Smetánka lékařská: Výtečná jaterní vzpruha

Milé jsou také lidové názvy, kterými předci pampelišku častovali, ať už se jedná o hadí mlíčí, husí kap, lucerničku, lví zub, pamprlici, plesku, plešku, smetaník. Zajímavý je také původ slova pampeliška, který pramení ze slova pléška. Jakmile květ dozraje v semínka, do kterých se opře vítr, zůstane jen lysina, tzv. pleška. Čínský herbář zmiňuje pampelišku již v 7. století, kdy opěvuje kořen, list i květ, zatímco první evropská zmínka přichází v 15. století a chybí poznatky o kořeni.

Tradice v kuchyni i lékařství

Tradiční venkovský člověk se však nedal, již od pradávna pampelišku užíval ve formě polévky, salátu, z kořene chystával lahodnou kávovinu, která se též hojně objevuje ve 20. století, konkrétně v období válečném a meziválečném. Zde výtečně supluje klasickou kávu, které bylo za války jako šafránu. Pampeliška lékařská však nenachází své uplatnění pouze v lidovém lékařství a kuchyni, neboť se též jedná o důležitou medonosnou bylinu, která svým pylem doslova přivábí včely.

Dejte si pozor na hypoglykémie za volantem. Může hrozit i odebrání řidičského průkazu

Pokud se léčíte pouze dietou, následující řádky se vás s velkou pravděpodobností týkat nebudou. Největšímu riziku nehody se vystavují ti ...

Maria Treben ve svém díle Zdraví z boží lékárny píše: „Dnes víme, že čerstvé stonky po odstranění květů, denně 5-15 kusů,, požité, požvýkané v syrovém stavu, pomáhají při vleklém zánětu jater (silná bodavá bolest, která jde až pod pravou lopatku). Rovněž pomáhají nejlépe i při cukrovce. Nemocní cukrovkou by měli tak dlouho jíst syrové stonky květů smetanky, dokud jen tato na lukách kvete. Mají denně sníst až 10 stonků. Stonek včetně květu se umyje, potom oddělíme květ a stonek pomalu žvýkáme. Stonek chutná v počátku hořce, je křehký a šťavnatý a po vytracení hořké chuti je docela příjemný.“

Dávejte si pozor na kontraindikace

Pampeliška se nedoporučuje při vážnějších ledvinových chorobách, neboť je silně močopudná. Bez oborného dohledu by ji neměli užívat lidé se žlučníkovými kameny, s obstrukcí žlučovodů, pacienti se žaludečními vředy. Mléčný latex ve stonku a listech pampelišky může u citlivějších lidí vyvolat alergickou vyrážku.  Nutno počítat také s tím, že během kojení přecházejí hořčiny do mateřského mléka, což může negativně působit na chuťový apetit kojence. Pampelišku neužíváme v těhotenství, při léčbě Warfarinem a jemu podobným lékům na ředění krve.

Domácí lékárna: Čaje i tinktury, které pomohou

Smetanku lze podávat samostatně, například v podobě odvaru z kořene, případně ji přidat do směsi společně s březovým listem, čekankou, přesličkou, kořenem petržele a celeru, květem měsíčků a listem šalvěje.

Čaj při lymfatických otocích

1 čajová lžička sušených pampeliškových listů, 1 čajová lžička šalvěje lékařské, 1 čajová lžička natě sporýše lékařského, 500 ml vody

Bylinky smísíme, zalijeme půl litrem vroucí vody a necháme alespoň 10 minut louhovat. Následně přecedíme, pijeme denně 2 šálky. Čaj podporuje funkci lymfatického systému, pomáhá vylučovat přebytečnou vodu z organismu, ulevuje při pocitu těžkých nohou.

Čaj při chronických žlučníkových potížích dle Pavla Váni

5 g kořene reveně dlanité, 5 g listu vlaštovičníku většího, 20 g listu vachty třílisté, 10 g kořene hořce žlutého, 10 g listu a kořene smetanky lékařské, 5 g listu máty peprné, 250 ml vody na porci

Bylinky smísíme, odebereme 1 čajovou lžičku, kterou povaříme v 250 ml vody zhruba 5 minut. 20 minut louhujeme. Pijeme půl hodiny před jídlem, čaj ulevuje při chronických žlučníkových potížích.

Pampeliškovo-kopřivová tinktura

1 hrst listu smetanky lékařské, 1 hrst čerstvých mladých vršků kopřivy, 500 ml 40% alkoholu

Bylinky nasekáme najemno, zalijeme alkoholem, necháme 6 týdnů odpočinout. Následně přecedíme. Užíváme vždy 1 kapku na 1 kg tělesné hmotnosti. To znamená, vážíme-li 60 kilo, užíváme celkem 60 kapek, které rozdělíme do třech dávek během dne na 20/20/20 kapek. Tinktura povzbuzuje činnost vnitřních orgánů, podporuje zdraví jater a žlučníku, léčí kožní onemocnění.

Léčba larvami u diabetické nohy – středověk, nebo moderní medicína?

V léčbě diabetické nohy hraje zásadní roli také uspokojivá kompenzace cukrovky. Nezbytnou součástí terapie diabetických defektů je lokální léčba, ...

Co, kdy, jak uchováváme a sbíráme?

• Sbíráme kořen, stvol, nať, mladý list a květ,

• sběr kořene provádíme brzy na jaře, nejlépe v březnu, případně na podzim po odkvětu rostliny, říjen až listopad, stvol konzumujeme čerstvý během květenství byliny, list sbíráme před rozkvětem léčivky, květ pak v období růstu květních úbor,

• uchováváme v podobě tinktury, čaje, medu, vína, masti, sirupu či kávy.

Předmětem sběru bývá především kořen, na který se vydáváme nejlépe po dešti, kdy jej lze snadněji vyprostit z půdy. Pampeliškový kořen bývá až půl metru dlouhý, nelze mu odepřít křehký charakter, proto je třeba jej vyrývat opatrně a následně omýt pod tekoucí vodou, otřepat a před usušením podélně rozkrojit. Kořen je na povrchu černohnědý, na lomu světlý. Sbíráme-li kořen s natí, upřednostňujeme dobu kolem druhé hodiny odpolední, vydáme-li se pro změnu na sběr listu, činíme tak mezi polednem a čtrnáctou hodinou.

Léčivé vlastnosti smetánky lékařské

• Povzbuzuje trávení,
• působí močopudně a žlučopudně,
• příznivě ovlivňuje metabolismus,
• účinné látky povzbuzují funkci jater, žlučníku, slinivky, střev, ledvin i krvetvorných orgánů,
• s úspěchem se též používá při léčbě močových a ledvinových kamenů, chronické únavě, diabetu,
• působí proti degeneraci kostí a chrupavek,
• výrazné antirevmatikum,
• vstřebávání mozkových edémů nejrůznějšího původu,
• vyvolání menstruace,
• květ čistí krk od hnisu,
• nálev z květů zesvětluje pihy,
• zevně pak bylina slouží k omývání aknózní pleti a hemoroidů.

Při jakých problémech pomáhá:

• jaterní problematika,
• žlučové kameny,
• zánět močových cest,
• diabetes,
• dnové onemocnění,
• nechutenství,
• revmatoidní artritida,
• zánětlivá střevní onemocnění,
• osteoporóza,
• zácpa,
• lymfatické otoky,
• nadváha, obezita,
• artróza,
• angína,
• únava aj.

Při diabetu je pampeliška účinná zejména pro svůj obsah inulinu. Inulinem rozumíme polysacharid patřící do skupiny fruktanů, který u rostlin z čeledi hvězdnicovitých a zvonkovitých nahrazuje škrob jako zásobní látku. Inulin je chuťově sladký, není štěpen amylázou, ve střevě se pak chová jako rozpustná vláknina. Jelikož nezvyšuje hladinu krevního cukru, bývá s oblibou využíván k doslazení diabetických výrobků. V nadměrném množství však způsobuje nadýmání a průjem.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný text užitý v původním znění a se souhlasem autorky Mgr. Zuzany Švédové, DiS.

16703