Z deníku diabetika: Můj život byl neřízená střela. Cukrovka byla poslední kapkou, kterou jsem ale potřebovala

Přesně tak to už dneska vnímá i Linda (36). Když jí před dvěma lety diagnostikovali cukrovku 2. typu, měla pocit, že se jí zhroutil celý její svět. Připadalo jí, že se všechno postavilo proti ní a jen jí všichni ubližují. Dnes už ví, že to vše bylo jinak a že ji cukrovka vlastně zachránila.

Kdy už konečně dostaneš rozum

Můj život byla jedna velká party. Užívala jsem si ho opravdu naplno. Už na střední ze mě naši šedivěli, protože víc než škola mě zajímaly večírky, diskotéky a samozřejmě taky módní trendy. Z původní jedničkářky se ze mě v pubertě stala rebelka, pro kterou vzdělání rozhodně nebylo důležité. Chtěla jsem žít naplno. Maturitu jsem zvládla s odřenýma ušima, ale naštěstí se mi hned po škole podařilo uchytit se v jedné firmě jako asistentka. Potřebovala jsem totiž peníze, abych mohla pokračovat ve svém životním stylu.

Na to, že jsem byla těsně po škole, jsem měla i plat poměrně slušný, bydlela jsem pořád u našich, kterým jsem přispívala pár korun, a tak jsem mohla víceméně celou výplatu vrážet do sebe, do nového oblečení, kosmetiky a zážitků. Dneska už se vůbec nedivím tomu, proč se mě máma pořád ptala, kdy už konečně dostanu rozum…

Bolí vás záda? Masáž uvolní zatuhlé svalstvo, uleví od neuropatických bolestí a pomůže i při cukrovce

Pokud se rozhodnete pro návštěvu maséra, budete mít rozhodně z čeho vybírat. Běžnou nabídkou jsou dnes totiž rozmanité druhy masáží, ať už jde o ...

Můj život jel na plné obrátky

Já ale rozum nepotřebovala. Vlastně jsem si myslela, že ho mám. Mám přeci dobře placenou práci, spoustu kamarádů, žiju tak, jak chci, můžu se bavit, chodit po večírcích… Však kdo to má… Po tom přeci touží každý. Postupně jsem se ale dostala do takového kolotoče, že z práce jsem chodila rovnou na večírky, ze kterých jsem se vracela nad ránem, prospala jsem se pár hodin a mířila do kanceláře. Kdyby mi tenkrát někdo dal dýchnout, možná bych i nějaký ten zbytkový alkohol nadýchala…

Kolegové už na mě začínali koukat skrz prsty, s mámou jsem se rozhádala, ale já chtěla žít. A nic jiného mě nezajímalo, byla jsem nezastavitelná střela. A nic mě nemohlo porazit – aspoň jsem si to myslela. Ale mýlila jsem se.

Z večírku rovnou do nemocnice

Na kolena mě srazila cukrovka. A to doslova. Ve 33 letech. Chápete to? V době, kdy jsem byla v tom nejlepším věku! V době, kdy mi přišlo, že nic není nemožné… Na tanečním parketu jsem se svezla k zemi. Pak si pamatuju až to, že jsem byla najednou v nemocnici. Byl to fičák. Nechápala jsem, co se děje, přišlo mi to jako hloupý vtip. Však přece v tomto věku nemůžu mít cukrovku, tu mají jen staří lidi…

Opravdu jsem žila v tom, že si ze mě doktoři dělají srandu, nebo že jsou úplně mimo. Až postupem času mi začalo docházet, že mimo jsem já – a to dost.

Změna životního stylu, jinak to dopadne špatně

V nemocnici jsem si pobyla pár týdnů, nechtěli mě pustit, dokud se nedám do kupy. A nedostanu rozum – už zase… Bylo mi ale tak zle, že jsem vlastně ani domů nechtěla… Těch změn a informací bylo tolik, že jsem je už nechtěla ani vnímat. Museli za mnou dokonce poslat psychologa, abych se vzpamatovala. Měla jsem totiž utkvělou představu o tom, že se všichni spikli proti mně a chtějí mi ublížit. Chtějí mi sebrat můj dosavadní život. Moji identitu. Chtějí ze mě udělat jiného člověka.

Trvalo snad několik měsíců, než mi došlo, že ze sebe toho jiného člověka opravdu udělat musím, jinak bude zle. Teda ještě hůř, než už bylo. Na ten den, kdy se ve mně vše zlomilo, si pamatuji naprosto přesně. Bylo to, jako by se se mnou najednou zatočil celý svět a mně konečně došlo, že tak, jak jsem žila dosud, už opravdu žít nemůžu. Že to moje tělo nedává. A že pokud chci žít, mít třeba ještě někdy děti, tak mi nezbývá, než se sebou začít něco dělat.

Týdenní letní horoskop: Ryby si splní své sny, Blíženci vyřeší staré křivdy, Berani potkají osudovou lásku

Beran (21. března – 19. dubna) Milí Berani, připravte se na pořádnou dávku romantiky. Ty zadané překvapí jejich drahá polovička a připraví jim ...

Konečně jsem dostala rozum

Strach o vlastní život mě nakonec dokopal k tomu, abych se zvedla ze dna a začala na sobě makat. Bolelo to jako čert, byly dny, kdy jsem měla sto chutí na všechno se vykašlat, dny, které jsem celé probrečela, musela jsem se mnohého vzdát, ale s pomocí rodiny a přátel jsem to zvládla. Dneska už jsem vyrovnaná žena se stabilizovanou cukrovkou, která žije tak, jak se od ní v jejím věku očekává. Mám stálý vztah, na večírky chodím výjimečně, věnuju se sportu a s přáteli se vídám na nejrůznějších akcích, kde už ale neteče alkohol proudem… Změnila jsem se, ale stálo to za to. Cukrovku už si s sebou asi ponesu až do konce života. Nebýt ale jí, mohl možná ten konec nastat velmi brzy…

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Lindou
Foto: Freepik

1550