Z deníku diabetika: Jak se vyléčit z cukrovky? Jde to i bez léků, ale je třeba odhodlání a vytrvalost

Když se chce, všechno jde. To je Milanovo životní krédo za všech okolností. A jak se zdá, opravdu funguje.

Základy už od maminky

Pro svou odhodlanost stavět se k problémům čelem dostal Milan základy už od maminky. „Moje máma mi už jako děcku říkala, že když se nechce, je to horší, než když se nemůže. Vždycky, když jsem tvrdil, že mi něco nejde nebo že to dělat nemůžu, mě motivovala tím, že mám štěstí, že to vůbec můžu zkoušet, protože jsou lidi, kteří třeba kvůli různým postižením opravdu určité věci dělat nemůžou, a přitom by moc chtěli. Častokrát mě tím hrozně štvala, ale v dospělosti jsem pochopil, že měla pravdu,“ vzpomíná Milan.

Maminčin přístup si osvojil a vždy se snažil vytěžit z něj maximum. Naučil se nevzdávat se a jít si za svým cílem, i když to kolikrát znamenalo velkou dřinu či snahu pokus-omyl. Cukrovku nevyjímaje.

Jedlý dárek k Vánocům i zdravé mlsání: Zkuste recept na oříškovou pomazánku vhodnou i pro diabetiky

Lískové oříšky jsou plné zdravých tuků a dalších důležitých živin I když jsou lískové ořechy poměrně kalorické, obsahují velké množství zdraví ...

Diagnostiku cukrovky bral zpočátku na lehkou váhu

Když Milanovi diagnostikovali diabetes 2. typu, nebylo mu ještě ani padesát. „Byla to vlastně tenkrát poměrně náhoda, poslechl jsem manželku, abych si zašel na odběry krve k doktorce, protože jsem byl pořád unavený. Já to přičítal práci, kde jsem měl docela stresy, ale jak se říká, ženy mají vyvinutý nějaký další smysl a rozpoznají, když se něco děje. A samozřejmě měla manželka pravdu. U doktorky jsem se dozvěděl, že mám cukrovku druhého typu. Nijak zvlášť vysokou, ale mám.“

Lékařka proto Milanovi předepsala léky, poučila ho, jak přistupovat ke stravování a životnímu stylu celkově a domluvila se s ním na kontrolu po třech měsících.

Léky na cukrovku způsobovaly žaludeční potíže

Milan toho o cukrovce moc nevěděl, v rodině ji nikdo neměl. Jak sám říká, byl vlastně takový průkopník v objevování cukrovky. „Vlastně jsem pořádně nevěděl, co můžu a co ne, ale tak nějak jsem spoléhal na to, že každé ráno slupnu jednu tabletku a bude vystaráno. No, nebylo. Prášky mi totiž dělaly opravdu velké zle na zažívání. Měl jsem po nich křeče v břiše a neustálý průjem. Chtěl jsem vytrvat, říkal jsem si, že mě to jen tak nepoloží, ale moc to nešlo. Po dohodě s doktorkou jsem změnil léky za jiné, ale pořád to nebylo ono. I když žaludeční potíže polevily, stále jsem se cítil tak nějak zvláštně. Začal jsem proto cukrovku víc zkoumat, četl různé články, studie, zkušenosti a na základě nich se rozhodl, že na to půjdu jinak.“

Pohybem proti cukrovce

Milan se rozhodl, že zkusí proti cukrovce bojovat nejen úpravou stravovacího režimu, ale především pohybem. „V mládí jsem dost sportoval, ale jak přibývaly roky a povinnosti, postupně jsem ze sportování ubíral, až jsem nakonec dost zlenivěl. U cukrovky jsem ale věděl, že bez pohybu to nepůjde. A já si dal cíl nejen cukrovku stabilizovat, ale rovnou se jí zbavit. Protože jak by řekla máma – mám ruce, mám nohy, můžu se hýbat, tak na sobě můžu makat a dokázat, že když něco chci, že to dokážu.“

A pustil se do toho opravdu s vervou. Změnu stravy uvítala i jeho manželka, která vždy prosazovala více zeleniny a zdravějších variant oproti tradiční české kuchyni, ale nikdy se moc nesetkávala s pochopením. Nyní ale Milan sám uznal, že měla pravdu. A kromě stravy začal každý den sportovat. „Začal jsem pomalu, nejprve jízdou na kole a delšími procházkami, do práce jsem po pár měsících tréninku začal namísto ježdění autem chodit pěšky. Každý den jsem tak po návratu z práce měl v nohách už pět kilometrů. Postupně jsem přidával zátěž, až jsem se dopracoval i k běhu. Najednou jsem měl pocit, že zvládnu všechno – od běhání přes tenis až po jízdu na skateboardu. Nic mi nebylo cizí a vše mě bavilo. Cukr jsem měl na prášcích na stabilní nízké hladině, a tak jsem se rozhodl zkusit to bez nich.“

Adventní horoskop: Poselství hvězd pro předvánoční čas slibuje dny plné naděje, za své sny se ale musíme postavit

První adventní neděle bývá klasicky symbolikou začátku příprav na Vánoce. Otevíráme první okénko adventního kalendáře, připravujeme adventní ...

Vysazení léků se podařilo, remise diabetu přetrvává

Milan se o vysazení antidiabetik radil s lékařkou, která souhlasila pod podmínkou pravidelného měření, dodržování zdravé stravy a pravidelných kontrol. „Z počátku mi po vysazení prášků hodnoty trochu vyletěly nahoru, ale nijak extrémně. Postupně se hodnoty cukru srovnaly a já se cítil i bez prášků skvěle. Moje glykémie byly po několika měsících zase naprosto v normě a já se dostal do remise. Kromě sportu tomu samozřejmě napomohla nízkokalorická strava a zhubnutí několika kil. Výsledky mě tak nakoply, že jsem nepolevil a makám na sobě dál. Protože ještě pořád můžu a můžu vzít zdraví do svých rukou. Jen díky odhodlání se mi podařilo zbavit se cukrovky 2. typu – a žiju bez ní už téměř dva roky. A pevně věřím, že budu i spoustu dalších let,“ uzavírá Milan.

Co je remise diabetu

K remisi diabetu dochází, pokud hodnoty glykovaného hemoglobinu (HbA_1c) dosahují min. 3 měsíce po vysazení antidiabetik hodnot < 48 mmol/mol. V remisi tedy dochází k obnovení fyziologické sekrece inzulinu a normalizaci glykemií. Důležité však je ve snaze o změnu životního stylu vytrvat – pokud totiž dojde k opětovnému nárůstu hmotnosti a nevhodnému stravování, je velmi pravděpodobný relaps onemocnění, tedy návrat cukrovky 2. typu, a tím i nutnost opět užívat antidiabetika.

Zdroje: autorka vycházela z rozhovoru s hlavním aktérem Milanem, dále tribune.cz, diastyl.cz

52071