Sladký JAKON

Jakon pochází z Jižní Ameriky a do České republiky byl poprvé přivezený v roce 1993 z Nového Zélandu. O jeho pěstování, výzkum a využití v našich podmínkách se významně zasloužil Ing. Jan Frček, CSc., a jeho spolupracovníci.

JAK ZPRACOVAT JAKON V KUCHYNI

Kořenové hlízy jakonu mají mírně nasládlou, ovocnou chuť. Lze je upravovat na slano i na sladko. Dají se použít jako součást ovocných i zeleninových salátů, můžeme je smažit, vařit, dusit nebo zapékat.

Na povrchu mají bezbarvou slupku, pod ní korovou vrstvu pryskyřičné chuti a teprve pod touto vrstvou najdeme chutnou jemnou dužinu sklovitého vzhledu, bíle až oranžově zbarvenou.

Před kuchyňskou úpravou je tedy nutné hlízy oloupat. Pouze v případě, že je chceme vařit, oškrábeme je a teprve po uvaření ve slané vodě sloupneme korovou vrstvu až na dřeň. Hlízy jakonu lze jíst také syrové, oškrábané či oloupané.

Bezprostředně po sklizni připomínají chutí syrové brambory. Jsou-li však uloženy při pokojové teplotě a na světle, dochází u nich během 14 dnů k enzymatickému štěpení zásobních složených cukrů (oligofruktanů, inulinů) na cukry jednoduché (fruktózu a v malé míře i glukózu). Hlízy jsou poté šťavnatější, výrazně sladší a získají příjemnou, charakteristickou vůni.

Pokud chceme hlízy jíst za syrova nebo jako součást zeleninových či ovocných salátů, dření nebo šťáv, je třeba zabránit jejich zhnědnutí na vzduchu. Stačí oloupat slupku až na sklovitou dřeň a ihned hlízy namočit do okyselené vody.

PRO ZDRAVÉ TRÁVENÍ I PŘI CUKROVCE

Jakonové hlízy obsahují polysacharid inulin a fruktózu (ovocný cukr), celkem tedy asi 14g sacharidů na 100g syrové hlízy. Dále v nich najdeme vlákninu, vápník, hořčík, draslík, fosfor, železo, betakaroten, vitaminy B1 a 2, vitamin C a flavonoidy. Inulin a produkty jeho štěpení ve střevech při trávení působí příznivě na složení střevní mikroflóry a tak pomáhají potlačovat nebezpečné hnilobné procesy a regulovat vstřebávání některých součástí potravy.

Působí také proti zácpě, protože zvyšují objem nestrávených zbytků. Jak bylo uvedeno výše, hlavním zásobním složeným sacharidem jakonu je inulin, který se v lidském těle štěpí na fruktózu. V menším množství je fruktóza využitelná jako zdroj energie v lidském těle i bez přítomnosti inzulinu. Proto je jakon vhodnou potravinou pro diabetiky. Ovšem i jakon je nutné vážit a sacharidy v něm obsažené je nezbytné započítat do jídelního plánu.

Ze sušených listů jakonu se připravuje čaj. V některých zemích jsou sušené listy součástí čajových směsí používaných jako podpůrný prostředek při léčbě cukrovky.

PĚSTUJE SE I U NÁS – JEN NESMÍ ZMRZNOUT

Jakon (Smallanthus sonchifolius) je rostlina vytrvalá, velmi citlivá na nízké teploty, přesto je možné pěstovat ji i v našich klimatických podmínkách. Může růst na poli či zahradě, ale i ve skleníku nebo na balkoně ve vegetačních nádobách o obsahu 25–30 litrů zeminy. Jakon je citlivý na mráz, a proto ho vysazujeme na záhon či pole nejdříve v druhé polovině dubna a na začátku května.

Nadzemní části rostliny dosahují až dvou metrů výšky a v našich podmínkách je nenapadají škůdci ani choroby. Sklizeň kořenových hlíz začíná v našich podmínkách při rozkvětu jakonu nebo s příchodem prvních mrazíků. Nejdříve je třeba osekat nať a po té vyrýt hlízy. Po vyrytí je nutné jedlé kořenové hlízy oddělit od hlíz stonkových. S křehkými jedlými hlízami zacházejte zvlášť opatrně, aby nedošlo k jejich mechanickému poškození. Nepoškozené hlízy lze v temperovaných skladech uchovávat v dobré kvalitě až do jara.

Ke komerčnímu využití této zajímavé rostliny došlo hlavně v Japonsku a nyní i v Peru. Z rozemletých hlíz se vyrábí šťáva. Hlízy slouží také jako surovina k výrobě cukroví, fermentované zeleniny a dokonce i etanolu.

autor: MUDr. Mgr. Sylvie Špitálníková, Ph.D.

1838

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný