Rozhovor s diabetičkou Míšou: “Cukrovku máme s mamkou obě. Říkala jsem jí, že jsem prostě stejná.”

Míša neztrácí optimismus ani při diagnóze cukrovky. V pouhých sedmnácti letech by mohla ostatní učit, jak se s nemocí poprat. Chodí na obchodní akademii v České Lípě a studuje ekonomické lyceum. V září nastoupí do třetího ročníku. Baví ji péct, vařit, malovat (a to i na kamínky), jízda na koních a kole, také je milovnicí hudby.

“Mám ráda upřímné lidi, kteří si na nic nehrají a mají mě rádi takovou, jaká jsem. I s cukrovkou,” říká Míša.

Míšo, cukrovku máte Vy i Vaše maminka. Je to o něco lepší, když jste na to dvě? V čem Vám to kdy pomohlo?

Je snazší, když v tom vyrůstáte od malička. Mamka ji dostala v devíti letech, bylo 5. prosince. Já jsem to zjistila 10. prosince, a ten stejný rok na Silvestra mi bylo také devět let. V tu dobu jsem to rozhodně vnímala jinak. Pamatuju si, že když za mnou mamka přišla a byla z toho špatná, tak já jsem jí říkala, že jsem stejná jako ona.

Mamka mi pomáhá vlastně ve všem. Zkrátka v tom opravdu vyrůstám od dětství. Můžeme si navzájem pomoci, je to snazší.

Rozhodnutí, jestli jít či nejít na pumpu mi trvalo velmi dlouho. Ale pak mi došlo, že to bude lepší. Nebudu vlastně závislá na každé hodině, nebudu mít tolik rozpíchané ruce… Když někam půjdu, tak si namačkám inzulín a budu se moct kdykoliv najíst. Časem jsem přešla i na senzor. A teď už bych tu pumpu nikdy nedala pryč, respektive už bych nechtěla přejít na inzulinová pera.

V čem Vám cukrovka nejvíce ztěžuje život?

Už jsem se s ní naučila žít. Takže v ničem.

Je nějaký zážitek s cukrovkou, na který opravdu nerada vzpomínáte?

Nerada vzpomínám na to, když se mi na základní škole smáli, že jsem jiná a že jsem nemocná.

Jaký je Váš a maminčin oblíbený recept? Co si doma rády s maminkou uvaříte?

Pokud jde o něco dobrého na zub, rády si s mamkou upečeme bábovku s Xylitolem. Recept je následující:

• 1 hrnek kokosové mouky
• 1 hrnek špaldové mouky
• 1 prášek do pečiva
• 2 vejce
• 1 hrnek Xylitolu
• 1 smetana ke šlehání

Vše smícháme a upečeme na 150 stupňů Celsia.

Míšo, co Vás cukrovka naučila?

Cukrovka mě naučila vážit si každé chvíle, kterou tady mohu být, protože nikdy nevíte, co se může stát.

A jak mi říká mamka: “Když je cukrovka dobře kompenzovaná, dá se s ní dobře žít, protože jsou i horší nemoci.”

Vnímáte to ve svém životě jako překážku?

Dříve mi trvalo, než jsem si zvykla. Třeba, že mě to může v něčem omezovat. Ale teď už to beru jako důležitou součást svého života. Je to prostě o zvyku.

Co byste poradila těm, kteří se teď dozvěděli svou diagnózu čerstvě?

Určitě bych jim poradila, aby to nevzdali. Chce to čas, všechno je to vlastně o čase. A i když to ze začátku vypadá hrozně, nemusí to tak být. Začátky jsou vždycky těžké. Ale časem si na to zvyknete, je to o zvyku, a pak to budete vnímat jako součást života. Jako takovou “kamarádku”. Důležité je to nikdy nevzdat a bojovat. Každý diabetik je za mě hrdina.

Foto: Instagram Míši Vybíralové, užito se svolením

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Míšou Vybíralovou

6245