Rozhovor s hráčkou amerického fotbalu a diabetičkou Annou: “Americký fotbal je nejtýmovější hra, kterou znám.”

Další z rozhovorů si můžete přečíst například zde Rozhovor s DIA mámou Bárou: “Lidé často nevědí, o čem diabetes je. Osvěta je důležitá.” nebo zde Rozhovor s diabetičkou a sportovkyní Lucií: “Se sportem a glykemiemi to mám už vychytané.”

Jak jste se dostala právě k amerického fotbalu? To není zrovna běžný dívčí sport…

Když jsem se přestěhovala do Brna, hledala jsem nějaké sportovní vyžití. Americký fotbal jsem znala jen jako hru na PlayStationu, ale vždy jsem ho chtěla vyzkoušet. Když jsem se později dozvěděla, že je v Brně ženský tým amerického fotbalu, neváhala jsem ani minutu. Domluvila jsem se s několika svými spoluhráčkami z florbalu, kam jsem tehdy chodila, že americký fotbal vyzkoušíme společně. Sama bych se k tomu asi neodhodlala. A musím říct, že mě tato hra okamžitě oslovila a začala mě velmi bavit. Takže jsem do české ženské nejvyšší ligy nastoupila prakticky ihned, ze začátku samozřejmě jako nováček, ale nyní již hraji pátým rokem.

Čím vás americký fotbal tak zaujal?

Líbí se mi, že je to sport s velmi promyšlenou taktikou, kde nese každý hráč svou část zodpovědnosti. I když na nezkušeného diváka může americký fotbal působit jako naprosto nekoordinované pobíhání lidí po hřišti za velkým šišatým míčem, ve skutečnosti má každý hráč svůj konkrétní úkol, který musí na hřišti splnit. A když ne, může se kvůli tomu pokazit celá hra. Je to v podstatě nejtýmovější hra, jakou znám. Každý musí věřit tomu druhému, že na hřišti podá ten nejlepší výkon.

V listopadu 2019 vyhrál váš tým titul mistra České republiky a ne poprvé. Splnila jste si tím svůj sportovní sen?

Upřímně ani nevím, zda jsem kdy nějaký sportovní sen měla, ale pokud ano, tak jsem přesvědčená o tom, že tři zlaté medaile z mistrovství České republiky, které se nám podařilo dosud získat, jsou mi zatím dostačující motivací.

Rozhovor s diabetikem, masérem a oddílovým vedoucím na DIA táboře Štefanem: “Cukrovka mi pomohla najít přátele na celý život.”

Začtěte se do našich dalších skvělých rozhovorů s inspirativními lidmi! Rozhovor s diabetičkou Dorotou: "Nakonec bude všechno v pořádku. Pokud to ...

Jak často trénujete?

Tréninky míváme prakticky od ledna do listopadu, kdy začínáme přípravou v hale a následně se přesouváme ven na hřiště. Trénujeme dvě hodiny dvakrát do týdne. Od září nám potom začíná fotbalová sezona, kdy máme mimo tréninky ještě téměř každý víkend zápas, a to až do listopadu. V prosinci odpočíváme a připravujeme se na další fotbalový rok.

Vzhledem k tomu, že jste diabetička, neodrazovala vás rodina či přátelé od takto náročného sportu?

Musím říct, že rodiče mě podporovali vždy a ve všem. Samozřejmě měli určité obavy související s diabetem (ty ostatně mají i dnes), ale jsou mými nejvěrnějšími fanoušky a na tribuně jsou zaručeně nejvíce slyšet.

Jak zvládáte během tréninků a zápasů udržovat dobrou kompenzaci diabetu?

Diabetes mi zjistili v jedenácti letech a od té doby jsem na perech a glykemie si kontroluji na glukometru. Nyní mám nově i FreeStyle Libre, na který nedám dopustit. Je to obrovské ulehčení jak při tréninku a zápasech, tak i v normálním životě. Zprvu jsem se bála, že mi senzor spoluhráči vytrhnou, ale našla jsem na ruce místo, kde je senzor nejvíce v bezpečí. Navíc jej většinou přetejpuji a na hru nosím ještě i triko s dlouhým rukávem. Pravděpodobnost jeho poškození jsem tak, doufám, snížila na minimum. Zatím se nikomu nepodařilo mi FreeStyle Libre vytrhnout nebo poškodit.

