Theresa May: “Chvíli mi trvalo, než jsem se s tím smířila.”

Autor: DIAstyl 22. 10. 2018 Reportáž

Jak obejít zákaz konzumace jídla v jednacím sále Parlamentu byla jen jedna z celé řady překážek, které se před Theresou May, současnou premiérkou Velké Británie, objevily před šesti lety. Bylo jí 56 let, když jí lékaři překvapili s diagnózou diabetes 1. typu.

Jen těžko si lze představit, jak náročný pracovní program měla před sebou čerstvá premiérka země, která se rozhodla odejít z Evropské unie. Podle dostupných informací pracuje Theresa May až 18 hodin denně. Jako žena si navíc své místo v převážně mužském světě vysoké politiky musí tvrdě hájit. A svou daň si vybírá i všudypřítomná pozornost médií. Kde při tom všem nachází dostatek fyzických i psychických sil pro kompenzaci cukrovky a motivaci dalších diabetiků, kterým se stala vzorem, je těžko pochopitelné. Její slova však mluví za vše: „Ráda bych ukázala lidem, že i s cukrovkou lze vést normální život a dělat, co chcete.”

Přestože dnes Theresa May zastává jedno z nejsledovanějších míst ve vládě a její práce je skutečně náročná a pracovní doba značně nepravidelná, nemyslí si, že by byla v obtížnější situaci než jiní diabetici 1. typu.

Místo léčby nachlazení tvrdá diagnóza

V listopadu roku 2012 vyhledala Theresa May lékaře kvůli zhoršujícímu se nachlazení. Její manžel Philip ležel doma s bronchitidou, a tak se Theresa rozhodla této situaci předejít a poradit se s lékařem včas. Mimo jiné se mu svěřila, že v poslední době hodně zhubla. Připisovala to tvrdému pracovnímu nasazení na pozici ministryně vnitra. Lékař neváhal a nechal udělat krevní testy. Výsledky Theresu šokovaly a nějakou dobu jí trvalo, než se s diagnózou diabetes mellitus smířila. Když se nyní dívá zpět, uvědomuje si, že měla již delší dobu řadu klasických příznaků cukrovky, které přehlížela. Kromě hubnutí to byla žízeň, únava a časté návštěvy toalety. „Nevšimla jsem si toho, protože se kolem mě dělo stále spousta věcí,“ vysvětluje Theresa May.

Správná diagnóza až napodruhé

Rozhodla se cukrovku neskrývat – ani při oficiálních návštěvách.

První diagnóza Theresy May zněla diabetes mellitus 2. typu. Nasazené léky však nezabíraly a teprve druhé krevní testy o pár měsíců později odhalily zásadní chybu. Jednalo se o diabetes 1. typu, přesněji LADA. „Moje první reakce byla, že je to nemožné. Že v mém věku se už přece první typ diabetu rozvinout nemůže,“ přiznává Theresa, která stejně jako mnozí další lidé podlehla mylné představě, že diabetus mellitus 1. typu se týká pouze dětí a mladých lidí. „Hned druhá moje reakce byla: ,Ach ne! Budu si muset aplikovat inzulin’,“ dodává a vzpomíná, že hned začala přemýšlet o tom, co to pro její život bude znamenat v praxi. Měla o nastávajících omezeních poměrně jasnou představu, protože v širší rodině již diabetika 1. typu měla. „Nedokázala jsem však docenit, jak velké úsilí nový režim vyžaduje, a překvapily mě také zažité představy ostatních. Například, že od této chvíle nesmím žádný cukr,“ vzpomíná ministryně.

Upřímnost je jednodušší

Theresa May se ráda dobře obléká.

