Studentka farmacie a diabetička 1. typu Klára Žůrková: „Ani s cukrovkou nepřestanu létat“

Klára pochází z Olomouce a studuje obor farmacie na Masarykově univerzitě v Brně. K jejím zálibám patří hra na klavír, akrobatická jóga, procházky v přírodě, plavání a saunování. Ráda také podniká kratší výlety na kole, a ještě raději si čte. Diabetes jí byl diagnostikován v roce 2021. Léčí se inzulínovými pery a má senzor.

Kláro, cukrovku ti diagnostikovali teprve nedávno. Jak k tomu došlo?

Několik měsíců jsem se probouzela s intenzivními křečemi lýtek a hořčík nezabíral. Zároveň se mi vytvořily ekzémy na rukou, ale to může souviset i s používáním desinfekce kvůli hygienickým opatřením. Dva týdny před diagnózou jsem byla velmi slabá, vyčerpaná a bylo mi špatně.

Co pro tebe bylo po zjištění diagnózy nejtěžší?

V nemocnici pro mě bylo nejtěžší „bodnout si“ sama jehlu do vlastního těla. Také mi tam dávali menší porce jídla, a tak jsem se bála, že nikdy nebudu moct normálně jíst. Jsem milovnicí sladkého a diagnóza pro mě byla impulsem k mírnému snížení sladkých pochutin. Za měsíc od zjištění cukrovky jsem přibrala 7 kg, to pro mě bylo velmi těžké, bála jsem se, abych nepřibírala stále víc, ale naštěstí se moje váha ustálila.

Potkaly jsme se na setkání věčně mladých diabetiků v Luhačovicích. Pomohla ti jako nováčkovi tato akce?

Edukace na tomto pobytu byly úžasné. Zaujaly mě přednášky o vynálezu inzulínu i o nových technologických možnostech léčby a jsem povzbuzena, že léčba se stále vyvíjí kupředu a těším se, co dalšího medicína přinese.

Ovlivňují glykémii dětských diabetiků jen hormony?

Pamatuji doby, kdy nebylo možno mimo laboratoř změřit glykémii vůbec. Vzpomínám, jakým obrovským kvalitativním krokem k poznání diabetu a ...

S čím ti akce nejvíce pomohla?

Vyrovnat se s nemocí. Poznala jsem spoustu lidí a necítila se na ni tak sama. Pochopila jsem, že můžu žít kvalitní život.

Věnuješ se cvičení akrobatické jógy. Jak ses k takovému cvičení dostala?

Akrobatickou jógu cvičila moje maminka a já jsem ji toužila zkusit. Připadalo mi neuvěřitelné, že by člověk mohl takto „létat“. Během cvičení zažívám skvělé pocity. I to mě přesvědčilo se tomuto sportu věnovat. Díky skvělým lektorům není tak obtížné acrojógu cvičit, i když to tak může na první pohled vypadat. Mně se na acrojóze nejvíce líbí, že se musím soustředit jen na daný moment a zklidním tak i svoje myšlenky.

Co si vlastně můžeme pod názvem acrojóga představit?

Acrojóga v sobě spojuje prvky akrobacie, jógy, rovnováhy, důvěry, komunikace, tvoření a zábavy. Většinou se cvičí v páru – na zemi leží báze a na natažených rukou i nohou létá flyer neboli letuška. Báze nemusí být vždy muž, stejně tak flyer nemusí být vždy žena. Spotter je člověk brzdící případný pád letušky na zem. Necvičíme pouze na zemi, existují i prvky ve stoje. Acrojóga patří ke sportům nižší intenzity, co se spotřeby energie týče. Glykemie při cvičení neklesá tak prudce.

Jak tedy lekce jógy probíhají?

Lekce lze rozlišit na ty vedené lektorem a na ty, kde si každý pár cvičí podle svého. Začínáme rozcvičkou a protažením celého těla. Celá lekce pak trvá 1,5 až 3 hodiny. Výhodou je, že se nemusí cvičit striktně pravidelně. Člověku nic neuteče, pokud jednou nepřijde.

Ví tvůj partner z jógy, že máš diabetes?

Acrojógu necvičím striktně jen s jedním partnerem. Záleží vždy na konkrétní lekci, s kým se domluvím. O diabetu ví každý z nich, ale nejsem si jistá, zda vědí, co dělat při hypoglykémiích.

Jak řešíš případnou hypoglykemii během cvičení?

Rychlý cukr v podobě hroznového cukru či džusu i čtečku na FSL nebo mobil mívám vždy blízko u sebe a průběžně sleduji glykemii během tréninku. Pokud začíná klesat, dávám si svačinu. Řeším to už při glykemii 5 mmol/l, abych hypu předešla.

Diabulimie: Tichý zabiják

Reklamy a příspěvky na sociálních sítích jsou tvořeny uměle, aby přitáhly co nejvíce kupujících a followerů, kteří zadavatelům vydělávají peníze. ...

A snažíš se případnému hypu předcházet už před cvičením?

Ano, snažím se si poslední svačinu s inzulínem dávat aspoň 3 hodiny před cvičením, aby inzulín už nebyl aktivní. Pokud to nejde, snižuji dávku inzulínu.

Měníš v den cvičení množství inzulínu, které si pícháš? Máš např. nějakou ideální glykemii, se kterou ráda cvičení startuješ?

Bazál v den cvičení nesnižuji, ale bolusy se snažím omezit. Preferuji glykemie vyšší, okolo 8 nebo 9 mmol/l. Po tréninku většinou klesají na hodnoty 5 až 6 mmol/l.

Řešila jsi někdy během cvičení naopak hyperglykemii?

Nějak extra vysokou ne. Hodnoty okolo 10 nebo 11 mmol/l během cvičení inzulínem nesnižuji. Reaguji až po skončení adekvátní dávkou inzulinu. Zatím nedošlo k situaci, kdy bych cvičila s hodnotou nad 12 mmol/l.

Jógové pozice vypadají docela náročně… Nemáš z některých strach?

Akrobatická jóga je o stabilitě a hledání rovnováhy, soustředění a zklidnění se. Záleží na konkrétní bázi, jak je stabilní a jak jí důvěřuji. Podle toho cvičím jen to, na co se cítím. Jakmile mám při nových cvicích obavu, že bych mohla spadnout, poprosím někoho poblíž o spotting, aby mě chytal. Naopak při cvičení vypnu hlavu od starostí a zklidním se.

Zatím jsi na perech. Uvažuješ ale o tom, že přejdeš na pumpu?

Pumpa mě sice nadchla, v budoucnu si ji určitě pořídím, ale nyní mám obavy z toho, že by kanyla překážela při cvičení. U bezhadičkových pump by se místa na rukou mohla brzy vyčerpat, protože břicho, stehna i spodní část zad potřebuji volné.

A co další technické věci, které souvisí s diabetem, například senzor?

Senzor je nad zlato. Pomáhá mi každý den žít plnohodnotně. Měření pouze glukometrem jsem zažila jen měsíc a s pokorou vzhlížím ke všem, kteří dříve museli fungovat úplně bez glukometru. Díky senzoru jsem vypozorovala, jak reaguji na konkrétní jídlo, a lépe jsem porozuměla glykémiím.

Nemáš strach, že by se senzor mohl během cvičení poškodit?

Senzor mám na zadní straně ruky a před cvičením ho pro jistotu přelepuji tapem. Ze strhnutí tak strach nemám, protože tato část těla není při cvičení nijak ohrožena.

Změnil se nějak styl nebo průběh cvičení poté, co jsi onemocněla?

Cvičila jsem s pauzami kvůli nařízení vlády už 2 roky před zjištěním cukrovky. Průběh cvičení se nezměnil, necvičíme kontinuálně hodiny v kuse a po sekvenci několika cviků oddychujeme běžně pár minut. Akorát nyní využívám tento čas pro kontrolu glykemie.

Věnovala ses už nějakým sportům předtím?

Ano, už v dětství jsem tančila. Tréninky jsem měla 2 – 3x týdně a získali jsme na soutěžích i několik medailí. V maturitním ročníku jsem ale s tancem skončila, protože jsem nestíhala pravidelné tréninky. Ale doufám, že se k němu zase vrátím…

Chceš vyzkoušet ještě další sport? Láká tě něco nového?

Chtěla bych se zlepšit ve vytrvalostním běhu, ale je to vysoce intenzivní sport. Je tak pro mě těžké ukočírovat glykemie. V létě pro mě byla výzvou otázka, kam při běhu uložit glukometr, cukr a čtečku k FSL, protože jsem byla zvyklá v létě běhat jen v tričku a legínách, kde nejsou žádné kapsy. V poslední době mě také zaujalo lezení po horolezeckých cvičných stěnách.

KOMENTÁŘ DIABETOLOGA AS. MUDR. JANA BROŽE, Ph.D.:

„Při anaerobním cvičení má glykemie tendenci stoupat“

Klára Žůrková je opět případem pacientky, která změnám glykémie při fyzické zátěži rozumí. Je jich stále více a určitě v tom hrají roli kontinuální senzory, které umožňují mnohem podrobnější vhled do změn glykémií než měření glukometrem.

O akrobatické józe jsem dosud neslyšel, ale teď už vím, co jaký sport provozují lidé v pankráckém parku v průběhu teplých dní. Klára píše, že při ní glykémie příliš nesklesají, nebo jen pozvolna. Vzhledem k typu pohybu se tato technika blíží více k úpolovým sportům (posilovna, činky,.), které jsou známé tím, že se u nich glykémie díky vyšším hladinám adrenalinu, který tento typ cvičení stimuluje, spíše zvyšuje. Zde je zřejmě díky tomu, že zatížení není tak vysoké i díky přestávkám po jednotlivých seancích, glykémie spíše v rovnováze. Otázkou je, zda glykémie nemají tendence klesat s několikahodinovým odstupem po cvičení, kdy se doplňuje spotřebovaný glykogen. Klára to dělá dobře, není třeba jí navíc nic radit.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný text užitý v původním znění a se souhlasem autorky Kláry Žůrkové a MUDr. Jana Brože, Ph.D.

1840