Rozhovor s lyžařskou instruktorkou a diabetičkou Markétou Koreckou: „Inzulín mi ještě nikdy nezamrzl“

Markéta pochází z Plzně a nejradši tráví svůj čas aktivně venku. Její největší vášní je lyžování a snowboarding. Zbylý čas tráví běháním, plaváním, jízdou na longboardu a na kole. Cukrovku má už od 9 let, kdy začínala na perech. Ve 14 letech přešla na pumpu. Nyní využívá pumpu s hybridní smyčkou a senzor pro kontinuální monitoraci glykemie.

Jste instruktorka lyžování. Jak jde tento sport skloubit dohromady s diabetem 1. typu?

Podle mě neexistuje sport, který by nešel dohromady s diabetem.

Ale nepotýkáte se na svahu s hypoglykémiemi?

Na svahu se víc objevuje hyperglykémie vlivem adrenalinu. Dříve to s glukometrem nebylo lehké, protože často zamrzal a nebylo možné si glykémii změřit, ale se senzorem se to dá už velmi dobře vychytat.

Jak zvládáte kompenzovat cukrovku v případě, že učíte celý den?

Hodně záleží na tom, jestli učím na jízdu na snowboardu nebo na lyžích, jestli jde o začátečníky nebo pokročilejší jezdce. Učím převážně děti, takže s prckama se na dětském vleku celkem zapotím a se snowboarďákama většinou ze začátku chodíme do kopce pěšky. V těchto případech mám snížený bazál a víc svačím.

Nosíte si na svah nějaké jídlo?

Vždy mám plné kapsy čokoládových tyčinek a gelu pro případ většího hypa. Ale když naopak jezdím s pokročilejšími jezdci celý den na vleku, mám klasický režim a spíše vychytávám hyper.

Kam s mandlovou moukou? Upečte z ní netradičního beránka ve fit verzi

Mandlová mouka je všestranným pomocníkem, kterého využijete prakticky všude. Z nepřeberného množství možností, jak ji v kuchyni využít, vám ...

Říkala jste, že vám na svahu zamrzal glukometr, ale už se vám někdy stalo, že vám zamrzl inzulín?

Ano, glukometr, který jsem měla v batohu někdy stávkoval a neměřil, ale to se mi se senzorem nestane. Nepamatuji si ale, že by mi někdy zamrzl inzulín. Pumpu nosím na těle, takže je i v extrémním mrazu v teple.

Když máte pumou na těle, nepřekáží vám při lyžování?

Nepřekáží. Nosím ji u pasu. A ani ji neodpojuji, to bych byla schopna ji ztratit.

Upravujete si nějak před lyžováním nebo během bazál? Snažíte se třeba předcházet hypu tím, že na svačinky nepícháte bolus?

Než jsem měla senzor, tak jsem svačila bez bolusu. Nyní snížím bazál na sportovní režim (dočasný cíl) a bolus dávám.

Dodržujete nějakou speciální dietu?

Celkově se snažím jíst nízkosacharidově, ale jsou dny, kdy mi to nejde. (úsměv)

Kdo vás vlastně k lyžování přivedl?

Rodiče. Jezdím na lyžích už od 6 let. Máme babičku v Krušných horách, kde jsme s bráchou trávili hodně času na kopci.

Jste poměrně hodně sportovně aktivní. Mimo lyžování také běháte. Účastnila jste se plzeňského Škoda fit půlmaratonu.

Ano, letos jsem se skupinkou plzeňských diabetiků „Diabetes nás spojuje“ běžela již podruhé. Tréninky organizuje skvělá MUDr. Breburdová z FN Plzeň.

Jak dlouho jste trénovala?

Tréninky probíhaly každý týden po dobu 4 měsíců pod vedením trenérky Lady Valentové, která nám pomáhala s technikou a zvyšováním fyzičky. Trénink trval zhruba hodinu.

Musela jste během nich nějak řešit kompenzaci cukrovky?

Bylo potřeba 30–45 minut před tréninkem snížit bazál (zadat dočasný cíl) a těsně před během jsem si dávala svačinu v podobě ovoce. Chodila jsem běhat kratší vzdálenosti i před tím, takže tělo bylo zvyklé, a po tréninku jsem bazál mohla vrátit do normálu. Když jsem s během začínala, snižovala jsem bazál i na noc.

Kdo vás přesvědčil se akce zúčastnit?

Namotivovala mě právě doktorka Breburdová na jedné z rekondic. Byli jsme skupinka asi 15 diabetiků.

Jak to vypadalo s hypoglykémiemi?

Před závodem šla glykémie nahoru, ale během závodu se to srovnalo. Zhruba v polovině jsem cítila, že jdu dolů, tak jsem si dala energetický gel, který jsem měla v zadním kapse legín.

Kafe a inzulín: Přestavujeme vám naši novou bloggerku, která našla svou vnitřní sílu a postavila se cukrovce čelem

A tak mě tady máte, ženu milující výběrovou kávu, psaní, výlety po Česku i za hranice, procházky se psem, vůni lesa, a taky moře, pomalá rána, ...

Jaké jste měla výsledky?

Od prvního půlmaratonu jsem se zlepšila téměř o 20 minut, a tak jsem měla radost. Vděčím za to hlavně mým spoluběžcům, se kterými jsme se po celou dobu závodu hecovali. A potom také mému bratrovi, který mi poslední kilometr běžel naproti. Sám měl už dávno odběhnuto. Skončil na 3. místě a je také diabetik.

Teď už běháte také s kočárkem. Mělo vaše těhotenství vliv na kondici?

Naopak mám nyní na běh více času a moje fyzická kondice se zlepšila. V kočárku mám skvělého parťáka, který mě v tom podporuje a spí. (úsměv) Předtím jsem měla sedavé zaměstnání v kanceláři a na běh jsem neměla tolik času jako nyní.

A jak často teď běháte?

Chodím běhat 2–3krát v týdnu, před závodem je to častěji.

Jak jste zvládla těhotenství s cukrovkou 1. typu? Netrápily vás nějaké komplikace?

Nevolnosti mě úplně minuly, ale inzulínová rezistence mě potrápila. Občas byly glykémie jako na horské dráze a bylo náročné to vychytat. Senzor byl obrovský pomocník. Upřímně teď obdivuji ženy, které to zvládly jen s glukometrem nebo dokonce bez něj.

Vzpomenete si ještě na období, kdy vám cukrovku diagnostikovali?

Bylo mi 9, takže si to pamatuji velmi matně. Mám pocit, že hůř něž já to snášeli rodiče. V rodině nemáme žádné diabetiky, ani 2. typu, takže to byl pro všechny velký šok. Jako dítě se s tím sžijete poměrně rychle.

S cukrovkou se ale potýká i váš bratr. Je to pro vás výhoda?

Velká, hlavně pro něj, když mu něco dojde. (smích)

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autorky Markéty Korecké

1240