Rulík jako lék i obávaná droga pravdy

Latinský název Atropa belladonna, ale i český název rulík zlomocný napovídá, že se nebude jednat o rostlinu neškodnou, natož pak snad i jedlou! Rulík je prudce jedovatá rostlina vzhledem k obsahu tropanových alkaloidů (cca 1 %), zejména pak atropinu.

Co lze vyčíst z jeho jména

Latinský název trochu více než český vypovídá i o dalších vlastnostech rulíku. Atropos se jmenovala v řecké mytologii jedna ze tří sudiček, které předou nit osudu. Byly to Klóthó (Předoucí), která nit načíná, Lachesis (Udělující), jež nit dále spřádá nebo svíjí, a konečně Atropos (Neodvratná), která nit definitivně přistřihuje. Atropos je obvykle zpodobňována s knihou života nebo také slunečními hodinami, na kterých ukazuje okamžik smrti.
První část latinského názvu rostliny (Atropa) poukazuje tedy na hrozící nebezpečí – ukončení života při jejím požití. Od toho je také odvozen i souhrnný název skupiny alkaloidů obsažených v rulíku (ale i v dalších rostlinách) – tropanové alkaloidy.
Druhá část latinského názvu (bella-donna neboli krásná paní) vypovídá poněkud poeticky o další významné vlastnosti rulíku, respektive alkaloidů v něm obsažených. V dávných dobách si dívky vtíraly šťávu z rulíku do očí. Zvětšily se jim zorničky a oči vypadaly krásnější. Extrakt z rulíku, který obsahuje atropin, údajně používala již egyptská královna Kleopatra, aby vypadala ještě svůdněji. Dodnes se atropin k rozšíření zornic používá. Je to ale k daleko prozaičtějším účelům – v očním lékařství, kde je třeba skrze rozšířenou zorničku oka vyšetřovat zrak.

Obávaná droga pravdy

Ještě dlouho před tím, než byl atropin z rostliny izolován, byly rostlinné extrakty z rulíku používány i k jiným účelům, než je rozšiřování zorniček. Rulík byl předmětem nejrůznějších pověr a mýtů. Tak např. v Sedmihradsku se věřilo, že kdo okusí kousek rulíku, propadne zvláštnímu druhu šílenství a udělá vše, co si přeje ten, kdo mu rulík podal. Tato pověra má ovšem pravdivé jádro. Rulík obsahuje v menším množství také tropanový alkaloid skopolamin zvaný droga pravdy. Po jeho aplikaci se pacient uklidní a dostaví se stav podobný spánku. Jeho vůle je pozměněna. Pacient může například odpovídat na otázky, které by v bdělém stavu nikdy nezodpověděl. Skopolamin se v minulosti podával u výslechů některým vězňům, aby na sebe vyzradili vše, co vědí. Dnes je jeho používání k těmto účelům zakázáno.

Létací mast pro „čarodějnice“

Jinou pověrou je používání čarodějných mastí z rulíku při tzv. sabatech čarodějnic. Tyto masti byly známé pod názvy Létací mast, Čarodějné mazadlo, Mast spánku, Unguentum sabbati, Unguentum pharelis nebo Unguentum populi. Používání čarodějných mastí však dokládá i historie. V roce 1545 získal lotrinský lékař Andres de Laguna mast Unguentum sabbati zabavenou při čarodějnickém procesu a vyzkoušel ji na své ženě. Ta na tři dny upadla do bezvědomí a měla vidění letu a sexuálních orgií. Mast s vysokým obsahem psychotropního atropinu mohla skutečně způsobit halucinaci létání a sexuálních prožitků.

Seriózní výzkum

Rulík ovšem nebyl jen předmětem lidových bájí a pověstí. Zkoumali ho seriózně v dávných dobách i známí učenci. V devatenáctém století studoval účinky extraktů z rulíku na zornici oka mimo jiné i objevitel kofeinu, německý chemik Friedlieb Ferdinand Runge . V roce 1831 se německému lékárníkovi Heinrichovi F. G. Meinovi (1799–1864) podařilo připravit atropin v čisté krystalické formě. Tato látka byla poprvé syntetizována německým chemikem Richardem Willstätterem v roce 1901. Absolutní chemická konfigurace atropinu byla však vyřešena až o mnoho let později – v roce 1961!

