Vloni mi dal pod stromeček glukometr. Nemluvila jsem s ním čtrnáct dní

Marek je prostě veskrze praktický tvor, do ženské duše se holt neumí vcítit. I tu žádost o ruku před 30 lety zvoral. Já toužila po pokleknutí a vyznání lásky pod hvězdným nebem. Místo toho mi tenkrát po nedělní svíčkové řekl: „Co kdybychom se vzali?“ Nejspíš mu moje svíčková se šesti připadala hodna manželství až za hrob.

Ani tu kytku mi nikdy nepřinesl

Abyste to chápali, já nejsem nijak bláznivá. Jen normální ženská, která by občas chtěla dostat od manžela něco trochu jiného, než je kuchyňský robot, mobilní telefon, nebo elektrická bruska na paty. I když chápu, že tu manžel tenkrát koupil proto, že jsem po ní tenkrát dle jeho názoru toužila. Já si na podzim postěžovala na rozpraskané paty a nějak mu to nejspíš ulpělo v hlavě…

Trocha romantiky by ho snad nezabila

Aspoň tu kytku kdyby mi někdy přinesl. Tu poslední mi dal v den naší svatby – a to ji ještě musela objednat tchyně. Ono i vyznání lásky v jeho podobě vypadá tak, že popadne lux a vyluxuje byt, nebo mě odveze na pohotovost, když je potřeba. Láska v jeho podobě je pomoc a podpora. Neříkám, že je to špatně, ale prostě mi tam pořád to „něco“ tak trochu chybí.

Skořice: Pomáhá při cukrovce i s vysokým cholesterolem. Upečte si dia skořicové rolky

Historie skořice sahá až 4 000 let zpět a není vyloučeno, že je to jedno z nejstarších koření na světě. Píše se o ní i v Bibli. Je to vlastně ...

Chtěla jsem nemyslet na cukrovku, on čekal, že budu skákat radostí

Ale nějak jsem se s tím smířila a jeho veskrze praktické dárečky prostě nějak beru. Jenže vloni mi přetekl pohár. Začátkem podzimu mi diagnostikovali cukrovku II. typu a já se s tím nemohla úplně vyrovnat. Úplně mi stačilo, že nesmím jíst tak, jak jsem byla zvyklá dřív, musím začít sportovat a prostě fungovat jinak. Vnímala jsem to jako velké omezení a podraz od osudu. A jediné, co jsem chtěla, bylo tuhle nepříjemnou zdravotní věc alespoň přes Vánoce vytěsnit. Nemluvit o tom a dělat, jako že to není. Aspoň těch pár dní.

Dnes chápu, že ten dárek byl vyjádřením jeho starosti o mne, ale v tu chvíli jsem to nezvládla. Když jsem viděla hezky zabalenou menší krabičku pod stromečkem a jeho výraz v obličeji, z něhož čišela nedočkavost, jak na dárek zareaguju, začala jsem si (teď už samozřejmě vím, že naprosto zcestně) myslet, že konečně dostanu šperk. Něco, po čem jsem roky toužila a nikdy to nedostala. A pak jsem vybalila ten glukometr…

Pálí vás žáha? Srovnejte si trávení pomocí levných potravin

Kyseliny, které naše tělo produkuje během látkové výměny, jsou velmi agresivní a jejich nadbytek může vyvolat chemickou nerovnováhu organismu. ...

Děsím se, co bude letos

Na místě jsem se rozbrečela a on vůbec nechápal, proč. S těmi slzami jako by odtékaly všechny ty roky, kdy jsem chtěla dostat něco alespoň trochu romantického – a nikdy z toho nic nebylo. Tichou domácnost jsme měli dva týdny. Já samozřejmě vím, že bych mu mohla říct, že chci pod stromeček třeba prstýnek. Jenže to by nebylo „to ono“. Nebylo by to z jeho hlavy, nebylo by to spontánní. A jak se blíží letošní Vánoce, mám strach už předem. Nejraději bych je úplně zazdila…

Zdroje: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou, paní Alenou

Foto: Freepik/gpointstudio

40896