Rozhovor s modelkou a Miss Czech Republic Krystynou Pyszkovou: „Na krásné povinnosti Miss si budu těžko odvykat“

Korunku královny krásy „nosíte na hlavě“ od května. Už jste si zvykla na všechno, co to obnáší?

Všechny povinnosti, které se pojí s výhrou Miss, jsou velmi příjemné, takže jsem si zvykla opravdu rychle. Jako nové Miss mi totiž začalo spoustu nových aktivit, takže ten čas pak opravdu utíká. Hned následující den po vítězství jsme fotili titulní stranu časopisu Cosmopolitan, další dny jsme šli do Snídaně s Novou, pořadu Na Gauči anebo natáčeli reportáže. Přebírala jsem také svůj nový byt, auto a další hmotné ceny. Jsou to určitě krásné povinnosti, se kterými bude časem těžké se rozloučit.

Překvapily vás nějaké povinnosti, o kterých jste ani netušila, že k titulu miss patří?

Asi mě překvapilo, jak velká dřina to občas může být. Já si tu cestu s Miss představovala jako pár soustředění a pak tedy samotné finále. Musím říct, že to bylo opravdu intenzivní, a i když jsem čekala, že soutěž bude časově náročnější, netušila jsem, že až tak moc. Také mě příjemně překvapilo to, kolik lidí mi fandilo či napsalo povzbudivou zprávu. To je myslím velký rozdíl od modelingu, kde fanoušky mají opravdu jen ty nejznámější modelky světa.

Setkáváte se i nějakými negativními, například závistivými reakcemi?

Vím, že lidé mají občas připomínky ohledně mého jména. Stěžují si, že nejsem Češka. Abych to uvedla na pravou míru, narodila jsem se v Česku rodičům s českým občanstvím. Jsem však z Třince, kde je typický pohraniční bilingvismus.

MUDr. Jitka Husáková varuje: Špatná kompenzace diabetu může ohrozit ledviny

V ledvinách jsou za filtraci krve a tvorbu moči odpovědné glomeruly, nebo také ledvinná klubíčka (obr.1), ve kterých jako filtr funguje tzv. ...

Poté, co jste získala korunku, řekla jste, že se chcete sejít s vaší předchůdkyni Karolínou Kopíncovou, která se dostala na Miss World do TOP 12, abyste se inspirovala jejími zkušenostmi. Už jste to stihla? Pokud ano, co vám poradila?

Stihli jsme se setkat na společných přehlídkách, kde jsme o tomto spolu diskutovaly. Popsala mi, jak celou soutěž sama vnímala, a také mi poradila, jak se co nejlépe dopředu připravit ještě před odletem na samotnou soutěž. Máme v plánu se ještě setkat a probrat to více do detailu.

Pokud vím, jste přesně ten případ „někdo mě do Miss přihlásil bez mého vědomí“. Jak to přesně bylo?

Do soutěže Miss Czech Republic mě přihlásila sestra, sama bych na to asi nikdy nesebrala odvahu, přestože jsem Miss sledovala od mala. V modelingu jsem ale nebyla nováček, pohybuji se v něm od svých 13 let. Avšak je pravda, že Miss a modeling jsou poměrně odlišné světy, takže jsem byla zvědavá, jaká moje účast v soutěži Miss Czech Republic bude.

Na casting Miss jsem měla oficiálně přijít jako doprovod, a když jsem zjistila, že jsem vlastně zapsaná na registraci, byla jsem opravdu překvapená. Vím, že jsem byla ze všech 2000 dívek v našem ročníku zaregistrovaná jako úplně poslední. Na castingu jsem tedy zůstala a později jsem zjistila, že Miss je něco, co mě opravdu baví a že se tomu chci věnovat.

Když zavzpomínáte na svoje začátky, jaké bylo vaše první focení v roli modelky? Jak jste se tehdy cítila?

Moje první focení se odehrálo ve Vídni v mých 13-14 letech. Bylo to s jednou rakouskou fotografkou a fotky z tohoto focení dodnes patří mezi mé oblíbené. Pamatuji si, že mě na to focení vezl tehda tatínek, za to mým rodičům patří velké díky, jelikož ze začátku mě doprovázeli téměř na všechny takové akce. Muselo to být náročné i pro ně.

Na jakých dalších zajímavých místech jste předváděla na mole či fotila? Kde se vám nejvíc líbilo?

Nejvíce ve mně utkvěl Bangkok. Fotili a natáčeli jsme zde týden kampaň pro japonskou značku kosmetiky. Thajsko na mě udělalo dojem svou pestrostí, místní kulturou a neuvěřitelně přátelskými lidmi. Avšak každá země má něco do sebe. Nejvíce se mi na modelingu líbí právě to, že člověk cestuje na různá místa a má tak šanci vidět kontrast jednotlivých zemí. Dalším zajímavým místem, kde jsem měla focení, byla nádherná pláž v Chile. Bylo to tehdy v zimě, ale i tak jsem si to moc užila.

Měl modeling vliv i na vaše studium?

