Život s cukrovkou: Stigmatizace a mýty panující kolem diabetu II. typu ztěžují diabetikům život

Stigma je postaveno na nepravdivých přesvědčeních, která pramení z nedostatku informací. Lidé, kteří věří mýtům a předsudkům panujícím kolem cukrovky, pravděpodobně nemají k dispozici fakta, která potřebují k tomu, aby dospěli k informovanému závěru.

Pocit viny a vyloučení ze společnosti

Podle vědců může stigma kolem diabetu II. typu způsobit, že se lidé cítí vyloučeni, odmítnuti nebo obviňováni z toho, že mají toto onemocnění. Člověk žijící s cukrovkou se navíc může za svůj stav stydět a obviňovat sám sebe, že cukrovku vůbec má, případně, že nedělá vše pro její zvládnutí. Tyto negativní pocity mohou mít velký vliv na duševní zdraví a mohou ztěžovat provádění kroků potřebných k managementu diabetu II. typu.

Proč lidé pociťují stigma spojené s cukrovkou II. typu?

Lidé s diabetem II. typu se mohou setkat se stigmatizací z celé řady zdrojů – včetně médií, zdravotníků, přátel i příbuzných. Podle studie z roku 2017 je nejčastější příčinou stigmatu přesvědčení, že diabetes je charakterová vada nebo osobní selhání. Existuje mylná představa, že si lidé cukrovku II. typu přivodili sami tím, že jsou líní, mají obezitu nebo se stravují „nezdravě“.

Studie také zjistila, že stigmatizace je nejvyšší u těch, kteří mají potíže se zvládáním diabetu. Nejčastěji se se stigmatem setkávali lidé s vysokým BMI, nebo ti, kteří nebyli schopni kontrolovat hladinu cukru v krvi. Tato stigmatizace může vést k tomu, že pacient s diabetem klade sám sobě za vinu, že se mu nedaří plnit cíle v oblasti glykemie, případně že se dostal do stavu, kdy potřebuje nasadit nebo změnit léky, jež mu pomohou zvládnout diabetes II. typu. Může mít pocit, že selhal.

Některé faktory, které mají dopad na diabetes a jeho léčbu (například věk nebo genetika), nelze ovlivnit. A cukrovka II. typu je progresivní onemocnění, což znamená, že kroky, které člověk podnikne ke zvládnutí cukrovky, nemusí vždy fungovat. Často se stává, že je potřeba upravit plán léčby. Někdy je cukrovka vůči léčbě jednoduše rezistentní. Stává se, že pacient může dělat vše podle pokynů svého lékaře, a přesto nedosáhne výsledků, o které usiluje.

Kari koření: Pomáhá proti zánětům a zlepšuje trávení. Jeho domácí variantu vyrobíte snadno

Většina lidí by na otázku, odkud kari pochází, nejspíš odpověděla, že z Indie. To ale není správná odpověď. Směs kari koření má totiž svůj původ ...

Hlavní mýty, které se vážou k diabetu II. typu

Stigmatizace může být důsledkem mýtů, což jsou představy, kterým se všeobecně věří, ale které jsou často nesprávné. Víte, jaké mýty se převážně pojí s diabetem?

Mýtus: Lidé si cukrovku způsobují špatnými rozhodnutími

Tělesná hmotnost a úroveň pohybových aktivit jsou pouze dílčí faktory a zdaleka to není jediná příčina, proč se u některých lidí vyvine diabetes II. typu. Výzkumy ukazují, že významnou roli hraje také genetika. Rodinná anamnéza totiž přispívá k rozvoji diabetu II. typu ve větší míře než u diabetu I. typu. Pravděpodobnost, že budete mít cukrovku II. typu, se zvyšuje, pokud máte rodiče nebo sourozence, kteří toto onemocnění také mají.

S vyšší pravděpodobností výskytu diabetu II. typu souvisí také věk. Ačkoli je možné, že diabetes II. typu bude diagnostikován i u dětí, jeho výskyt je výrazně pravděpodobnější u lidí starších 45 let.

Lidé, kteří prodělali transplantaci orgánu, musí užívat léky, které také mohou způsobit cukrovku II. typu. Odhaduje se, že u 10 až 40 procent lidí, kteří podstoupili transplantaci orgánu, se nakonec vyvine cukrovka.

Ačkoliv cukrovka II. typu souvisí s nadváhou, nadměrná kila mohou být zaviněna faktory, které nesouvisejí se stravou a cvičením, jako např.:

• nedostatečná činnost štítné žlázy,
• syndrom polycystických vaječníků,
• Cushingův syndrom,
• genetika.

Existuje mnoho příčin, které nesouvisejí se životním stylem, a přitom mohou u člověka vyvolat cukrovku II. typu.

Mýtus: Je to vaše chyba, pokud hladina cukru v krvi není v cílovém rozmezí

Když žijete s cukrovkou, existují faktory, které ovlivňují hladinu cukru v krvi a které je potřeba mít pod kontrolou. Mezi ně patří např.:

• dieta,
• cvičení,
• hydratace,
• užívané léky,
• inzulínová terapie,
• spánkový režim.

I tyto kontrolovatelné prvky ale mohou představovat výzvu. Ne každý má přístup ke zdravým a cenově dostupným potravinám. Někteří lidé mají zdravotní potíže, které jim ztěžují cvičení. Náklady na léky a potřeby pro diabetiky mohou být neúnosné. Kromě toho mohou různé životní události narušovat spánek, případně zapříčinit nečekanou změnu spánkového režimu.

Existují ale i další faktory, které mohou ovlivnit hladinu cukru v krvi a které se mohou vymknout kontrole pacienta. Mezi ně patří např.:

• hormony,
• stres,
• onemocnění,
• fenomén úsvitu,
• alergie,
• menstruace,
• puberta,
• venkovní teplota,
• nespavost.

Pro každého, kdo žije s cukrovkou, může být někdy hladina cukru v krvi nepředvídatelná a je obtížné udržet ji v určitém rozmezí.

Libeček: Skromná bylina s úžasnými účinky. Pomůže při problémech s močovými cestami i proti zánětům

Původně se libeček vyskytoval v okolí Středozemního moře a používali ho staří Řekové a Římané. Ti žvýkali listy na podporu trávení a věřili, že ...

Mýtus: Lidé s diabetem II. typu potřebují inzulín, protože cukrovku nezvládli dostatečně dobře

Stigma diabetu je obzvláště vysoké mezi diabetiky, kteří užívají inzulin. Částečně to může být způsobeno mylnou představou, že potřeba užívat inzulin znamená, že člověk selhal v self-managementu cukrovky II. typu.

Diabetes II. typu je progresivní onemocnění. To znamená, že s postupem času léčba, která dříve fungovala, již nemusí stačit ke zvládnutí hladiny cukru v krvi. Někteří lidé s diabetem II. typu budou nakonec inzulin potřebovat, zatímco jiní ne. Progrese onemocnění je u každého jiná. To, zda bude člověk potřebovat inzulín, nemusí mít nic společného s tím, jak usilovně se snažil svůj zdravotní stav zvládnout.

Cukrovka a deprese: Psychické onemocnění komplikuje léčbu diabetu, je třeba rozpoznat příznaky

Studie ukazují, že cukrovka zdvojnásobuje až ztrojnásobuje riziko vzniku deprese, přičemž většina případů zůstává nediagnostikována. Zatím není ...

Jak stigma ovlivňuje duševní zdraví a léčbu diabetu?

Pokud jste někdy měli pocit, že se diabetes II. typu podepisuje na vašem duševním zdraví, nejste sami. Stigma a s ním spojený stud a obviňování mohou u lidí žijících s diabetem vyvolávat stres, deprese, pocity viny, úzkost, strach, rozpaky nebo nízké sebevědomí.

Kromě toho, že má stigma dopad na duševní zdraví, může ovlivnit i to, jak diabetik zvládá cukrovku. Pocit stigmatizace totiž může snížit pravděpodobnost, že na veřejnosti podnikne kroky potřebné k léčbě diabetu II. typu. Možná si například v blízkosti jiných lidí nebude chtít kontrolovat hladinu cukru v krvi nebo inzulinovou pumpu. Stejně tak použití inzulinového pera v místě, kde může být na očích jiných lidí, může v diabetikovi vyvolat pocit studu a vést k tomu, že svou dávku odloží či vynechá.

V případě kritiky ze strany lékaře nebo zdravotní sestry zase může být v pokušení odkládat důležité kontroly, oční vyšetření nebo krevní testy nutné k posouzení celkového zdravotního stavu.

Potřeba psychicky se vyrovnat s cukrovkou

Lidé žijící s cukrovkou mají častěji deprese a úzkosti než lidé bez tohoto onemocnění. Poměrně častý bývá i pocit vyhoření. K tomu dochází, když se diabetik cítí vystresovaný, přetížený nebo emocionálně vyčerpaný každodenním úsilím, které vyžaduje zvládání diabetu.

Také vyrovnávání se se stigmatem a pocity hanby a viny, které jsou s ním často spojeny, mohou mít negativní dopad na duševní a emocionální zdraví. Proto není od věci požádat lékaře o doporučení k psychologovi či psychiatrovi, který může doporučit terapii (například psychoterapeutické rozhovory nebo kognitivně-behaviorální terapii), která může pomoci vyrovnat se s duševními a emocionálními problémy života s cukrovkou. Případně může předepsat léky, které vám pomohou léčit depresi nebo úzkost.

Zdroje: healthline.com, dále dle textu

10341