Únava a ztráta koncentrace… může jít o nedostatek železa

Autor: Denisa Vinklárková 15. 06. 2018 Přírodní lékárna

Železo je čtvrtým nejrozšířenějším prvkem na naší planetě, v lidském organismu však nepříjemně často chybí a může být příčinou chudokrevnosti. A protože velké množství lidí stále žije s představou, že tento nedostatek zachrání pořádná porce špenátu, je na čase uvést věci na pravou míru.

Železo je velmi významným biogenním prvkem, tedy prvkem nezbytným pro život. V živých organismech je přítomno především jako součást hemoglobinu. Na planetě Zemi se železo vyskytuje především ve formě anorganický sloučenin, ale také ve sloučeninách organických. Zemská kůra ho obsahuje asi čtyři procenta a po hliníku je druhým nejrozšířenějším kovem. Ostatně železo vždy bylo a je základním pilířem naší civilizace. My se však budeme věnovat jeho úloze v našem organismu.

Kolik železa naše tělo potřebuje?

Denní potřeba železa je asi 25mg na člověka. Z toho je 20mg spotřebováno na tvorbu nových červených krvinek, které vznikají v kostní dřeni, a 3mg na tvorbu hemoglobinu a dalších bílkovin obsahujících železo. Většina této spotřeby je však zajištěna „recyklací“ (např. štěpením přestárlých červených krvinek). Skutečná potřeba přiváděného železa je proto mnohem menší než uvedených 25 mg/den. U mužů a nemenstruujících žen je to asi jen 1 mg/den.

Naše denní dávka jídla obsahuje v průměru 10–50mg železa, vstřebává se však pouze 10–15%. Lépe se vstřebává železo z živočišných tkání (masa). Z rostlinné potravy pak mnohem hůře. Na druhé straně ale kyselina askorbová (vitamin C), kterou rostlinná potrava často obsahuje, vstřebávání železa zlepšuje.

Vzhledem k nízké využitelnosti železa ze stravy uvádějí společná doporučení Německa, Rakouska a Švýcarska (DACH) zvýšenou hodnotu potřebného množství železa v jídelníčku. Pro muže se doporučuje 10 mg/ den, pro ženy kolem 15 mg/den (v závislosti na míře krvácení), pro těhotné a kojící ženy pak 20 mg/den a pro děti přiměřeně méně.

Častá anémie z nedostatku železa

Nedostatek železa vede k chudokrevnosti (anémii). Ta se projevuje poklesem počtu červených krvinek (erytrocytů) a krevního barviva (hemoglobinu) v krvi. Je třeba poznamenat, že příčin chudokrevnosti může být mnoho. Může to být chudokrevnost z narušené tvorby krevního barviva, z poruchy vyzrávání červených krvinek, anémie při onemocnění kostní dřeně nebo z předčasného rozpadu červených krvinek a dalších příčin. Nemusí tedy jít jen o nedostatek železa v jídelníčku nebo v krevní plazmě. Anémie z nedostatku železa však patří mezi nejčastější onemocnění, která vznikají z nedostatku živin (nutriční deficience). Na světě jí trpí asi 600–700 milionů lidí. V rozvojových zemích se vyskytuje u 30–40% populace, zatímco v obecné populaci je to něco okolo 1–3%.

Jak poznáte anémii?

Navenek se anémie projeví znatelnou bledostí sliznic a kůže. Přítomná je též únava, slabost, nedostatečná schopnost koncentrace, bolest hlavy, závratě, nespavost či dušnost. Můžete pozorovat také poruchu citlivosti kůže, mravenčení, zrychlený tep, poruchu menstruace či ztrátu libida. Nemocný postupně přestává zvládat běžné denní aktivity, při kterých se zadýchává, buší mu srdce a točí se mu hlava. Výjimečně mohou přijít i nezvyklé chutě: například na led, hlínu, omítku či škrob.

Kde ztrácíme železo?

Nejčastější a nejvýznamnější příčinou nedostatku železa v organismu jsou krevní ztráty. Na prvním místě je to přirozený úbytek menstruační krví. Příčinou sníženého množství železa v krevní plazmě dále může být i nedostatečný příjem železa do organismu stravou (např. u vegetariánů, pokud nenahradí živočišné zdroje železa rostlinnými, či u alkoholiků). Chyba může být také v nedostatečném příjmu vitaminu C, vápníku a hořčíku, které jsou důležité pro využití železa organismem. K nedostatku železa v organismu může dojít i při onemocnění žaludku či horní části tenkého střeva nebo při nadměrné potřebě železa v období růstu, u menstruujících žen, v těhotenství a při kojení.

Při onemocněních žaludku dochází k nedostatku železa z důvodu nedostatečného příjmu železa z potravy. Součástí onemocnění bývají totiž změny ve složení trávicích šťáv. Po operačním odstranění části žaludku (např. pro vředy nebo nádor) dochází rovněž k poruše vstřebávání stejně tak jako při alergii na lepek, takzvané celiakii.

Co jíst, když železo v organismu chybí?

Základním preventivním opatřením při nedostatku železa je dieta. Do jídelníčku je potřeba zařadit zejména játra, tmavou listovou zeleninu, vlašské ořechy, švestky, kuřecí maso, rýži, dýňová semena, kukuřici, slunečnicová a sezamová semínka a další. Dietu lze také doplnit potravinovými doplňky. Vhodné jsou ty, které obsahují železo v kombinaci s vitaminem C, který zvyšuje vstřebávání prvku v trávicím traktu. Je vhodné omezit příjem mléka a mléčných výrobků. Následků nadměrného příjmu železa se nemusíte obávat, je totiž poměrně vzácný. Občas se vyskytují chronické stavy nadbytku v důsledku vrozených genetických defektů nebo opakovaných transfuzí.

Pepek námořník symbolem nechtěné mystifikace

Zajímavá je historie vzniku pověstí o tom, že špenát je obrovskou zásobárnou železa. V roce 1870 publikoval doktor E. von Wolf práci, v níž tvrdil, že špenát má desetkrát víc železa než ostatní listová zelenina. Skutečná špenátománie vypukla ve 30. letech dvacátého století, kdy spatřil světlo světa Pepek námořník, který špenátu vděčil za své obří svaly.

V roce 1937 však přišli němečtí vědci se zjištěním, že špenát má jen desetinu množství železa, které se u něj původně předpokládalo. E. von Wolf prý způsobil tento omyl nechtěným posunem desetinné čárky, takže špenát neobsahuje 30mg železa, ale jen 3mg. Fáma o tom, že špenát je nejlepším zdrojem železa nicméně přetrvala. A to navzdory skutečnosti, že kvůli vysokému obsahu kyseliny šťavelové a listové nedokáže naše tělo absorbovat ze špenátu prakticky žádný vápník a téměř žádné železo.