlastní inzulin.
• Při volbě upřednostňujeme takzvaná inzulinová analoga – to jsou nově navržené molekuly inzulinu, které mají lepší vlastnosti při podkožním podání – lépe a předpovídatelněji se vstřebávají. Z tohoto důvodu je léčba inzulinovými analogy zatížena nižším rizikem hypoglykemie.
• Základní režimy podání inzulinu jsou jedna dávka na noc, dvakrát denně podání směsi dlouhodobě a krátkodobě účinného inzulinu a další varianty.
• Pro léčbu inzulinem jsou k dispozici přípravky humánní a analoga, obojí v rychle účinkující variantě, ve formě s pomalým vstřebáváním, a také jako kombinované inzuliny. Pro správné rozhodování je třeba umět individualizovat léčbu. Potřebná intenzita léčby se odvíjí od očekávaného přínosu. Ten se u pacientů neobjevuje ihned, ale až s odstupem času, což znamená, že lékař musí nutně zvažovat prognózu nemocného.

Smyslem léčby je zabránit vzniku komplikací

Diabetes mellitus je typickou civilizační nemocí, na jejím vzniku se podílí obezita, nedostatek fyzické aktivity a stres. Jde o chronické onemocnění, které není doposud vyléčitelné. Důsledkem diabetu jsou akutní a zejména chronické komplikace, které zhoršují významně kvalitu života a zvyšují úmrtnost.
Smyslem léčby diabetu je zabránit vzniku komplikací. Případně, jestliže vznikly, zpomalit jejich vývoj. Cílem léčby diabetu je tedy prodloužení života nemocných při zachování jeho kvality.

Text: Prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc., MBA

2475

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný