Vendula Pizingerová o dětech, cestování i pomoci: Ráda sdílím svůj život bez příkras, říká

Zdá se, že hodně cestujete… jedna z vašich posledních dovolených byla na horách v Rakousku. Jak jste si ji užila? Šlo spíše aktivní dovolenou, jak u vás bývá zvykem?

Tentokrát byla naše dovolená trošku náročnější, jelikož jsem na ni odjela nachlazená. I přesto jsme s manželem zvládli absolvovat 18kilometrový trek. Do kopce jsem sice trochu funěla, ale zvládli jsme to. A také díky hezkému počasí jsme si dovolenou opravdu užili.

Jeli jste celá rodina i se syny Jakubem a Josífkem, nebo jen vy dva s manželem?

Ne, v Rakousku jsme byli jen já a manžel. S Josífkem a manželem jsme ale v létě podnikli cestu po Balkáně a s Kubou jsem byla na pár dnů v Poděbradech. Kuba bylo letos 18 let, tak už tolik s maminkou na dovolenou nechce, spíše rád jezdí s kamarády.

Šupiny na kůži nepodceňujte. Může to být rakovina

Tyto zpočátku nenápadné růžové kožní útvary vedou podle expertů ke zhoubnému nádoru dokonce až v jedné pětině případů. Pacienti by tak neměli ...

DOBRODRUŽNÉ CESTOVÁNÍ

Malý Josífek nedávno oslavil 3. narozeniny. Od mala s vámi však jezdí na různé, poměrně dobrodružné cesty – Balkán, Albánie… Jak to zvládá on i vy?

To je pravda, cestuje s námi už od 8 měsíců a zvládá to dobře. Občas má sice problém usedět delší cestu, ale tím, že jsme každý den na jiném místě, tak se mu cestování opravdu líbí.

Zabalit věci tak, aby nic nechybělo, musí být s dětmi poměrně náročné.

My vlastně s sebou moc věcí nevozíme, spíše opravdu jen to nejnutnější. Manžel totiž vždy v autě vozí pro všechny případy různé náhradní díly, motorovou pilu, věci na vaření, atd. Takže pro nás toho místa na věci už moc nezbývá.

Takže si na cestách také sami vaříte?

No jistě, buď rozděláme oheň, nebo využijeme vařič.

Zmínila jste vašeho staršího syna Jakuba. Jak se mu daří?

Daří se mu dobře. Chodí na střední grafickou školu a moc ho to baví.

KAŽDÉ DÍTĚ MÁ SVOU CESTU

Takže se také vydal uměleckou cestou, jen trošku jinou, než je ta hudební, jakou zvolil jeho otec.

Ano, Kuba si hledá svou vlastní cestu. Hezky maluje a já pevně doufám, že ho to bude bavit i do budoucna a bude spokojený.

Hraje ještě na klavír?

Kuba má absolutní hudební sluch. Když byl malý, tak hrál na klavír, ale nyní se tomu věnovat nechce. Ale je mu teprve 18 let, možná se později ke klavíru zase vrátí nebo si vybere jiný hudební nástroj.

Průlomový výzkum o cukrovce by mohl vést k ukončení pravidelného podávání inzulínu

Australští vědci tvrdí, že se jim podařilo dosáhnout průlomu v léčbě cukrovky I. typu, který by mohl v budoucnu nahradit potřebu pravidelných ...

A co váš druhý syn, už chodí do školky?

Josífek je velmi živé a zvídavé dítě. Do školky už je zapsaný, tak uvidíme, kdy tam začne chodit a jak se mu tam bude líbit. Zatím chce být spíše s námi doma a my ho do ničeho netlačíme. Rád ale chodí na plavání.

Jste přísná maminka?

Ne, přísná nejsem. Moji rodiče na mě byli přísní a opravdu mi nedali nic zadarmo. Já mám ale obecně velmi tolerantní povahu, a tak své děti zbytečně necepuji, pokud to opravdu není potřeba. Naopak manžel je ten přísnější, co se týče výchovy.

SONDA DO SOUKROMÍ

Jste hodně aktivní na Instagramu, kde sdílíte hodně rodinných momentů. Jak jste si k Instagramu našla cestu?

Instagram mám asi pět let a založil mi ho manžel. Vnímám to jako takovou hezkou formu sdílení všech důležitých věcí, které prožívám. Každý občas rád nahlédne do soukromí někoho jiného. Snažím se tam ale dávat opravdové fotky bez příkras a filtrů, prostě tak, jak to doopravdy je. Navíc ráda fotím, takže mě Instagram baví.

Jak si udržujete svou štíhlou figuru?

No, teď přes léto jsem ve cvičení trochu polevila. Jinak mám ale trenérku, jezdí k nám domů dvakrát až třikrát týdně a dokonce cvičíme i s dětmi. Já navíc denně opravdu hodně nachodím, a to mě také udržuje v kondici.

DIAstyl je časopis o diabetu a zdravém životním stylu. Víte něco bližšího o léčbě cukrovky?

Ano, cukrovku jsme měli přímo v rodině. Můj děda se potýkal s diabetem, který se u něj rozvinul následkem operace. Ale vnímám okolo sebe, že počet diabetiků narůstá a jistě v tom svou roli bude hrát zvýšený stres, se kterým se musíme potýkat. Třeba i moje kamarádky už mají zvýšený cukr. Setkávám se také s názorem, že cukrovka vzniká z nadměrné konzumace cukru, to je ale samozřejmě velmi zkreslený názor.

Vyhněte se v novém roce jojo efektu: Zradit vás může strategie velkých porcí

Je nutné si uvědomit, že hubnutí a udržení dosaženého váhového úbytku jsou dva zcela odlišné procesy. Pokud jste úspěšní při hubnutí, neznamená ...

EDUKOVAT A POMÁHAT

Věděla byste, jak zareagovat, kdyby se udělalo nějakému diabetikovi špatně z důvodu hypoglykemie?

Pamatuji si, že sousedka mé babičky měla cukrovku a udělalo se jí špatně u nás pod švestkou. Babička jí hned natrhala sladké švestky a dala jí cukr. Takže buď bych dala cukr, nebo třeba napít sladkého pití. Nejsem si ale jistá, že už je u nás edukace tak rozšířená, že by všichni věděli, co mají dělat.

V případě diabetu 1. typu cukrovkou často onemocní malé děti a situace je náročná nejen pro samotné pacienty, ale také pro jejich rodiče a nejbližší. Vy sama se pohybujete mezi nemocnými dětmi, jak to celé vnímáte?

Cukrovka 1. typu je velmi náročná také v tom, že vlastně nikdy nezmizí a diabetici se s ní budou potýkat celý život. Pohybuji se sice mezi dětmi s onkologickým onemocněním, ale obecně vnímám, že zejména v období puberty přichází rizikové období, kdy se děti vedle své nemoci mohou potýkat také s řadou psychických obtíží. Nadační fond Kapka naděje, který vedu, se proto v rámci svých aktivit zaměřil také na psychické zdraví dětí. Ve spolupráci s Českou televizí připravila Kapka naděje na toto téma dokument s názvem Co je ti? Nic.

Zdroj: časopis DIAstyl,

autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem Venduly Pizingerové

10113