Sto let diabetické diety

Před objevením inzulinu byla dieta jediná „léčba“, která měla prodloužit dožití lidí s diabetem 1. typu alespoň o několik měsíců.

20. LÉTA – SITUACE PŘED OBJEVENÍM INZULINU

Doporučována byla nízkokalorická nízkosacharidová dieta. Lidé cíleně hladověli ve snaze zabránit extrémnímu vzestupu glykemie z absolutního nedostatku inzulinu. Příklad jídelníčku pro diabetes 1. typu dle slavného diabetologa dr. Allena z r. 1915 byl: 1-4 dny pouze káva + whisky a poté 1–2 dny porce 3 x převařené zeleniny (např. chřestu, brokolice či špenátu). Další dny bylo možné konzumovat navíc malé množství tuků a bílkovin, například slaninu či smetanu.

Vyšlo nové číslo časopisu DIAstyl!

Známý herec Jaromír Nosek prozradí, jak vznikla jeho láska ke kutilství a popíše, jak probíhal jeho režisérský debut. Čtenářům také odhalí, zda ...

Whisky byla v dietě nejen kvůli navýšení kalorického příjmu, ale také pro zvýšení komfortu pacientů podstupujících tuto drastickou dietu. Již tehdy se na vývoji dietních doporučení podíleli lékaři spolu s nutričními terapeuty. Podobné dietní strategie byly využívány i v Německu a Čechách. Nízkosacharidové diety obsahovaly většinou tučné potraviny
(smetana, slanina), neškrobovou zeleninu (zelí, špenát) a alkohol. Jejich nízkokalorické verze doporučovaly zejména tekuté potraviny (čaj, káva, polévky) a zeleninu.

Omezování potravin a hladovky vedly spolu s přirozeným průběhem diabetu k podvýživě a bez léčby inzulinem i smrti. Již ve 20. letech existovalo doporučení diabetickou dietu individualizovat dle typu a stadia diabetu, ohled byl brán i na společenskou a národnostní příslušnost pacienta.

Z 20. let pochází tradice „dia“ potravin. Tehdy se jednalo o potraviny, které měly minimum jednoduchých cukrů i škrobů, z dnešního pohledu by tak zapadaly spíše do „low-carb“ stravy. Měly pomoci snížit výkyvy glykemie u pacientů s diabetem 1. i 2. typu.

30. A 40. LÉTA – ROZPISY POVOLENÝCH JÍDEL

Ve 30. letech se strava stala jedním ze tří základních pilířů léčby cukrovky: dieta, inzulin a fyzická aktivita. Americký lékař dr. Elliot Joslin již tehdy podporoval samostatnost lidí s diabetem v řízení jejich léčby. Vznikl „Joslinův manuál pro lékaře a pacienta“, který obsahoval přesný rozpis diet s množstvím jednotlivých potravin.

Náhradní sladidla vévodí nejen jídelníčku diabetiků. Víte, na jaké náhražky cukru vsadit?

Náhradní sladidla zvýrazňují chuť, nezvyšují hladinu cukru v krvi a jsou hojně využívána v potravinářství. Pokud se snažíte omezit cukry a ...

Joslin doporučoval dietu obsahující 40 % energie ze sacharidů. Pacienti si vážili porce jídel a měli předepsáno, jaké množství z jednotlivých skupin potravin mohli za den sníst. Například se příliš nedoporučovalo jíst jablka, preferovány byly citrusy pro jejich nižší obsah sacharidů. Všechen rozpis povolených jídel a množství byl shrnut v příručce nazvané „Diabetická aritmetika“. Tento seznam spolu s váhou byly nejlepšími přáteli tehdejších lidí žijících s diabetem.

Ve 40. letech k výraznějšímu vývoji diabetické diety nedocházelo. I medicínský svět byl zaměstnán válkou a s ní souvisejícími zdravotními problémy.

50. LÉTA – KONCEPT VÝMĚNNÝCH JEDNOTEK

V 50. letech začal být populární směr doporučující volné stravování. Řadu lékařů totiž trápilo nejen to, jak udržet pacienty s diabetem naživu, ale také jak zachovat jejich kvalitu života. Pozorovali, že přísná dieta se negativně odráží na kvalitě života a chtěli proto zkusit dietní omezení uvolnit. Proto například E. Tolstoi dovolil pacientům jíst cokoliv, co jedli jejich zdraví příbuzní. Nemuseli vážit potraviny ani počítat sacharidy. Dovolil dokonce v rozumné míře i sladké dezerty. Chtěl, aby pacienti měli méně stresu z jídla a omezení spojených s cukrovkou, i když to znamenalo zhoršení kompenzace diabetu. Tehdy ještě nebylo známo, že je těsná kompenzace glykemií nutná pro snížení rizika chronických komplikací diabetu.

Volný přístup E. Tolstoie byl trnem v oku zastánci striktní diety, dr. Elliotu Joslinovi. Objasnění vztahu mezi glykemickou kompenzací a rizikem chronických komplikací nastalo až o mnoho let později v 90. letech, kdy byla publikována dosud nejdůležitější vědecká studie v diabetologii, studie DCCT. Ta prokázala, že kompenzace glykemií co nejblíže fyziologickým hodnotám snižuje výskyt chronických komplikací cukrovky.

Krevní tlak pod kontrolou: Co je hypertenze a jak ji léčit?

Krevní tlak je síla, kterou působí proudící krev na stěnu cév. S tím, jak srdce rytmicky bije, se tato síla mění, proto se také tlak udává dvěma ...