Protiastmatické cigarety a další léčebné využití

Atropin se používá, jak už jsme se zmínili, v očním lékařství při léčbě vad či poškození oka. Tradičně se atropin využíval také k léčbě astmatu.
První zmínky o jeho použití k léčbě jsou staré již 4000 let. Tehdy byla popsána inhalace kouře z pasty durmanu či rulíku zlomocného obsahující alkaloid atropin. Na počátku 19. století byla astmatikům doporučována inhalace tabáku s durmanem, rostlinnou drogou, která též obsahuje atropin. U nás se ještě v padesátých letech minulého století vyráběly a kouřily protiastmatické cigarety, které obsahovaly rulíkové listy (Folium belladonnae). Od jejich výroby a používání v léčebné praxi se však ustoupilo vzhledem k tomu, že odvary z cigaret byly zneužívány podobně jako dnes psychotropní drogy. V současné době se používají v inhalátorech pro astmatiky látky, které jsou odvozeny od chemické struktury atropinu, avšak postrádají jeho jedovatost. Atropin snižuje tvorbu hlenu v dýchacím ústrojí a uvolňuje křeče. Tím zvětšuje průsvit dýchacích trubic (průdušek a průdušinek), a tak astmatikům usnadňuje dýchání. Ze stejného důvodu se atropin používá i před operacemi, které vyžadují celkové znecitlivění (anestézii).

Může být jedem, ale také protilátkou

Jiné použití má atropin jako protilátka (antidotum) při otravách organofosfáty, což jsou látky používané k hubení hmyzu. Kromě mírového použití v zemědělství se staly organofosfáty (zejména plyn sarin) strašnou zbraní, která v rukách teroristů (sekty Óm šinrikjó, Tokio, 1995) nebo nedávno v syrské válce ničí životy většinou zcela nevinných lidí.
Zkoumání přírody může přinést mnohoužitečných výsledků. Je to dobře vidět třeba právě na příkladu rulíku zlomocného, prudce jedovaté rostliny, která poskytuje léky zlepšující a zachraňující život. Také zkoumání chemické struktury přírodních látek přináší mnoho poznatků pro zavádění a vývoj léčiv jak v minulosti, tak i v současné době.

Sběr rulíku mýty opředený

Podle tradice hlídá tuto rostlinu sám ďábel, takže při sběru je třeba postupovat velmi obezřetně. Kořen se dobývá o půlnoci a kolem rostliny je nutno nejprve opsat magický kruh. Před vystoupením z kruhu je radno vyhodit ven nejdříve černou slepici, kterou si sběrač k tomuto účelu přinesl a dal ji do pytle, jenž zavázal na 99 uzlů, aby čert, domnívaje se, že uchvátil hříšníkovu duši, nevěnoval magikovi další pozornost. Načež je záhodno se z místa sběru urychleně vzdálit pro případ, že by ďábel, až uzly rozváže a zjistí svůj omyl, sběrače pronásledoval.
Na sběr kořene rulíku se proto dříve často jezdilo na koni. Za nejpříhodnější čas k dobývání kořene u nás platil Štědrý večer, zatímco maďarská tradice preferovala den sv. Jiří, tedy 24. duben, a doporučovala položit na místo vykopaného kořene kousek chleba se zrnkem pepře a trochou soli. V obou případech jde, podobně jako při trhání mandragory, o rituální oběť, která by měla usmířit duši rostliny.

Lidové názvy rulíku zlomocného

Beladona, blázníček, bláznivá třešeň, bláznivý lilek, černé třešně, černé višně, čertova třešeň, čertův blázníček, hadí hrozinky, krasavice, lesní lilek, lulík, lilkové koření, němnice, psinky, psí třešně, rozpuka, šalamoun, toten, vlčí jahoda, vlčí třešně, vlčí oko, zlá jahoda, zlatá kráska, oči krásné paní.

Mgr. Vít Černý

20807

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný