Zelí: Úžasná zelenina nejen pro diabetiky. Nejlepší je domácí kysané, vyrobíte ho snadno

Zelí je jednou z nejstarších zelenin v historii lidstva. Zelí a jeho příbuzní pocházejí z planě rostoucí rostliny Brassica oleracea. Do této velké skupiny patří hlávkové zelí, brokolice, květák, kapusta, růžičková kapusta a kedlubny. Zelí pochází ze Středomoří a pěstuje se již více než 4 000 let. Růžičková kapusta, která patří do čeledi kapustovitých, je nejmladší, záznamy o ní jsou staré pouhých 500 let.

Zelí na kocovinu i plešatost

Na mnoha odrůdách zelí si pochutnávali již Egypťané, Řekové a Římané. Zejména Římané byli proslulí svými rozsáhlými kulinářskými znalostmi a přispěli k popularizaci zelí v celé Evropě.

Cato, starořímský státník, asi 200 let př. n. l., radil, aby člověk před hostinou, na níž hodlá „hodně  pít“, snědl hodně syrového zelí ochuceného octem. Dokonce i staří Egypťané radili začínat jídlo syrovým zelím, včetně zelných semen, aby člověk zůstal střízlivý. Zdálo se, že standardní léčbou nepříjemné kocoviny bylo prostě více zelí.

Ve staré Číně zase měli pro zelí jiné využití. Ve svitcích z roku 1000 př. n. l. nalezených v Číně se totiž uvádí, že zelí lze použít k léčbě plešatosti u mužů. Možná proto nosil slavný baseballista Babe Ruth během zápasů pod baseballovou čepicí list zelí, který prý v polovině zápasu vyměnil za nový.

Ve středověku bylo zelí základní potravinou zejména pro chudší vrstvy. Často se konzumovalo v polévkách nebo dušených pokrmech a díky schopnosti dlouhodobého uchovávání se stalo nezbytnou potravinou během dlouhých zimních měsíců.

V roce 1984 zařadila Organizace OSN pro výživu a zemědělství zelí mezi dvacet druhů zeleniny, které jsou považovány za důležitý zdroj potravin udržující světovou populaci. V mnoha zemích světa je zelí součástí národní kuchyně.

Zelí a lidová medicína

Zelí ale není jen tak obyčejná zelenina. Má řadu zdravotních přínosů. Je totiž bohatým zdrojem vlákniny, vitaminu C, vitaminu K, kyseliny listové, draslíku, manganu, vitaminu A, thiaminu, vitaminu B6, vápníku a železa, které pomáhají udržovat trávicí trakt a tlusté střevo ve zdravém stavu.

Můj příběh: Kvůli cukrovce jsem přešla na vegetariánskou stravu, denně kvůli tomu na sebe s manželem ječíme

„Moje nemoc mi otevřela oči,“ svěřuje se paní Andrea, která se celý život přizpůsobovala svému manželovi. „On je prostě takový ten typický macho, ...

Zelí a Guinessovy rekordy

Zelí je natolik slavné, že má i své zápisy v Guinessově knize rekordů. Například titul pěstitele, kterému se podařilo vypěstovat vůbec nejtěžší hlávku zelí, drží Scott A. Robb (USA) z Palmeru na Aljašce. Hlávku o hmotnosti 62,71 kg předvedl v roce 2012 na Aljašském státním veletrhu. Rekord zatím nebyl překonán. Kdoví, čím pan Robb svou zeleninu hnojí. Kromě zelí se mu totiž podařilo vypěstovat i největší tuřín na světě. K zelí se váže i další světový rekord – největší pokrm ze zelí (2 960 kg) připravil známý obchodní řetězec v roce 2014 v Odorheiu Secuiesc v Rumunsku.

Bílé, nebo červené?

Bílé hlávkové zelí je klasickou odrůdou, kterou najdeme v mnoha evropských kuchyních. Pochází ze Středomoří a v průběhu staletí se rozšířilo po celém kontinentu. Používá se k přípravě přílohového zelí, zelných polévek, zelných salátů nebo kysaného zelí. Červené zelí je barevná odrůda, která dodá mnoha pokrmům živost. Pochází z východní Evropy a je ceněno pro svou lehce nasládlou chuť a zdraví prospěšné látky. Červené zelí se často používá k přípravě salátů a příloh. Jeho zářivá barva je způsobena antioxidačními sloučeninami, které z něj činí velmi zdravou volbu.

Nejlepší je kysané zelí

Zelí je všestranná a výživná brukvovitá zelenina, která má v kuchyni již po staletí své čestné místo. Díky své přizpůsobivosti a rozmanitosti je nezbytnou součástí mnoha chutných receptů. Nejzdravější je ale kysané neboli kvašené. Už na středověkých jídelních stolech bylo absolutní nezbytností. Někteří historici se domnívají, že myšlenku nakládaného zelí přinesli do Evropy Tataři a do podoby kysaného zelí ji rozvinuli Keltové, kteří kolem roku 200 př. n. l. pěstovali hlávkovou odrůdu zelí. Ať už to je, či není pravda, kysané zelí má spoustu pozitivních vlivů na zdraví. Může vám pomoci:

• s prevencí avitaminózy neboli kurdějí,
• při chronické poruše trávení,
• má pozitivní vliv při nespavosti a jiných poruchách spánku,
• ulevuje při bolestech hlavy,
• pomáhá při onemocnění sleziny,
• je spojencem v boji s nechutenstvím,
• podporuje sekreci žaludečních šťáv,
• působí jako močopudný a lehce projímavý prostředek.

A nejlepší na tom je, že si kysané zelí můžete velmi snadno vyrobit doma sami. A ta správná chvíle je právě teď. Jak na to?

Noční převalování a otáčení komplikuje život nejen diabetikům

Trávit hodiny převalováním, když se snažíte usnout, je nepříjemné a rušivé, často dokonce vyloženě frustrující. Za zvýšeným nočním otáčením a ...

Postup výroby domácího kysaného zelí

Na procesu kvašení se podílejí bakterie mléčného kvašení, především rody Leuconostoc, Lactobacillus a Pediococcus. Typická kyselá chuť kvašeného zelí je výsledkem působení kyseliny mléčné.

K výrobě kysaného zelí potřebujeme jen několik základních ingrediencí: hlávky zelí, sůl a kmín. Na jeden kilogram nakrouhaného zelí budeme potřebovat přibližně 15 g soli a jednu lžíci kmínu. Tento základní recept můžeme přizpůsobit a přidat například cibuli, křen, jablko nebo mrkev. K dochucení se hodí bobkový list, černý pepř nebo nové koření. Jak na to?

1. Nejprve odstraníme svrchní listy hlávky zelí a po rozpůlení vyjmeme košťál.
2. Zelí nakrájíme na jemné kousky, dáme do velké mísy a přidáme sůl, kmín a další suroviny podle chuti.
3. Následně zelí mačkáme a promícháváme, dokud nezačne pouštět šťávu. Poté ho necháme asi hodinu odležet a naplníme jím sklenice nebo zelák.
4. Každou vrstvu pečlivě umačkáme a na vrch položíme několik čistých celých zelných listů.
5. Nakonec zalijeme zelnou šťávou.
6. Napěchované zelí zakryjeme talířkem a zatížíme (např. skleničkou s vodou).
7. Takto připravené zelí necháme kvasit přibližně dva týdny, v závislosti na okolní teplotě. Doporučuje se nejprve pět dní nechat zelí v pokojové teplotě, aby proces kvašení správně odstartoval, a poté ho přesunout do chladnějšího místa.

Zelí pravidelně kontrolujeme a podle potřeby doléváme vodu, aby byl talířek stále ponořený. Pokud se nám podaří zabránit kontaminaci, vydrží zelí v nádobě, dokud ho nesníme. Hotové kysané zelí postupně odebíráme a případně uchováváme v lednici.

Zdroj: vegparadise.com, dále dle textu

12036