Úhrady glukózových senzorů: Cesta ke zkvalitnění života diabetiků II. typu

Glukózové senzory v praxi představil Jiří Šoupal z České diabetologické společnosti. Informaci přinesl Zdravotnický deník.

Aktivní sportovec a diabetik Aleš Kelnar: „Adrenalin je mým hnacím motorem“

Aleš pochází z Hranic na Moravě, ale aktuálně žije již několik let v Praze. Pracuje v IT a mezi jeho koníčky patří sport a pohyb v přírodě. ...

Glukózové senzory jsou nadějí budoucnosti

Jejich přednosti demonstroval na jednom konkrétním pacientovi. “Když jsme ho začínali léčit, bylo mu 57 let a diabetem trpěl již 42 let. Byl velmi nemocný, měl neuspokojivou kompenzaci, glykovaný hemoglobin na 76 až 87 mmol/mol, trpěl labilním diabetem a také postižením očí, ledvin i nervů. Dva roky předtím prodělal cévní mozkovou příhodu a od té doby byl v invalidním důchodu. Měl syndrom nerozpoznávání hypoglykémie a častá hypoglykemická kómata, a to mnohokrát ročně. Velmi často k němu vyjížděli záchranáři,“ řekl Šoupal.

„A pak přišly glukózové senzory, pacientovi jsem tehdy senzor v zaslepeném módu nasadil, fungoval jako EKG nebo černá skříňka v letadle – takže pacient na data neviděl. Data jsme si během několika dní zmapovali a zjistili jsme, že pacienta přiváděly na urgentní příjmy pražských nemocnic – někdy i vícekrát v měsíci – velmi časté hypoglykemické epizody, které trvaly tři nebo čtyři hodiny,” dodal Šoupal.

Glukózové senzory se momentálně rozdělují na dva základní typy. Prvních z nich je tzv. real-time, kdy pacient dostane na displej mobilního telefonu či pumpy informace o vývoji glukózy automaticky každých pět minut, senzory mají také užitečné alarmy. Levnějším typem je intermitentně skenovaná monitorace, kdy se data načtou až po přiložení mobilního telefonu nebo čtečky k senzoru – navíc zde nejsou k dispozici alarmy.

Zimní procházka v lese: Voňavá pryskyřice v sobě skrývá mocnou sílu stromů

Sluneční paprsky hřejí na těle i na duši a zima se najednou tváří vcelku přívětivě. Dopřejte si i v chladných dnech trochu radosti z pobytu ...

Hypoglykemické kóma

Lékaři tehdy na základě získaných dat upravili nastavení inzulínové pumpy a doporučili zmíněnému pacientovi, aby monitoroval pomocí otevřeného senzoru. Ten už viděl své hodnoty a mohl využívat různé alarmy kontinuální monitorace. “Hypoglykémiím se pacient s diabetem prvního typu zcela nevyhne, ale díky glykemickému senzoru se nám podařilo zkrátit jejich délku na několik minut. Díky senzoru se pacient už nikdy nedostal do žádného hypoglykemického kómatu. A s odstupem několika měsíců pacient klesl na hodnotu glykovaného hemoglobinu na – pro něj tehdy nevídaných – 59 mmol/mol,“ vysvětluje Šoupal.

Návrh na úhradu léčby

V mnoha zemích na světě je už několik let naprosto běžné, aby zdravotní systém poskytl pacientovi úhradu léčby glukózovými senzory. V České republice nic takového zatím nemáme, ale Česká diabetologická společnost vytvořila návrh na preskripci glukózových senzorů u pacientů s diabetem II. typu. Opět tak vysvitla naděje, aby byl život s cukrovkou o něco jednodušší.

Návrh se týká pacientů se třemi a více injekcemi inzulínu denně. Česká diabetologická společnost se tomuto tématu hodlá intenzivně věnovat v následujících měsících i letech.

Zdroj: zdravotnickydenik.cz, summit Ekonomika zdravotnictví

14853