Určitě ano, pro začínající modelku je poměrně důležité vyjet do zahraničí, aby si vybudovala svůj book a získala nějaké zkušenosti. Ve svých 15 jsem odjela na mou první pracovní cestu do Španělska. Ta trvala 3 týdny. Poté jsem odjela do Koreje, kde jsem strávila 2 měsíce. To už opravdu moje studium zasáhlo. Měla jsem vysokou absenci a mou podmínkou bylo udržet si velmi dobré známky, pak mi byli učitelé a rodiče ochotni absenci ve škole omluvit. Naštěstí mě studium bavilo a dobré známky jsem měla také, takže jsem mohla cestovat po světě.

Máte pocit, že i váš současný titul Miss Czech Republic nějak ovlivní vaše vysokoškolské studium?

Ano, současná role Miss Czech Republic znamená jistý zásah do mého studia. Budu si jednu školu přerušovat, abych měla více času na přípravu na světovou soutěž Miss World. Myslím si, že je to lepší než dělat obojí pouze na půl, pak by nebyly dobré výsledky ani ve škole, a asi ani tolik v soutěži.

Rozhovor s lyžařskou instruktorkou a diabetičkou Markétou Koreckou: „Inzulín mi ještě nikdy nezamrzl“

Markéta pochází z Plzně a nejradši tráví svůj čas aktivně venku. Její největší vášní je lyžování a snowboarding. Zbylý čas tráví běháním, ...

V jednom rozhovoru jste se svěřila, že jednou nebyli organizátoři spokojení s vaší postavou a zakázali vám vystupovat. Jak to tehdy bylo?

Ano, kdysi mi to v jedné agentuře v zahraničí řekli. Byla jsem tehdy po nemoci, kde jsem hodně času proležela v posteli a nebyla jsem v úplně nejlepší kondici. Snažila jsem si z toho nedělat příliš velkou hlavu. Je však pravda, že modelky musí být opravdu odolné osobnosti, jelikož součástí naší práce je také velmi často odmítnutí.

Při jedné přehlídce jste se setkala s Orlandem Bloomem a jeho partnerkou Katy Perry.  Jako to vypadalo, o čem jste se bavili? Povídejte, přehánějte…

Představil nás tehdy organizátor akce, rozhovor byl však velmi krátký, rychle jsme se představili a povídali jsme si o přehlídce. Poté jsem hned musela jít, na delší rozhovor bohužel nebylo tolik času. I tak to byl rozhodně nezapomenutelný zážitek. Oba jsou moc milí.

Jako Miss Czech Republic jste už stihla kráčet po červeném koberci na filmovém festivalu v Cannes. Jaké to bylo?

Bylo to skvělé, samotné Cannes je fantastické místo a festival je velkolepá událost, kde má člověk možnost vidět ty nejlepší z oboru. Já osobně jsem se zúčastnila premiéry filmu Broker a užila si tak svého prvního red carpet momentu. Hřebem celého festivalu byl pak jeden z nejočekávanějších večírků filmové festivalu v Cannes, a to konkrétně charitativní gala Amfar, na němž se sbírají finance na boj proti nemoci AIDS. Dny v Cannes však byly chaotické, nejdříve nám s kamarádkou nedorazila zavazadla, stejně jako se například nedostavila domluvená vizážistka. I tak jsme si to samozřejmě moc užily.

Obvykle se missek ptám na jejich dobročinnost, ale u vás už teď vím, že například pomáháte jako dobrovolnice v Tanzanii, kde učíte děti ve škole základní počty a angličtinu. Jak jste se k tomu dostala a jak to prakticky vypadá?

Několik let zpět jsem letěla na focení do Tanzanie, kde jsem potkala lidi se začínajícím projektem Sonta Foundation. Rozhodla jsem se, že v Tanzanii chvíli zůstanu jako dobrovolník a učila jsem zde místní děti angličtinu. Poté jsem se stala součástí týmu a momentálně mám na starost administrativu, nábor dobrovolníků nebo celkovou organizaci. S týmem si vždy pravidelně voláme. Naším hlavním cílem je poskytnutí kvalitního vzdělání místním dětem. Máme v Arushi otevřenou zatím jednu anglickou základní školu. Zanedlouho budeme v této africké zemi otvírat další. Věřím, že vzdělání je dlouhodobou investicí do budoucnosti dětí, která se jim postupně zhodnotí po celý zbytek jejich života.

Když jsme si spolu před rozhovorem povídali, prozradila jste mi, že váš dědeček měl diabetes, ale že si na to až dopodrobna nevzpomínáte. Nějaká vzpomínka vám ale v hlavě utkvět musela, ne?

Byla jsem však ještě dítě, proto jsem jeho nemoc vnímala jen částečně. Pamatuji si ale, že dbal na životosprávu, a proto ho cukrovka tolik neomezovala. Dědeček si vždy plánoval svůj denní režim a hlídal si pravidelné dávky inzulínu, proto jsme mohli trávit čas plnohodnotně, za což jsem byla samozřejmě velmi vděčná.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem Krystyny Pyszkové

14269