S diabetem ve společnosti: Rozptýlení, nebo utrpení?

Tyto věty ale nemají být povzdechem nad malou vzdělaností společnosti. Mají otevřít téma, jak se lidem s diabetem ve společnosti, práci nebo rodině žije a jakým situacím jsou vystaveni. S ohledem na to, že nás čekají Velikonoce, začneme s tím, co se nabízí – svátky. Ty znamenají často intenzivní setkání blízké, ale i širší rodiny.

Aby to nebyla manipulace

Vztahy s některými členy rodiny bývají různé – od prostého respektování existence druhého až po obtížné nastavování a dodržování hranic v kontaktu či komunikaci. Nejbližší rodina většinou povědomí o diabetu má, horší to může být s tou širší. Potenciálně nebezpečné tak jsou zejména zdvořilostní návštěvy a nátlak typu „to byste mě urazili“. Mezi bližší rodinou pak pozor na rozhovory, které končí mantrou „Však já to s tebou myslím dobře!“. Proč?   V obou případech se jedná u jistou formu manipulace, které je někdy těžké odolávat.

Oslavy Velikonoc s diabetem: Volné dny mohou být plné lákadel. Zkuste to letos zdravě

Obzvlášť pokud už máte děti odrostlé, anebo vás jednoduše vyváření tradičních pochoutek pro širokou rodinu zrovna nenaplňuje, můžete si založit ...

I samotný aktér může věřit tomu, že to myslí s člověkem s diabetem dobře. Většinou ale nedokáže nahlédnout na situaci očima právě onoho diabetika a pravděpodobně se o to ani nesnaží.

Důležité je nebát se vysvětlovat

Co ale může udělat člověk s diabetem je snažit se pochopit, co k takové komunikaci blízké vede. V případě nabídek různých pochutin to může být jejich primární způsob vyjadřování péče a lásky. Takoví lidé často nejsou zvyklí zajímat se, jak se máme, povídat si a užívat si vzájemnou společnost. Většinu času těkají očima po stole, co je třeba doplnit a kdo už dopil svůj pohár vína, aby mohli přiskočit a dolít. Míra toho, jak dali ostatním najevo svou péči obrazně řečeno počítají na množství snědeného jídla po návštěvě.

V kruhu nejbližší rodiny se pak lidé většinou více uvolní, což je zároveň dvousečné pro možné vymezení se – může to být jednodušší, ale zároveň i o to složitější. Ne vždy totiž může ze slovní přestřelky někdo vzejít jako vítěz a hádám, že člověk s diabetem už kolikrát rezignuje na vysvětlování svých důvodů pro konkrétní stravovací návyky. Má spíš tendenci z takového konfliktu vystoupit dříve, než vůbec začne. Pokud se na to ale jen trochu cítíte, běžte do toho. Jedno zabřednutí do vysvětlování svého přesvědčení a motivů může totiž být prevencí pro další takové situace, ba co víc, spustit to vlnu putování informace k dalším členům rodiny.

4 tipy, jak mluvit s blízkými

1. V prvé řadě se držte svého úhlu pohledu. Jinými slovy neříkejte „ty to vůbec nechápeš a nerozumíš tomu!“ ale zkuste „já mám pocit, že mě v tomto moc nechápete, můžu vám to vysvětlit ještě nějak jinak?“
2. Držte se svých emocí a nesuďte druhé. Nesnášíme to všichni. Když nám někdo přisoudí a podsouvá nějaký pocit, náladu, emoci, která v danou chvíli neodpovídá tomu, co cítíme. Proto se snažte vyvarovat větám typu „proč jsi tak nepříjemný/á a nedokážeš pochopit“ případně „mně bylo jasný, že tohle zase bude problém!“. A využít vět typu „mrzí mě, že mě nechápeš a mám pocit, že tě tahle situace taky štve“.
3. Nabídněte svůj úhel pohledu. Dost často druhé opravdu prostě jen nenapadne, co pro člověka s diabetem může šňůra návštěv po příbuzných obnášet. Mají jen své vlastní zážitky, ze kterých čerpají, a neví, jaké to je žít s diabetem na denní bázi. Podělte se o to. Neznamená to, že si stěžujete, vymlouváte se nebo se litujete. Naopak třeba tím dovolíte ostatním vám porozumět a nervozita aspoň částečně opadne.
4. Stanovte si hranice. Pokud máte nastavený režim, na který jste zvyklí, funguje vám, vyhovuje, neměňte ho. Myslete na to, proč to tak máte a že radši ustojíte několik nejapných poznámek, pokud všechny předchozí strategie selžou, než abyste obětovali doslova své zdraví pro dobrý pocit tetičky ze třetího kolene. Využít k tomu můžete obraty jako „Mrzí mě, že tě zklamu, když to neochutnám, ale já si opravdu chci užít ještě zbytek odpoledne, v opačném případě bych pravděpodobně řešil jen výkyvy glykemie. Ale určitě zkusím něco z obložené mísy, ta vypadá moc dobře“.

Připravte se na jedlé krásky macešky, které ozvláštní jídelníček diabetiků

Macešky jsou nejen výborným zdrojem fytoterapeutického materiálu, ale zároveň poslouží jako skvělá ozdoba oblíbených dezertů či udělají radost ve ...

Není to jen o svátcích

Na dalších několik článků by pak vydaly další situace jako třeba večírky, ať už firemní či jen party pro zábavu, služební cesty a jiné společenské události. Všechny tyto záležitosti mají kromě případného nátlaku ještě jeden společný jmenovatel, a tím je schopnost zdrženlivosti. Hojnost jídla a pití přináší přirozeně pokušení a zkoušku toho, jak moc mu dokážeme odolávat. Pokud o sobě víme, že tyto situace většinou ve svých očích nezvládneme a druhý den máme buď morální (z množství jídla či pití) nebo i opravdovou kocovinu, nemůžeme čekat okamžitou změnu. Pokud je člověk v tomto ohledu impulzivní, nemůžeme očekávat změnu přes noc.

Můžeme s tím ale pracovat:

1. Mít strategii – zamyslet se nad tím, jak jsou tyto situace rizikové. Zda nastává bod zlomu do kdy se držíme a pak se hráz protrhne, nebo uždibujeme od začátku do konce. V prvním případě se tomu snažíme předejít – nepřijít s prázdným žaludkem, udělat si mezi jídly dostatečný časový rozestup, případě se jít na chvíli projít a ze situace tak fyzicky vystoupit. V druhém případě – zkuste se na to jednou zaměřit a dát vše, co byste si normálně dali automaticky do pusy na jeden talíř, abyste viděli, kolik toho reálně sníte, přestože máte pocit, že vlastně nic „pořádného“ jste za celý večer neměli. Konfrontace může být prvním krokem ke změně.
2. Strategii testovat a zpětně vyhodnocovat – pozorovat, co funguje dobře, co méně a postupně si utvářet nové návyky. Rozhodnutí „od zítra to změním“ v tomto případě pravděpodobně fungovat nebude. A pokud ho učiníte, může přinést zklamání ze sebe samého a tím i demotivaci do dalších pokusů.
3. Poučit se z chyb – zase to nevyšlo? Nevadí. Třeba se povedla aspoň část, nebo díky tomu víme, co příště trochu pozměnit. Důležité je nebrat neúspěch jako potvrzení vlastní neschopnosti, ale spíš jako předmět dalšího zkoumání.

Myslete hlavně sami na sebe

Velkým tématem, které s tímto souvisí, je vztah k sobě samému – nejen vlastní sebevědomí, vědomí vlastní hodnoty a hranic, ale také k tělu. V případě diabetu se totiž každé takové zakopnutí týká především těla, ale odráží se i v psychice.

Z bludného kruhu, kdy se snažíme vyhovět ostatním, přitom víme, že si tím sami ubližujeme, nedokážeme to jinak a pak si to ještě vyčítáme, se těžko vystupuje. Proto pokud máte sílu, edukujte své okolí. Ukažte jim, že život s diabetem je náročný, že každý den zahrnuje nespočet úkonů a stresu nad běžné činnosti. Edukace jednoho klíčového člověka opravdu může zapříčinit, že budete při příštím setkání širší rodiny mile překvapeni, protože jim to daná osoba do té doby stihla vysvětlit.

V situacích, kde jste trochu více anonymní, myslete především na vlastní bezpečnost. Před každým rozhodnutím (pozváním na další rundu) se nejdřív zamyslete, jestli to je něco, co opravdu v daný moment chcete, nebo se vlastně nic nestane, když vynecháte. Neznamená to, že se nedokážete bavit i tak. A když se nevymezíte, nebuďte na sebe ještě naštvaní. Třeba tomu budete příště blíž. A když ne příště, tak po páté nebo desáté takové události ano.

Mgr. Judita Konečná | zdroj: se souhlasem Mgr. Konečné

Mgr. Judita Konečná

Působí jako psycholožka ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a ve zdravotnickém zařízení Neuron Medical v Brně. V rámci doktorského studia Lékařské psychologie a psychopatologie na 1. LF Univerzity Karlovy v Praze se zabývá duševním zdravím diabetiků a jejich blízkých.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autorky Mgr. Judity Konečné

2400