Závislost na sladkém je stejně ničivá jako alkoholismus a zbavit se jí není snadné. Vyrazit do útoku se vám ale vyplatí

Tento scénář není nijak neobvyklý a určitě jej zná většina z nás. Sladkosti často vnímáme jako rychlé řešení na hlodavý hlad, jako hojivou náplast na duši i jako odměnu. Při rodinných oslavách se stůl prohýbá pod tíhou dortíků. Kávový dýchánek s kamarádkami nebo přáteli si neumíme představit bez něčeho sladkého k zakousnutí. Po dlouhém telefonátu plném emocí nás uklidní kousek čokolády. Nebo dva. Nebo tři. A když jsme osamělí, poskytují nám sladkosti útěchu kterou jinde nenacházíme.

Tento model má většinou kořeny už v dětství. Sladkostmi odměňujeme děti za dobré známky, bonbony a čokolády se objevují v mikulášské punčoše, adventním kalendáři i jako koleda na Velikonoce. A společné mlsání zmrzliny na procházce vnímáme jako rodinný zážitek. Dalo by se říci, že sladkosti řídí naše životy. Ale je to v pořádku?

Výživa pro mozek

Ano, cukr je docela úžasný. Je to nejčistší forma energie, kterou máme k dispozici, a – na rozdíl od tuků a bílkovin – dokáže překonat hematoencefalickou bariéru. Cukr doslova vyživuje náš mozek. Potřebujeme jej k životu, ale jen v určitém množství. A rozhodně nepotřebujeme přidaný cukr. Někteří z nás (a není nás málo) ale mají pocit, že cukr nutně potřebují. Vědci totiž zjistili, že cukr aktivuje centra odměny a potěšení v našem mozku stejně jako návykové látky. Není tedy divu, že ho konzumujeme tolik.

Návykový cukr

Ne nadarmo se cukru říká bílý zabiják. Nadměrná konzumace cukru vede k obezitě, překyselení organismu, zubním kazům i obezitě. A přesto jej konzumujeme více, než bychom měli.

Závislost na cukru a sladkostech prozatím není oficiálně uznávána jako nemoc. Nicméně celá řada výzkumů potvrzuje, že nadbytek cukru může být stejně návykový jako drogy či alkohol a má i podobné účinky na mozek. To znamená, že může být stejně nebezpečný.

Slovo závislost se v medicíně používá k popisu situace, kdy se chemické procesy v mozku změnily tak, že jej nutí opakovaně užívat určitou látku nebo opakovat nějakou činnost navzdory škodlivým následkům. A přesně to se podle nejnovějších studií s naším mozkem při konzumaci sladkostí děje.

Kefír: Elixír, který pomůže s hypertenzí, cholesterolem i cukrovkou. Nejlepší je domácí

Mléčný kefír byl stovky let přísně střeženým tajemstvím obyvatel v oblasti severního Kavkazu. Ti jsou proslulí svou dlouhověkostí a jsou na jedné ...

Vědci mají jasno: Sladkosti mění náš mozek

Podle studie, kterou provedli vědci z Institutu Maxe Plancka pro výzkum metabolismu v německém Kolíně nad Rýnem ve spolupráci s univerzitou Yale, vede pravidelná konzumace potravin s vysokým obsahem cukru a tuku ke změnám mozku. A ten následně touží právě po tomto druhu potravin. Vedoucí výzkumu Marc Tittgemeyer objasnil, že mozek se postupně naučí dávat přednost potravinám s vysokým obsahem cukru a tuku. Děje se to v důsledku uvolňování dopaminu, k němuž při konzumaci sladkostí dochází: „Naše měření mozkové aktivity prokázala, že mozek se konzumací chipsů a podobných potravin přenastavuje. Podvědomě se učí preferovat odměňující jídlo. Díky těmto změnám v mozku budeme podvědomě vždy preferovat potraviny, které obsahují hodně tuku a cukru.“

Největší hrozbou je přidaný cukr

Pravdou je, že cukry jsou hnacím motorem všech buněk v mozku. Cukrem se samozřejmě nemyslí jen sacharóza, tedy bílý a hnědý cukr. Spadají sem všechny jednoduché sacharidy, které se přirozeně vyskytují například v ovoci či zelenině. Ty ale nejsou takový problém. Největší hrozbou pro naše zdraví je přidaný cukr, tedy ten, který výrobci potravin přidávají do svých produktů, aby zlepšili jejich chuť. A najdete ho skoro všude, dokonce i v uzeninách, jogurtech či slaném pečivu. A pokud nepatříte mezi jedince, kteří podrobně zkoumají etikety se složením, nejspíš ani netušíte, kolik cukru každý den zkonzumujete.

Závislosti na cukru se dá zbavit, hrozí ale abstinenční příznaky

Mozek vnímá cukr jako odměnu, a to může velmi ztěžovat odbourávání návyku na sladké. Cukr navíc není veřejnosti vnímán jako nebezpečný, je dostupný, společensky přijatelnější než alkohol, a proto je těžké vyhnout se mu.

Jak poznáte, že jste na cukru závislí? Zamyslete se. Stává se vám, že trpíte výkyvy nálad? Když si zobnete něčeho sladkého, je vám chvíli skvěle, ale pak přijde propad? Trpíte energetickými výkyvy? To znamená, že vás konzumace něčeho sladkého chvilkově nakopne, ale pak velmi rychle přijde únava? A co emocionální rovina? Stává se vám, že se nacpete zmrzlinou a je vám skvěle – ovšem jen do té doby, než se dostaví výčitky svědomí a zlost sama na sebe? Pokud ano, nejspíš byste s tím měli něco udělat.