Práce Theresy May obnáší účast na mnoha společenských setkáních, která jsou ve většině případů spojená s jídlem. Snaha přizpůsobovat si množství a dobu jídla podle svých potřeb a z hlediska nejlepší kompenzace diabetu proto velmi často selhává. Theresa přiznává, že si musí naopak neustále upravovat dávky inzulinu podle snědeného jídla. Aby mohla dál vykonávat svou funkci, musela také tajně porušit zákaz konzumace jídla v jednacím sále Parlamentu. „Stalo se mi, že jsem přišla do Parlamentu v 11 hodin a podle probíhajících debat mi bylo jasné, že ho až do pěti hodit odpoledne neopustím. Naštěstí jsem měla s sebou v kabelce pytlík ořechů a jeden z mých kolegů se schválně každou chvíli předklonil, abych je mohla nepozorovaně ujídat,“ vzpomíná s úsměvem ministryně.
Nyní již o své nemoci mluví s ostatními otevřeně, protože jí to připadá jednodušší. „Když jdu například na pracovní večeři pozdě v noci, řeknu jednoduše ostatním: ,Začněte jíst, já si ještě musím dát inzulin.’“
K tomuto přístupu ji inspiroval šestinásobný olympijský medailista Steve Redgrave, který s oblibou říká: „Rozhodl jsem se, že diabetes se musí naučit žít se mnou, ne já s diabetem. Neexistuje žádný důvod, proč nemůžete dosáhnout svých snů, ale chce to hodně trpělivosti a přijít na správný postup.“ Nyní chce být Theresa May stejným vzorem pro lidi s diabetem 1. typu jako on.

Obětovala své soukromí

Svěřit se se svou nemocí veřejnosti bylo pro Theresu May velké a těžké rozhodnutí. Do té doby se snažila svůj soukromý život od práce oddělovat a pečlivě udržovat v tajnosti. Její rychlé zhubnutí z čísla oblečení 42 na číslo 38 však neproběhlo bez povšimnutí. Okamžitě se objevily spekulace a konspirační teorie, že její dramatická změna vzhledu hovoří o její snaze svrhnout úřadujícího předsedu vlády Davida Camerona. V okamžiku, kdy se tyto dohady rozhodla popřít, musela s pravdou ven. Vesměs se jí však dostalo pozitivní zpětné reakce, zvláště od dalších diabetiků.

Sirotkem od šestadvaceti let

Theresa May se narodila 1. října 1956 v Eastbourne v Sussexu. Vyrostla v tradičně pravicově orientovaném hrabství Oxfordshire, kde také v 70. letech vystudovala geografii. Na rozdíl od mnoha jiných oxfordských studentů však nepochází z bohaté rodiny. Jejím otcem byl anglikánský farář Hubert Brasier a obě babičky pracovaly jako služebné. Spekuluje se, že právě odtud pramení její morální zásady a rozhodnutí sloužit veřejnosti. V roce 1981, když bylo Therese 25 let, přišel její otec o život při autonehodě. O rok později ztratila i matku Zaidee, která se dlouhodobě léčila s roztroušenou sklerózou. V té době byla však již vdaná. S manželem Philipem se potkala při studiích na taneční párty. Jejich spokojené manželství trvá již 36 let a je bezdětné. Teprve nedávno politička přiznala, že děti mít nemohou, i když si je přáli, a oba se s touto skutečností museli vyrovnat. Společnou vášní manželů je hra kriketu i vysokohorská turistika. Theresa také pravidelně navštěvuje posilovnu a velmi ráda vaří. Vlastní prý na 100 kuchařských knih. Je členkou anglikánské církve.

Přísná a důsledná politička

Do Parlamentu vstoupila po dvou neúspěšných pokusech v roce 1997. Pozornost a respekt si však získala až v roce 2002, kdy na výroční konferenci konzervativní strany svým kolegům připomněla, co si o zkostnatělé a vnitřně nejednotné straně myslela v té době už většina voličů – že jsou jednoduše řečeno „bezcitní“ a „odporní“. Po zformování Cameronovy koaliční vlády v roce 2010 se stala ministryní vnitra a od července 2016 premiérkou Spojeného království a vůdkyní Konzervativní strany. Je teprve druhou ženou v těchto úřadech po Margaret Thatcherové, se kterou bývá často porovnávána. Na rozdíl od ní však Theresa May málokdy působí tak suverénně. Není rozený politik ani rétor a při projevech je na ní často vidět nervozita. Těžiště jejího úspěchu a síly spočívá v houževnatosti, smyslu pro spravedlnost a důvěryhodnosti, kterou vzbuzuje důsledným prosazováním předem vytyčené agendy.

Každý řeší její boty

Theresa May je jednou z mála žen ve vysoké politice a na rozdíl od Margaret Thatcherové se jako žena také prezentuje. Je známá svou láskou k extravagantním botám na vysokém podpatku a módnímu oblečení předních světových designérů. Přiznala se, že na opuštěný ostrov by si s sebou vzala celoživotní předplatné módního časopisu Vogue. Ve volných dnech však ráda vymění vysoké podpatky za trekingovou obuv a vyráží na horské túry společně se svým manželem.