V 50. letech byl představen populární koncept „výměnných jednotek“. Výměnné jednotky vznikly kvůli zjednodušení rozpisu diabetické diety a standardizaci porcí jídel. Existovaly různé typy výměnných jednotek – ovocné, mléčné, škrobové apod. Člověk s diabetem tak nemusel mít předepsaný jídelníček s konkrétními potravinami, ale
stačilo předepsat množství výměnných jednotek a pacient si v jejich rámci sám vybral, jakou potravinu bude jíst.

60. AŽ 80. LÉTA – POČÁTKY RŮZNÝCH VÝŽIVOVÝCH SMĚRŮ

V 60. letech se rozšiřovaly schematické rozpisy diabetických diet na předtištěných formulářích. Zatímco v předchozích desetiletích byla snaha dietu pacientům maximálně individualizovat, v 60. letech se naopak stala populární jednoduchá a jednotná řešení pro všechny. Diety byly rozděleny podle počtu kalorií na den. V 70. letech se začaly opět objevovat různé výživové směry. Některé byly relativně přísné a pacienty učily vážit jídla a dodržovat výměnné jednotky.

Chybějící energie v jídelníčcích obsahujících omezené množství sacharidů byla doplňována nejčastěji tuky. Jiné směry dovolovaly jíst dle chuti v rámci zásad zdravé výživy. Ovšem přizpůsobení inzulinového režimu jakémukoliv jídelnímu plánu bylo velice obtížné – tehdy ještě nebyly dostupné glukometry pro domácí použití a hodnotil se pouze cukr
v moči. Navíc neexistovala inzulinová analoga, která by měla dostatečně rychlý nástup účinku k pokrytí jakéhokoliv jídla.

Sedmdesátá léta byla doba, kdy se také začal podrobněji zkoumat vliv různých sacharidů (jednoduchých, složitých) na vzestup glykemie po jídle. Bylo zjištěno, že po některých typech sacharidů stoupá glykemie rychleji než po jiných. Tento výzkum dospěl na začátku 80. let k představení konceptu glykemického indexu dr. Davidem Jenkinsem z Toronta. Pacientům s diabetem bylo doporučováno konzumovat zejména potraviny s nízkým glykemickým indexem.

Na základě výzkumu z předchozích let byla v 80. letech přehodnocena doporučení pro diabetickou dietu. V té době obsahovala historicky nejvyšší procento kalorií ze sacharidů, a to 55–60%. Byl kladen důraz na kvalitu sacharidů – zařazení komplexních sacharidů a vlákniny a na omezení rafinovaných cukrů. Již tehdy byl však v nutričních doporučeních dovolen umírněný příjem sacharózy (řepného cukru).

90. LÉTA A NOVÉ TISÍCILETÍ – DŮRAZ NA KOMPENZACI DIABETU

V 90. letech byly zveřejněny výsledky významné studie DCCT (Studie kompenzace diabetu a jeho komplikací), z níž vyšlo najevo, že je důležité kompenzovat glykemie co nejblíže fyziologickým hodnotám. Ze studie DCCT byla mimo jiné odvozena doporučení týkající se stravy. Zjistilo se, že není přínosné přejídat hypoglykemie, protože to vede k rozkolísání glykemií. Také ujídání mezi hlavními jídly bylo vyhodnoceno jako nežádoucí. Při nekontrolovaném jedení není možné sladit účinek inzulinu a sacharidů, což vede k vysokým glykemiím.

MUDr. Klára Sochorová: Jak si poradit s inzulinem k jídlu aneb Různé typy bolusů

Na inzulinové pumpě je možné nastavit různé způsoby, kterými pumpa vydá bolus k jídlu. Může ho vydat jako jednorázovou dávku, rozložit ho do ...

Posledním výživovým doporučením vycházejícím z DCCT bylo, že inzulin by měl být přizpůsoben množství jídla (zejména sacharidů). To se odrazilo například v legendárním britském edukačním programu DAFNE. Ten vycházel ze staršího německého modelu a učil (vlastně dodnes učí) pacienty přizpůsobovat dávky inzulinu tomu, co
právě plánují jíst. DAFNE inspiroval mnoho dalších edukačních směrů po celém světě, včetně edukace českých pacientů s diabetem.

SOUČASNÁ INDIVIDUALIZACE DIABETICKÉ DIETY

A jaký je pohled na diabetickou dietu dnes? Podle posledních světových výživových doporučení již není jednotná dieta u onemocnění diabetem. Dokonce se již nemluví o „diabetické dietě“, ale raději o stravě či výživě lidí žijících s cukrovkou. Strava člověka s diabetem 1. typu by měla být individualizovaná, s dobře sladěným obsahem sacharidů vzhledem k dávkám inzulinu.

U osob s diabetem 2. typu je ve výživě kladen důraz na snížení hmotnosti a ochranu srdečně-cévního systému. Vždy je též třeba přihlížet i k dalším přidruženým nemocem a případným alergiím či potravinovým intolerancím. U každého typu diabetu i u každého pacienta může být výhodné trochu jiné konkrétní složení stravy. Základní priority stravování se za posledních sto let příliš nezměnily: volba kvalitních potravin v souladu se zásadami zdravé výživy (které platí i pro osoby bez diabetu), schopnost se v potravinách vyznat (zejména co se týče obsahu sacharidů a rychlosti jejich vstřebávání) a zachování nejen nutriční, ale také sociální a kulturní hodnoty jídla.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autora MUDr. Kláry Sochorové

5543