Rozhovor s hráčkou softbalu a diabetičkou Kájou: „Cukrovka mě naučila starat se o své zdraví!“

Vzpomenete si ještě na den, kdy vám cukrovku diagnostikovali? Co tomu předcházelo?

Ten den ráno jsem šla s mámou k doktorce, protože mi už celý předchozí týden nebylo dobře. Paní doktorka mi udělala pár vyšetření a rovnou nás poslala dál do motolské nemocnice, kde už si mě pak přebrali na dětské diabetologii. Předcházel tomu ale týden lyžování v Itálii, kde už mi bylo špatně a věděla jsem, že něco není v pořádku. Cítila jsem se zesláblá, unavená, stále jsem měla žízeň a častěji jsem potřebovala na záchod. Takže když jsme se vrátili z dovolené, tak jsme hned druhý den šli k doktorce.

Co bylo tehdy pro vás a pro rodinu nejhorší?

Rodina reagovala vcelku dobře. Bylo to podle mě tím, že se s diabetem léčí i můj táta, takže jsme už věděli, co nemoc obnáší a co nás čeká. Zpočátku ale byly nejhorší pocity strachu a nejistoty. Nevěděla jsem, jak to se mnou bude, co budu a nebudu moct dělat, co budu moci jíst a tak.

Co vás nakonec uklidnilo?

Když jsem si uvědomila, že i táta s diabetem 1. typu žije úplně normální plnohodnotný život jako spousty dalších diabetiků. Zároveň mě edukační sestřičky naučily používat pera, glukometr a daly mi doporučení, jak bych se měla stravovat.

Co vám pomohlo se s diagnózou srovnat?

Nejvíce mi pomohl přístup mého okolí. Díky rodičům jsem byla již odmala zvyklá na pravidelnou a zdravou stravu. Zároveň pochopení ze strany učitelů a spolužáků na střední škole, kteří se mi snažili být ve všem nápomocní a vstřícní. A samozřejmě i přístup trenérů a spoluhráček v softbalovém týmu, kde jsme se snažili docílit toho, abych mohla hrát bez nějakých větších omezení.

Selena Gomez: Toxický vztah, zlomené srdce, vzkazy skrz písně i propagace cukrovky

Ze začátku se Selena cítila spíše jako jeho velká sestra a byla si s ním velmi blízká. Řeč je o Justinu Bieberovi, zpěvákovi, který má miliony ...

Hrála jste softbal a basebal ještě před diagnózou diabetu?

Ano, softbal jsem hrála už 2 roky předtím, než mi byla cukrovka diagnostikována. Změnilo se akorát to, že si nyní musím během sportu často kontrolovat hladinu glykemie a mít s sebou vždy dostatek sacharidů pro případ nízké hladiny cukru v krvi.

Co vás k softbalu přivedlo? Není to úplně obvyklý sport, že?

K softbalu mě paradoxně přivedl tenis. Ten jsem hrála odmala a každý rok v létě jsme jezdili na tenisové soustředění. V roce 2013 jsme na soustředění jako jednu z vedlejších aktivit krom tenisového tréninku hráli právě zmiňovaný softbal. Zalíbilo se mi to natolik, že jsem si po létě našla softbalový klub v Praze, kam jsem poté začala chodit trénovat.

Jak často jste na tréninku? A zvládáte kompenzovat cukrovku během samotného tréninku?

Tréninky máme 2–3x do týdne a každý trvá 2 hodiny. Během tréninku se mi většinou daří držet glykemie pod kontrolou, a to i díky senzoru, který používám od roku 2019. Vždy si zkontroluji glykemii před tréninkem, kdy se snažím mít hodnoty okolo 7 mmol/l. Když mám méně než 7 mmol/l a vím, že mě čeká náročný trénink, tak sacharidy doplním nejčastěji kouskem ovoce. Během tréninku si pak kontroluji hodnoty na mobilu, který je spárovaný se senzorem, a po tréninku samozřejmě také. Bazální inzulin si aplikuji 1x denně až na noc, takže dávku snižuji večer, když mám po tréninku.

Řešíte před začátkem tréninku i jídlo? Preventivně?

Snažím se před tréninkem nepřejídat, protože to taky není dobře jít sportovat s plným žaludkem. Takže pokud to není vyloženě nutné nebo vím, že mě nečeká nijak extrémně náročný trénink, tak se ničím nedojídám. Pokud ale vím, že trénink bude dlouhý, náročný a třeba tam nebude ani moc prostoru si něco zakousnout, tak si dám něco radši preventivně předem.

Rozhovor s hráčkou amerického fotbalu a diabetičkou Annou: “Americký fotbal je nejtýmovější hra, kterou znám.”

Další z rozhovorů si můžete přečíst například zde Rozhovor s DIA mámou Bárou: "Lidé často nevědí, o čem diabetes je. Osvěta je důležitá." nebo ...

Jak zvládáte hypoglykemii během tréninku?

Hypoglykemie zvládám většinou dobře zejména díky již zmiňovanému senzoru, který mě vždy upozorní dostatečně předem. Vždy snažím mít u sebe dostatek rychlých i pomalých sacharidů. Většinou jde o nějaké ovoce, housku, sladké pití, müsli tyčinku či hroznový cukr.

Potýkáte se s hypoglykemií po skončení tréninku nebo třeba v noci? Měníte si nějak svůj bazál či bolusy po skončení tréninku?

Ano, občas mám hypo i v noci po tréninku, kdy mi ještě dojíždí předešlá fyzická aktivita. Nastane to tehdy, když špatně odhadnu dávku inzulinu, kterou si po tréninku píchnu na večeři, nebo si toho dám k večeři neúměrně málo k tomu, jak náročná byla předešlá aktivita. Bazál po jakékoliv fyzické aktivitě vždy snižuji podle toho, jak dlouho trvala a jak byla náročná.

Řešíte naopak někdy případné hyperglykemie? A omezují vás třeba i do té míry, že nemůžete hrát?

Ano i hyperglykemie se u mě čas od času během tréninku vyskytnou. Jejich příčinou je většinou zvýšené množství adrenalinu v těle při tréninku. Více vliv adrenalinu pociťuji během zápasů, kdy různé stresy hrají velkou roli a v těch chvílích nejde glykemie snížit ani bolusy. Nikdy mě ale neomezují natolik, abych kvůli nim byla nucena přestat hrát.

Jak tedy vypadá váš režim v průběhu zápasu?

Softbalový zápas většinou trvá přibližně 2 hodiny a hraje se na 7 směn, kdy v každé směně se oba týmy prostřídají jak v obraně v poli, tak v útoku na pálce. Díky tomu mám tedy možnost si vždy o pauze mezi směnami glykemii zkontrolovat a případně doplnit sacharidy nebo naopak aplikovat inzulin. Na mé glykemie během zápasu má stres a adrenalin velký vliv. Vede ke vzniku hyperglykemie, i když k tomu vlastně už třeba dvě hodiny běhám po hřišti.

Liší se v den zápasu váš celkový jídelníček od běžného dne?

Nijak zásadně se neliší od normálních dnů. Jídlo si s sebou připravuji předem doma. Většinou si udělám do krabičky nějaký lehký oběd v podobě kuskusu nebo těstovin se zeleninou a nějakou bílkovinou, jako například maso, vejce, tofu nebo sýr. Jediné, co se liší od běžného dne, je pravidelnost jednotlivých jídel během dne, protože když hrajeme za den dva zápasy, tak si dám jídlo mezi nimi, i když to ne vždy vychází časově úplně dobře. A během zápasů si dávám dle potřeby různé menší svačiny nejčastěji v podobě ovoce.

Rozhovor s diabetikem, masérem a oddílovým vedoucím na DIA táboře Štefanem: “Cukrovka mi pomohla najít přátele na celý život.”

Začtěte se do našich dalších skvělých rozhovorů s inspirativními lidmi! Rozhovor s diabetičkou Dorotou: "Nakonec bude všechno v pořádku. Pokud to ...

Je potřeba při takto náročné aktivitě dodržovat nějaký speciální jídelníček? Snažíte se nějakým jídlům třeba úplně vyhýbat?

Žádný speciální jídelníček nedodržuji. Snažím se jíst prostě zdravě, což pro mě znamená jíst hodně zeleniny, ovoce, ryb, luštěnin. A naopak co nejvíce omezit příjem sladkostí, zákusků, zmrzlin, smaženého a tučného jídla a sladkých nápojů. Hlavně se ale snažím připravovat si jídlo doma a brát si ho s sebou, abych tím právě co nejvíce omezila stravování v různých fastfoodech.

Máte pocit, že vás cukrovka v něčem výrazně omezuje?

Nemám. Naopak mi dala to, že jsem se začala více zajímat o své zdraví, stravu a také si více uvědomuji, jak je pro člověka důležitý pohyb. Nastavila jsem si režim, který mi vyhovuje. Stačí si akorát více hlídat glykemie a mít u sebe vždy nějaké jídlo, pak se dá žít bez nějakých zásadnějších komplikací a omezení.

Kája je aktivní hráčka basebalu a softbalu | zdroj: časopis DIAstyl, užito se svolením autorky Káji Včelákové

Kája Včeláková (23)

Kája pochází z Prahy, kde dokončila bakalářské studium na České zemědělské univerzitě. Ve studiu i nadále pokračuje, a to na magisterském oboru na Fakultě tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Karlově. Mezi její zájmy patří softbal, tenis a basketbal. Má ráda cestování, vaření, procházky v přírodě a nejraději tráví čas s rodinou a přáteli. Diabetes jí byl diagnostikován v 15 letech. K léčbě cukrovky využívá inzulinová pera, senzor a glukometr.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autorky Káji Včelákové

4521