Podle toho, jak velká je vaše závislost, můžete při vysazení cukru vnímat různé abstinenční příznaky, jako je točení hlavy, únava, zamlžená mysl, závratě či podrážděnost. Vzdát se sladkostí tak může být pro někoho hodně těžké. Neřešená závislost ale může mít dlouhodobé následky, mezi něž patří zvýšené riziko:

• cukrovky 2. typu,
• nadváhy nebo obezity,
• chronického zánětu,
• srdečních onemocnění a mrtvice,
• zánětu slinivky břišní.

Na rozdíl od mnoha jiných poruch způsobených užíváním návykových látek naše tělo cukr potřebuje. Jen nepotřebuje přidané cukry. Proto je zvládání závislosti na cukru složitější než u jiných návykových látek. Abstinence prostě není možná.

Cukrovku často provázejí kvasinkové infekce a řada dalších kožních onemocnění

Klíčovým faktorem, který narušuje ochrannou bariéru kůže, je zvýšená hladina cukru v krvi neboli hyperglykémie. Častým průvodním jevem je pak ...

Změna životního stylu pomůže s odbouráváním návyku na sladké

Tělo nemůžeme připravit o sacharidy úplně. Je potřeba, aby bylo rovnoměrně zásobováno energií po celý den. Žádné rychlé řešení, pokud jde o zbavení se závislosti na sladkém, bohužel neexistuje. V první řadě je potřeba najet na nový režim:

• Zaměřte se na vyváženou stravu: Pokud do sebe dostanete doporučených pět porcí ovoce a zeleniny denně, bílkoviny a potraviny s vysokým obsahem vlákniny, pomůže vám to stabilizovat hladinu cukru v krvi. Při sestavování vyváženého jídelníčku mějte na paměti, že ve většině ultrazpracovaných potravin se skrývají přidané cukry. To znamená, že možná jíte mnohem více cukru, než si uvědomujete.

• Nevynechávejte jídlo: Ať už je to vedlejší účinek rušného života, nebo vědomé rozhodnutí, vynechávání jídla otevírá dveře chuti na cukr. Čas od času se to stane každému z nás. Člověk, který celý den nejí, protože na to neměl čas nebo nepociťoval hlad, se cestou domů zastaví ve fastfoodu nebo si dá jedno velké jídlo těsně před spaním – a to je cesta do pekel. Pravidelná konzumace výživného jídla soustavně během dne vám zabrání v tom, abyste měli příliš velký hlad, což vám umožní lépe si vybírat jídlo.

• Plánujte jídelníček: Improvizace se těm z nás, kteří mají zběsilou chuť na sladké, obvykle příliš nedaří, ať už jsme v obchodě s potravinami, nebo postáváme před ledničkou. Proto je důležité investovat čas do plánování seznamu potravin, nakupovat potraviny vhodné pro přípravu jídla a zdravé svačiny. Je dobré vědět, co budete vařit každý den v týdnu.

• Jakýkoli pohyb je lepší než žádný pohyb: Velkou roli v chuti na cukr hrají stresové hormony. A protože je cvičení osvědčeným prostředkem ke snížení stresu, je také skvělým způsobem, jak zaplašit chuť na sladké. Cvičení vám pomůže snížit hladinu ghrelinu, což je „hormon hladu“. Může vám také pomoci více se unavit, snáze usnout a zůstat spát o něco déle, což také snižuje chuť na jídlo. Cvičení nemusí být nijak zvlášť intenzivní, aby bylo účinné. Pomohou i aktivity typu jógy. Jakýkoli tělesný pohyb pomáhá snížit hladinu stresových hormonů.

• Dostatek spánku: Už víme, že kvalitní spánek je pro naše zdraví zásadní. Ale ne dost z nás si uvědomuje, jak moc souvisí naše spánkové návyky s chutí na cukr. V žaludku máme dva hormony: leptin a ghrelin. Leptin signalizuje našemu mozku, že jsme plní. Ghrelin naopak vysílá zprávu, že máme hlad. Hladina ghrelinu se v případě, kdy se člověk špatně vyspí, zvyšuje. Pak máme místo chutě na vyváženou snídani neodolatelnou touhu dát si třeba koblihu. Když jste unavení, je těžší se správně rozhodnout a ještě těžší je vzdát se krátkodobého přílivu energie, který sladké potraviny nabízejí. Odpočinutý člověk dokáže snížit svou chuť na sladké, a když už se tato chuť dostaví, snáze jí dokáže odolat.

• Hlad je převlečená žízeň: Někdy si myslíme, že máme hlad a ve skutečnosti máme jen žízeň. Pro každého, kdo se snaží zbavit závislosti na cukru, je dostatečný pitný režim nezbytný. Pomáhá snížit výkyvy a poklesy hladiny cukru v krvi, což zase pomáhá udržet pod kontrolou chutě.

• Zápisník „hříchů“: Je snadné přejídat se sladkostmi, aniž by si to člověk uvědomoval. Někdy opravdu saháme po sladkém zcela bezmyšlenkovitě. Proto je dobré zvážit vedení potravinového deníku. Člověk totiž může řídit to, co sleduje. To, co si neuvědomuje, nemůže ovládnout.

Poraďte se s lékařem

Pokud máte pocit, že se vaše chuť na sladké stává fyzickým nebo psychickým problémem, je potřeba s tím něco udělat. Někomu bude stačit udělat pár změn v životním stylu, aby se závislosti na cukru zbavil. Jiní budou potřebovat lékařský zásah, aby překonali chemické reakce podněcující touhu. Ať už je vaše situace jakákoli, buďte upřímní sami k sobě a otevření při komunikaci s lékařem. Tato schopnost sebereflexe vám může jen pomoci.

Zdroj: health.clevelandclinic.org, dále dle textu

2538