Řekla jste o diabetu trenérce a svým spoluhráčkám?

Většina spoluhráček o mém diabetu ví a také ví, co dělat, kdybych měla „hypo“. Jsou mezi nimi dokonce i studující lékařky a zdravotní sestry, takže v případě nutnosti bych měla první pomoc při ruce prakticky okamžitě. To, že mám diabetes, jsem dopředu nijak zvlášť neoznamovala. Prostě jsem o tom řekla trenérce hned při náboru a spoluhráčky na to přišly postupem času samy. Jako tým spolu trávíme hodně času, takže během společného jídla si holky prostě všimly, že si musím aplikovat inzulin.

Jak zvládáte případné hypoglykemie?

Kupodivu většinou bez větších obtíží. Vezmu si prostě hroznový cukr nebo ovocnou přesnídávku v kapsičce. Před tréninkem nebo před zápasem se většinou změřím a podle výsledku usoudím, zda si vzít rovnou něco sladkého a předejít tak poklesu glykemie. Na hřišti mám s sebou vždycky cukr a teď i čtečku k Libre, takže když se začnu cítit zvláštně, raději se rovnou přeměřím a případně dodám cukr. Trenéři už vědí, že si dám chvilku „oraz“ a potom mohu v tréninku normálně pokračovat.

Máte na to čas i během zápasů?

Během zápasů je to trošku jiné. Jsem většinou hodně nervózní a cukr mi jde sám od sebe nahoru. Během první poloviny utkání se pak vrátí do normálu. O pauze mezi poločasy si dám jednu kapsičku a potom vydržím v pohodě až do konce zápasu.

Vzpomenete si ještě na den, kdy jste se dozvěděla, že máte diabetes?

Na tento den si pamatuji docela dobře. Jeli jsme s rodiči zrovna na výlet do zoo a po cestě vlakem nám volala doktorka, že mám špatné výsledky krve. Obratem jsme se tedy vrátili domů a jeli rovnou do nemocnice, kde mi dělali odběry a dávali mi kapačky apod. Pamatuji si jen, že jsem vůbec nevěděla, co se děje, nevěděla jsem, co mi je, a nevěděla jsem, proč máma brečí. Bylo mi jí líto a brečela jsem taky.

Příběh jedné DIA rodiny: “Náš syn hraje hokej i při diabetu. Nechybí mu odvaha ani disciplína!”

Přečtěte si třeba i další inspirativní příběhy čtenářů: Příběh čtenáře Ivana: "Žádná zázračná pilulka diabetes nevyléčí." nebo Můj příběh: ...

Měla jste tehdy strach, že vás nemoc vyřadí z běžného života a vy nebudete moct dělat to, co máte ráda?

Myslím, že tím, že jsem byla relativně malá, tak jsem si ani neuvědomovala, jaké změny by s sebou diabetes mohl přinést. Vlastně jsem rodičům velmi vděčná, že se z mého onemocnění nehroutili a naopak jsme vše jako rodina zvládli bez větších obtíží či omezení.

Musíte jako aktivní sportovkyně dodržovat nějaký speciální jídelníček?

Speciální jídelníček nemám a nemají ho ani moje spoluhráčky. Samozřejmě se snažím jíst zdravě a vyhýbám se jídlům s vysokým obsahem sacharidů. Vlastně se poslední dobou snažím celkově minimalizovat příjem sacharidů. Obecně však zastávám názor, že by člověk měl jíst vše, ale v určitém omezeném množství.

Annu americký fotbal velmi baví… | zdroj: časopis DIAstyl, užito se svolením autorky Anny

Anna Toulová (28 let): Pochází z malé vesničky asi 40 km severně od Brna. Vystudovala ekonomicko-podnikatelskou střední školu, na kterou navázala studiem na vyšší odborné škole v oboru cestovní ruch. Nyní bydlí již třetím rokem v Brně, kde pracuje v menší cestovní kanceláři. Když mezi prací a náročnými tréninky amerického fotbalu najde chvilku volného času, ráda čte, rybaří, cestuje nebo fotí. V zimě ji baví jezdit na snowboardu a jak sama říká, má vlastně ráda prakticky jakýkoliv sport kromě těch, které se hrají přes síť, protože její výška 155cm ji v těchto sportovních aktivitách poněkud omezuje.

Jak to vidí trenérka Lenka Vavrisová: “Anička maká stejně jako ostatní.”

Anička už je s námi poměrně dlouhou dobu a na tréninku se rozhodně nefláká. To, že má diabetes, jsem se dozvěděla od ní. Jsem ráda, že mi to řekla, protože člověk nikdy neví, co se na tréninku může stát, a minimálně trenér by tuhle informaci mít měl. Zvlášť pokud se jedná o fyzicky náročný sport, kterým americký fotbal bezesporu je. Vzhledem k tomu, že se aktivně zajímám o výživu a věci kolem ní, tak o diabetu vím celkem dost. Vím, jaké typy diabetu existují, vím, jak může vzniknout, jaké jsou s tím spojené problémy atp.

Režim tréninků s ohledem na Aničku nijak neupravujeme. Maká stejně jako ostatní. Pokud se stane, že jí není dobře, tak si dá prostě pauzu. Sama nejlíp ví, kdy ubrat plyn. Nevidím v tom žádný problém. Během zápasu máme na každé pozici střídání. Pokud by Aničce poklesla glykemie, nastoupil by někdo místo ní. Na její pozici se navíc hodně běhá a tak se snažíme hráčky střídat pravidelně.

Komentář As. MUDr. Jana Brože, diabetologa Interní kliniky 2. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice v Motole: „Glykemii ovlivňuje i vyplavený adrenalin.”

Americký fotbal není v našich končinách úplně nejběžnější sport, ale zdá se, že zde postupně zapouští kořeny a v posledních letech i v ženské variantě. Není to ani úplně typický sport z hlediska profilu fyzické zátěže, protože se v průběhu zápasu nepravidelně střídají úseky krátkých sprintů, fyzických kontaktů (i v podobě několikasekundových „klinčů“) a relativně, a to nepravidelně, dlouhých přestávek. U těchto typů sportů vídáme v jejich průběhu spíše než hypoglykemie častěji tendenci k vyšším hodnotám glykemií. Přesně tak, jak to zmiňuje paní Anna. Důvodem může být jí zmíněný stres, ale určitě roli hraje i podíl vyplaveného adrenalinu, způsobený právě výše uvedenými typy zátěže, která je krátkodobá a má vysokou intenzitu.

Riziko hypoglykemie

Z odpovědí paní Anny je patrné, že glykemie v průběhu utkání či tréninků má díky modernímu měřicímu prostředku pod kontrolou a riziko hypoglykemie je tak relativně malé. Přesto by se nemělo nikdy podcenit, zejména v období po skončení tréninku či zápasu. Spálenou glukózu je třeba nahradit adekvátním množstvím sacharidů. Správné množství sacharidů je individuální a je třeba ho vyzkoušet.

Nepodceňte možná zranění

Z hlediska zranění, včetně zranění hlavy, patří tento sport mezi ty více nebezpečné. Lékaři ho tedy příliš nedoporučují. Specializovaný sportovní web www.sportsinjuryclinic.net doporučuje vyhledat lékařské ošetření, pokud je přítomna alespoň jedna ze situací:

• dojde ke zranění hlavy, krku či páteře,
• objeví-li se příznaky kontuze mozku (např. závrať, poruchy řeči, zpomalené myšlení, dvojité vidění, porucha vědomí…),
• objeví-li se silná bolest,
• dojde-li k velkému otoku části těla,
• objeví-li se poruchy citlivosti v končetinách,
• nemůže-li dotyčný bez potíží provozovat své běžné denní aktivity ani po 72 hodinách od zranění.

Na některá zdravotní nebezpečí amerického fotbalu a důležité prvky ochrany hlavy upozorňuje také rozhovor s bývalým obráncem Prague Black Panthers Danielem Krejbichem na serveru www.seznamzpravy.cz.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autorů (Anny Toulové, trenérky Lenky Vavrisové a As. MUDr. Jana Brože)

1330