Mám sedmiletého syna Vojtu. I když zastávám názor, že každé dítě je jiné a svým způsobem jedinečné, mají obecně vzato děti mnoho společného. V jedné věci je můj Vojta opravdu odlišný od svých vrstevníků. Denně se setkává s úžasem adresovaným ke své osobě, jak ze strany dětí, tak i od nás dospělých. Proč? Nejí totiž sladkosti, čímž často dostává dospělé do prekérní až trapné situace.