Veronika Balcová: s pumpou ve finále Miss Universe SR

Vzpomenete ještě na chvíle, kdy vám nemoc diagnostikovali?

Bylo mi třináct. V dětství jsem měla problém s nízkou váhou a před diagnostikováním jsem ještě nějaké to kilo zhubla, vypadala jsem velmi nemocně. Chodila jsem často na WC a hodně pila. Časem se to stupňovalo až do takového stadia, že to rodičům začalo být podezřelé. Byla tehdy sobota, když se rozhodli, že nebudou nic podceňovat a zajdeme na pohotovost. Doktorce to bylo hned jasné. Následovala okamžitá hospitalizace na JIP, kde jsem strávila pár dní. Když jsem byla stabilizovaná, převezli mě do Národního endokrinologického a diabetologického centra v Lubochni, kde jsem strávila další měsíc, dokud jsem se já a moji rodiče nenaučili,jak s cukrovkou plnohodnotně žít a hlavně si udržet cukr v normě.

Jak jste se s novou životní situací srovnávala?

Brala jsem to tak, jak to přišlo. Rodiče to brali hůř. Pochopitelně. Do té doby jsme se o nemoc příliš nezajímali a neměli jsme ani z okolí žádné zkušenosti. Chvíli to trvalo, ale vyrovnali se s tím. Podle mě jsou dia děti celkově zodpovědnější. A i u mě viděli, že se to snažím brát zodpovědně.

A co vaše okolí, například spolužáci?

Spolužáci… no, v mém věku to bylo zajímavé samozřejmě. Každý byl zvědavý, co mi je a co to se mnou dělá. Zpočátku mi to vadilo, protože jsem se cítila, jako kdybych se něčím chlubila. Každopádně okolí i spolužáci moji novou životní situaci bez problémů přijali.

V jednom rozhovoru jste zmínila, že kvůli inzulinové pumpě vás potrápila některá média.

Ano, během soutěže Miss Universe Slovensko 2016 vyšel článek, že finalistka má zákeřnou nemoc nebo něco takového, už si to přesně nepamatuji. Bylo tam napsané něco v tom smyslu, že je to už zlé, že mám dokonce inzulinovou pumpu a ZTP průkaz. Jako by pumpa bylo něco špatného. Naopak. Mnoho lidí nechápe, že právě ta pumpa je pro nás diabetiky vymoženost. Oni v tom vidí jen to, že musím být čtyřiadvacet hodin připojená na nějakém přístroji. A to je katastrofa. Podle nich. Samozřejmě jsem se v jiných rozhovorech snažila vysvětlit, že šlo jen o snahu bulvárních novin zvýšit čtenost a že jsem na tom zdravotně dobře a že cukrovku nevnímám jako nemoc, ale jako součást mého života.

To je jistě správný přístup, nicméně někdy vás pumpa musí omezovat.

Ano. Jako každá jiná žena i já se ráda parádím a snažím se jít s módou. A tady je ten háček. Těsné šaty v létě. Ne, že bych chtěla pumpu schovávat, styděla se za ni, spíš nechci být středem pozornosti. Čtenáři jistě znají tu situaci, kdy si někdo pumpy všimne a začne se vyptávat.

Těhotenství s diabetem si Veronika dobře naplánovala. „V endokrinologickém diabetickém centru jsem se ujistila, jestli je všechno v pořádku a dala trošku více dohromady kompenzaci diabetu. Dostala jsem snímač na senzor, to je v těhotenství velmi užitečné. Neumím si představit, jak bych to řešila bez senzorů. Bylo by to asi velmi náročné,“ chválila si přístroj.

Vrátím se ještě k soutěži. Jak jste ji s režimem diabetičky zvládala?

Tým soutěže byl opravdu velmi ohleduplný, co se týče stravy a tréninků. Sama paní ředitelka mi řekla, že je to na mně, že se znám a vím, co můžu a nemůžu. Za to jsem opravdu vděčná. Samotný finálový večer byl náročný, ale když se chce, všechno jde, a já si myslím, že jsem ho zvládla na jedničku. A doufám, že jsem tím ukázala i ostatním diabetikům, že cukrovka skutečně v ničem neomezuje a že se s ní dá podniknout všechno.

Je úžasné, jak jste se v dětství dokázala s nemocí vyrovnat. Co byste vzhledem k vaší zkušenosti poradila těm, kterým byla cukrovka diagnostikována nyní?

Stručně: nemají se čeho bát. Některým to bude trvat déle, jiní to zvládnou dříve. Záleží na úhlu, z jakého se na to podívají. Kdyby mi to zjistili před třiceti roky, ano, asi bych se bála i já. Dnes je to ale opravdu snazší. A jak se říká, nic není tak strašné, jak to na první pohled vypadá. Život máme jeden a je na nás, jak se s ním popereme. Myslím, že nikdo to nemá jednoduché a každý se vyrovnává s jiným osudem. Cukrovka opravdu není nic strašného. Je třeba být k sobě upřímný, zodpovědný a hlavně se mít rád.

Jaké máte zkušenosti s hypo- a hyperglykemií?

Po 11 letech jsem se naučila hypo- a hyperglykemii víceméně včas poznat. V tomto ohledu se již opravdu znám. Zažila jsem i těžkou hypoglykemii, kterou jsem zvládla bez pomoci druhých, a naopak hyperglykemii, při které byla potřeba odborná pomoc. Naštěstí jsem vše zvládla a zas mě to posilnilo a naučilo být vůči sobě obezřetnější.

Jste tanečnice. Tancování byl váš koníček, tancování jste studovala. Komplikuje vám to nějak diabetes?

K tanci mě vedli rodiče už od čtyř let. A ani diabetes mi nezabránil dále tancovat. Naopak, vždyť diabetik potřebuje pohyb. Pouze se musí více kontrolovat. Nakonec se mi podařilo dostat se na taneční konzervatoř a po jejím úspěšném absolvování jsem se začala tanci věnovat profesionálně. Momentálně se mu již nevěnuji, ale cukrovka s tím nemá nic společného. Prostě život je změna a já se rozhodla zkusit toho v životě víc.

Jste z Ružomberka, ale žijete v Brně. Co vás sem přivedlo?

V prvopočátku to byl tanec. Chtěla jsem zkusit štěstí ve vojenském tanečním souboru Ondráš, ale potkala jsem svou životní lásku. A usadila se zde. S přítelem podnikáme, máme firmu zaměřenou na zdravou výživu, hlavně pro celiaky. Přítel je celiak. V nabídce máme amarant, tedy laskavec,quinou, chiu a další rostliny, které v ČR nejsou moc známy. Dovážíme je z Indie a Jižní Ameriky a prodáváme do Evropy. Zaměřujeme se také na bezlepkové pečivo, které si dáváme péct pod vlastní značkou a dodáváme jej do obchodů nebo prodáváme přes e-shop.

Zná váš přítel dobře vaši doporučenou životosprávu a jídelníček?

Samozřejmě ne dopodrobna, ale ví, co můžu a kdy a co pro mě není vhodné. Naučil se měřit mi glykemii a ví, co jaká hodnota znamená. Umí také zavádět senzory a infuzní sety. Je dobře, když takové věci partner zná. A já naopak ovládám jeho dietu. Občas se směju, že my dva jsme se uměli najít.

Rozhovor vyšel v časopise DIAstyl 4/2017

947

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný