Slavný Vincenz Priessnitz: Fenomén zakladatele vodoléčby

Vincenz (Vincenc) Priessnitz se narodil jako šesté dítě 4. října 1799 chalupníkovi Janu Františkovi a Marii Tereze Evě Prissnitzovým. Na svět přišel v malé osadě Gräfenberku u Frývaldova (dnes obojí město Jeseník), kde otec zdědil hospodářství. Rodiče Priessnitzovi žili v nejvýše postavené chalupě osady, kde hospodařili. Osada měla v té době asi 15 stavení.

Intuice a přirozená inteligence

Chlapcovým vzděláním byla tzv. škola života, protože ve velmi útlém věku byl nucen převzít po otci celé hospodářství.  Školu jako takovou navštěvoval jen velmi krátce, knihy nečetl a neměl je rád a se psaním se příliš nekamarádil nikdy. V přírodě se však pohyboval od útlého mládí. Byl nadán podivuhodným pozorovacím talentem, intuicí a byl natolik přirozeně inteligentní, že si dovedl spojit různé příhody, které slyšel nebo kterých se účastnil, a dovodit z nich správné závěry. Také dovedl využít zkušenosti, které se tradovaly v rodině i v okolí nejen o hospodaření, ale i o péči o zdraví. Byly to zkušenosti, které se o léčbě všemožných nemocí předávaly z generace na generaci, protože doktor, kterému se platí, se volal až v krajních případech.

Jak se správně stravovat při diabetu 2. typu?

Strava je základním léčebným prostředkem u diabetu 2. typu. Dodržování zásad zdravého stravování pomáhá udržovat glykémie v přiměřených ...

Jedna osudná rána za druhou

Již od mládí vykonával pod vedením svého otce všechny práce, které patřily k hospodaření na horské chalupě. Ze šesti zbyly čtyři. Nejstarší bratr František odešel z domova a vystudoval na kněze. O něco mladší a obdivovaný bratr Josef, který měl vést hospodářství, zemřel a otec krátce potom oslepl. Obě tragické události byly dávány do souvislosti s nesprávnými léčebnými postupy kořenářky, která se o oba nemocné starala. Doktora přivolali pozdě. Další těžká životní zkouška potkala Vincence v jeho 16 letech, když jel sít obilí na pole. V těžkém terénu se kůň něčeho polekal a splašil se. Zadníma nohama kopl Vincence do obličeje. Ten ztratil vědomí a velmi nešťastně spadl pod kola těžce naloženého vozu, který mu přejel hrudník. Chlapce našli v žalostném stavu a tentokrát se nerozmýšleli a okamžitě poslali pro doktora. Doktor mu na přežití ale nedával příliš velké naděje.

Uzdravení jako zázrak

Vincenc ale svůj boj o život nevzdal. Sám si srovnal přelámaná žebra a nechal si, na rozdíl od doktorem předepsaných horkých obkladů, přikládat ty studené. Navzdory všem předpovědím se z něj nestal ani mrzák, ani nezemřel. Plně se uzdravil. V okolí jeho uzdravení působilo jako zázrak, protože všichni věděli, jak byl zubožený a znali také doktorovu pesimistickou předpověď. Lidé v něm začali vidět naději, když pomohl sám sobě, mohl by vyléčit i jejich zvířata. A tak začal Vincenc léčit zvířata z okolí. Když měl s léčbou zvířat úspěchy, a ještě pomohl i nemocnému děvčeti sloužícímu u souseda, začali se na něj obracet o pomoc nemocní lidé z okolních vesnic. Přicházeli se zlomeninami, vykloubenými končetinami, revmatickými bolestmi.

Počátky jeho „léčitelské“ cesty

Zprvu se zdráhal lidi léčit – přeci není žádný doktor, říkal si.  Ale zájem a prosby jeho sousedů neustávaly, tak jim vyhověl. Díky dřívějšímu pozorování přírody a zvířat se seznámil s pozoruhodnými účinky vody. Začal omýváním ran a bolestivých míst houbou namočenou ve studené pramenité vodě.

Pacienty přijímal a ošetřoval venku na dvoře s primitivními pomůckami. Metoda byla pro většinu pacientů úlevná a ti se pak postarali, aby se o pověst o umění a úspěších mladého léčitele rychle rozšířila. Priessnitzovi bylo 23 let, když na základě rostoucího zájmu o jeho léčbu přestavěl již nevyhovující chalupu na zděnou budovu s patrem. V přízemí byl zaveden domácí pramen a k vybavení patřily různé nádoby na vodu a nezbytné necky pro pacienty. To byl základ prvního vodoléčebného ústavu na světě.

Vážený muž doma i v zahraničí

Kromě léčby studenou vodou doporučoval a od svých pacientů vyžadoval pohyb na čerstvém vzduchu, fyzickou práci a přísné dodržování režimu. Dosahoval úspěchy nejen v léčbě místních zdravotních problémů, ale i při léčbě mnoha chronických onemocnění. To se nelíbilo vystudovaným lékařům, kteří pociťovali odliv pacientů. Došlo i na soud, ale ani ten neodradil Priessnitze od přesvědčení, že jeho postupy léčby jsou správné, protože pacientům pomáhají. A pacientů neubývalo, naopak. Protože Priessnitz měl i organizační talent, tak léčebná místa rozšířil i na sousední domy a přinesl tak do chudého kraje zaměstnání a lehčí život mnoha lidem.

Byl vážený nejen doma, ale i v zahraničí. Lázeňské sezóny v letech 1838 a 1839 byly považovány za společensky nejvýznamnější. V roce 1838 bylo podle záznamů v knihách v lázních 1700 pacientů, mezi nimi například jeden princ, 4 knížata, 25 osob s titulem hrabě z různých zemí, četní vévodové a generálové a nemálo lékařů. V roce 1839 k nevzdělanému léčiteli přijelo za poznáním o vodoléčbě 120 lékařů ze všech končin Evropy.

Rybí olej vám nevoní? Přesto jej zahrňte do svého jídelníčku. Podpoříte srdce i mozek

Nemáte rádi chuť ryb a nevoní vám rybí olej na lžičce? Můžete si vybrat z nepřeberného množství olejových kapslí, které jsou často doplněné o ...

Inspiroval a jeho odkaz pokračuje dál

Tito lékaři pak ve svých zemích zakládaly vodoléčebné lázně inspirované mužem, který díky svému pozorovacímu talentu zachránil mnoha životů. Práce měl ale nad hlavu a jeho vyčerpaný organismus nedokázal překonat nachlazení, které si přivodil na cestách na podzim v roce 1851. Vincenc Priessnitz zemřel 28. listopadu 1851 ve věku pouhých 52 let. Málokdo, kdo léčil, se dočkal za svého života tolik vděčnosti jako právě on. Pohřební průvod byl dlouhý 3 km. A jeho odkaz ale žije dál – památnících, pomníčcích, vodních pramenech i v nás.

Při jakých onemocněních je Priessnitzův obklad vhodný?

• Při angíně (zánět krčních mandlí) – obklad na krk.
• Při faryngitidě (zánět v krku, bolest v krku je jiná než při angíně) – obklad na krk.
• Při horečce (nad 38 °C) – obklad na celé tělo.
• Při suchém dráždivém kašli – obklad na hrudník.
• Při dlouhotrvajících „revmatických“ potížích – obklady na klouby.
• Ke zlepšení cirkulace (například při trombózách) – obklad na dolní končetiny.
• K rychlejšímu vstřebávání modřin a otoků – obklad na postižená místa.
• Na uvolnění svalového napětí – obklad na postižená místa.
• Při výronech kloubů nebo pohmoždění svalů – obklad na postižená místa.

Příprava a použití Priessnitzova zapařovacího zábalu

Dostatečně velký kus látky se namočí do studené vody, vyždímá se a přiloží na kůži v místě, které chceme ošetřit tak, aby látka přiléhala. Vlhká látka se překryje vrstvou látky suché.  (V současné době některé postupy doporučují vlhkou vrstvu nejdříve překrýt nepromokavou vrstvou (např. igelit) a teprve potom položit suchou látkou.

Obklad se ponechává na místě 2-3 hodiny, pak by se měl sundat. Po 3-4 hodinách se celý postup může zopakovat.

Zajímavosti, které stojí za zmínku

• Rok 1999 vyhlásilo UNESCO, při příležitosti dvousetletého výročí Priessnitzova narození, významným kulturním výročím.

• O životě Vincenze Priessnitze napsal knihu Miloš Kočka.

• Priessnitzovo jméno mají v názvu léčebné lázně v Jeseníku.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný text užitý v původním znění a se souhlasem autora Mgr. Víta Černého

2956