Na Ukrajině je život s diabetem náročnou výzvou
Prostřednictvím rozhovorů s mladými leadery můžeme nahlédnout do různých koutů světa a seznámit se se zdejšími podmínkami léčby diabetu. Tentokrát se s Romanem Vlasenkem vypravíme na Ukrajinu.
Romane, jaká je úroveň péče o diabetiky na Ukrajině?
Na Ukrajině je život s diabetem náročnou výzvou a zkouškou. Diabetici sice dostávají inzulin zdarma, ale bohužel se běžně stává, že během prvních lednových týdnů není nikde k sehnání. Může za to složitá vládní byrokracie během každoročních schvalovacích procesů na počátku roku. Občas tato situace trvá i několik měsíců. Vláda se navíc snaží ušetřit peníze, a proto plošně nakupuje nejlevnější typ inzulinu. Pokud chce někdo získat konkrétní typ inzulinu, na který je zvyklý a který běžně užívá, musí projít složitým administrativním procesem plným různých omezení. Testovací proužky do glukometru jsou zdarma pouze pro těhotné ženy a děti, ovšem v omezeném množství 500 proužků na rok.
Přispívá stát i na další kompenzační pomůcky?
Na Ukrajině bohužel nefunguje žádný státní systém zdravotního pojištění, takže všechny kompenzační pomůcky určené k léčbě diabetu (glukometry, inzulinová pera, pumpy a jiné) si musí každý pacient hradit sám na své náklady. Státní rozpočet není dost velký na to, aby pokryl všechny náklady spojené s léčbou diabetu. Navíc platy na Ukrajině jsou v porovnání s náklady na léčbu diabetu nedostatečné.
Jsi členem nějaké organizace, která se věnuje edukaci nebo zkvalitňování života lidí s diabetem?
Ano, jsem členem Mezinárodního svazu diabetiků na Ukrajině a kyjevské nadace podporující diabetiky. Pomáhám organizovat různé osvětové akce, například Světový den diabetu. Podílím se také na pořádání různých vzdělávacích akcí nebo na organizaci letního tábora pro děti s diabetem. Naše organizace se rovněž věnuje ochraně práv ukrajinských dětí s diabetem.
Připadá ti edukace diabetiků na Ukrajině na dobré úrovni?
Domnívám se, že ano. Již během hospitalizace nových pacientů s diabetem 1. typu jsou zaškolování nejen samotní pacienti, ale například i vedení školy, kterou tito diabetici navštěvují. Navíc je zde bez problémů dostupná odborná literatura zaměřující se na život s cukrovkou a její správnou kompenzaci. Ve větších městech se pro diabetiky pravidelně pořádají přednášky či různé kurzy zdarma. Například sdružení, ve kterém působím, spolupracuje s mnoha experty působícími v oblasti vzdělávání osob s diabetem. Na Ukrajině navíc působí poměrně aktivní komunita osob s diabetem 1. typu, jejíž členové se pravidelně setkávají a vyměňují si své zkušenosti ze života s cukrovkou.
Jakby se podle tebe mohla na Ukrajině zlepšit péče o diabetiky?
Je potřeba vyřešit několik závažných nedostatků. Za prvé je nutné zajistit, aby diabetici měli přístup k inzulinu po celý rok a zamezit tak každoročním lednovým prodlevám, kdy inzulin není v lékárnách k dispozici. Také by bylo vhodné, aby si každý mohl vyzvednout v lékárně takový typ inzulinu, který mu byl předepsán lékařem. Za druhé by se mělo na Ukrajině zavést povinné státní zdravotní pojištění, které by pokrylo nákup všech kompenzačních pomůcek pro diabetiky, které si nyní musíme hradit z vlastních kapes. No a za třetí je nutné zvýšit obecné povědomí o cukrovce jako takové. Zaškolení by neměli být pouze pacienti, ale celá široká veřejnost, což by podle mého názoru vedlo k odstranění mnoha překážek, se kterými se diabetici ve společnosti musí nyní potýkat. Jde například o problémy při hledání pracovního místa či získání řidičského průkazu.
Mgr. Kamila Mikesková
434
Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno
Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný
