Rozhovor s architektkou a diabetičkou Katkou Průchovou: „Nošení senzoru nemá vliv na krásu ani hodnotu člověka“

Začtěte se do našich dalších skvělých rozhovorů s inspirativními lidmi! Rozhovor s diabetičkou Dorotou: „Nakonec bude všechno v pořádku. Pokud to není v pořádku, ještě není konec.“ nebo Rozhovor se sportovcem a diabetikem 2. typu Jakubem Heglasem: „Byl jsem odhodlaný se s nemocí poprat.“

Kateřina (29) pochází z Jižních Čech, vystudovala architekturu a urbanismus a pracuje jako architektka v architektonické kanceláři. Před více jak 9 lety, těsně před maturitou, jí byl diagnostikován diabetes 1. typu. Po cca dvou letech na perech přešla na inzulínovou pumpu, poslední čtyři roky používá senzory, které její kompenzaci výrazně zlepšily. Ještě větší pozitivní dopad ovšem měl přechod na stravu s nižším obsahem sacharidů. Díky ní se jí podařilo dostat glykovaný hemoglobin pod 40 mmol/mol.

Vzpomenete si na den, kdy Vám diabetes diagnostikovali?

Asi jako každý diabetik si tento den docela dobře pamatuji. Už delší dobu mi nebylo úplně dobře, zhoršilo se mi vidění, měla jsem stále žízeň, byla jsem unavená. Taky jsem velmi zhubla, ale to mi samozřejmě přišlo spíš vhod. Mamku napadlo, že by to mohl být diabetes, tak jsem se u kamaráda, který sám cukrovku už několik let měl, změřila. Nečekali jsme vyšší hodnoty než 4-6 mmol/l. Glukometr ovšem ukázal 31 mmol/l. Pak to byl velmi smutný a rychlý kolotoč událostí, především pro mé okolí.

Pro Vás samotnou ne?

Já měla v hlavě jen maturitu, vysokou školu a až překvapivě mě tahle informace téměř nezasáhla. Neznala jsem rozměry a komplikovanost této nemoci, a tak jsem si myslela: „no a co… ráno a večer si píchnu inzulín a jinak je všechno pořád stejný”… Pamatuji si, jak doma po mém návratu z nemocnice ležel na stole můj oblíbený koláč a já si říkala: „jo, má to nějaké hranice, nemůžu si vzít tolik, kolik bych chtěla, ale jinak je všechno v pohodě“. Cítila jsem se pořád stejně.

To jste vlastně zvládala docela dobře…

No, já si nemoc zkraje opravdu vůbec nepřipouštěla. Byla jsem docela poslušné dítě, které respektovalo autority a ty radily, ať jím tolik a tolik sacharidů a aplikuji si na to tolik a tolik inzulinu. Já to velmi pečlivě dodržovala, ale příliš dobře to nefungovalo. To bohužel vedlo po čase k absolutnímu nezájmu o nemoc a přehodnocení přístupu. Říkala jsem si, že docházím ke stejnému výsledku, když si vše počítám a aplikují inzulín stejně jako když si nic nepočítám a aplikují inzulín „od oka“.

To muselo být demotivující a náročné období.

Ano, spoustu informací ohledně diabetu jsem neznala. Nevěděla jsem, že aplikace inzulínu by neměla být bez limitů nebo že si mám píchnout inzulín dříve před jídlem, jelikož tím mohu jeho reakci vylepšit a spoustu dalšího. Ale možná, že kdyby mi to řekli, nefungovalo by to. Musela jsem si na to přijít sama.

Meghan a Harry: Rozpoutal královský pár upřímným dokumentem na Netflixu válku s Británií?

Když si Meghan Markle vzala prince Harryho, byla to naděje pro malé holčičky, že i ve skutečném životě se může nějaká ta pohádka stát ...

Pravda, to bývá nejcennější.

Přesně tak. Možná proto mě to tolik motivuje, protože sama na sobě a díky sobě vidím výsledky. Každý diabetik musí chtít především sám, musí si věřit a vidět, že mu doporučené rady pomáhají. Moje cesta nebyla optimální, ale změna může nastat kdykoliv. Platí, že čím dříve, tím lépe.

Takže jste při záchytu v nemocnici nedostala o léčbě cukrovky dostatek informací?

Obecně by podle mne diabetik měl především dostat informaci o tom, jak složitá, komplikovaná a komplexní nemoc je cukrovka. Že opravdu nestačí jen si na jídlo aplikovat inzulín. Že součástí starosti o své tělo je spousta proměnných a ty je potřeba znát, umět s nimi pracovat a vyhodnocovat. Já dostala běžné informace zahrnující výměnné jednotky. Vše ostatní jsem si musela najít sama a trvalo to bohužel déle. Důležité ale je, aby k tomu člověk vůbec došel.

Nyní již máte cukrovku delší dobu. Jak se u Vás situace od záchytu změnila?

Zásadně. Před více jak 2,5 lety jsem přešla na stravu s omezeným množstvím sacharidů, známou také jako lowcarb. Ta mi zásadně změnila můj postoj k diabetu jako takovému a ovlivnila moje zdraví, ať už psychické nebo fyzické. Donutila mě se o diabetes a vše okolo něj zajímat a pokusit se těm informacím maximálně porozumět a využít je. Moje hodnoty se dostaly do rozmezí, které diabetes ani nepřipomíná. Díky tomu se i já vlastně cítím téměř jako zdravá. Říkám téměř, protože pořád si musím inzulín sama aplikovat. Stravou se pochopitelně nejde zbavit nutnosti ho přijímat. Každý ho potřebujeme a buď máme funkční slinivku, nebo využíváme inzulinová pera či pumpy.

Jak konkrétně se při nízkosacharidové dietě stravujete?

Vyřadila jsem přidaný cukr, ale také vysokosacharidová jídla jako rýže, těstoviny, brambory, pečivo, ale i sladké druhy ovoce jako banán, hruška, ananas. Jím tedy zeleninu, mimo sladkých typu řepy, mrkve, ale třeba i rajčat. Dávám si mléčné výrobky, maso, vajíčka, ořechy, bobulovité ovoce, uzeniny. Zní to asi dost omezeně. Avšak po dvou a půl letech mohu ze zkušenosti říct, že mnohem omezeněji jsem se cítila před touto stravou. Odpadl strach či stres z jídla, naučila jsem se s těmito potravinami vytvořit v podstatě jakékoli jídlo a nestrádám ani při klasickém nedělním obědě o svíčkové nebo o Vánocích u tradiční štědrovečerní tabule.

Pokud se bude se o diabetu více mluvit, budeme to mít všichni výrazně jednodušší. | zdroj: Se souhlasem autorky Kateřiny Průchové

Jak řešíte případné hypoglykemie?

Hypoglykemie zapíjím šťávou, nejsou vůbec tak časté jako na vysokosacharidové stravě. Mám vyzkoušený docela přesný poměr šťávy a vody, který si smíchám a glykemie se mi dostane maximálně na úroveň kolem 5-7 mmol/l, kde překvapivě i vydrží, přestože jde o rychlý cukr. Funguje mi to takto roky, ale tohle nastavení okolo hypoglykemie považuji za opravdu velmi individuální, protože i hypoglykemie jsou u každého individuální.

Pracujete jako architektka – tedy spíš sedavé zaměstnání. Jak se Vám podařilo sladit režim práce s dobrou kompenzací cukrovky?

Tím, že většinou nesnídám, mám před obědem nižší glykémii, která je docela ustálená. K obědu mám nejčastěji zeleninové jídlo s minimem sacharidů a glykemie po něm také není nikterak rozhozená. Snažím se také chodit do práce pěšky, což k lepší dopolední glykemii přispívá také.

Věnujete se nějaké pohybové aktivitě pravidelně?

Ano, snažím se, někdy mi to ale úplně nevychází. Ráda běhám, takže když mám čas a je aspoň trochu vhodné počasí, jdu si zaběhat. Glykemie mi během sportu lehce klesne, ale před vyběhnutím si odpojuji pumpu. S odpojováním nebo snižování bazálního inzulinu se dá velmi dobře pracovat a najít ideální poměr.

Osvětu a informace o diabetu se snažíte šířit prostřednictvím Vašeho profilu na IG. Řekněte nám o tom více…

Profil dia.free na instagramu jsem založila asi týden poté, co jsem na sobě zkusila low carb stravu a napadlo mě: „jak to, že to neví všichni, jak to, že se takto nezkusí stravovat každý?“ Chtěla jsem to prostě vykřičet do světa. Dnes vím, že lowcarb není pro každého. Každý máme jinou cestu, ale každý by měl mít možnost mít o lowcarb dostatek informací a možnost si tuto stravu vyzkoušet. Já se je snažím předávat. Spolu s kamarádkou Monikou jsme založily i profily cukrovkapodkontrolou. I Monika má diabetes, zároveň je vystudovaná výživová specialistka, takže ty její informace jsou ještě rozsáhlejší a komplexnější. Rozhodly jsme se šířit naše zkušenosti i prostřednictvím podcastu se stejným názvem Cukrovka pod kontrolou.

Organizace Pes pro tebe: Strážný anděl se čtyřmi tlapkami pro děti s diabetem

Michaela Drozdová je spoluzakladatelka a cvičitelka v organizaci Pes pro tebe. Bydlí v Zábřehu na Moravě. Od roku 2002 působí v organizaci na ...

Hodláte do budoucna tyto osvětové aktivity rozšiřovat?

Mám spoustu plánů. Čím dál více zabývám vlivem nemoci na dívky, ale i chlapce, s ohledem na přijetí jejich těla, na jejich psychiku. Velký problém může být rozpor, kdy v normálním režimu není diabetes vidět, ale když se najednou máte vysvléct do plavek, vzít si upnuté šaty nebo chcete strávit intimní chvíle s prvním či novým partnerem, cukrovka se dostane na světlo a vidíte všechny ty hadičky a kanyly. Je důležité se umět se v tomto momentě přijmout a především vědět, že jste stejně krásní se senzorem i bez něj.

Myslíte si, že si to ti mladí lidé uvědomují?

Je právě důležité, aby toto zaznívalo i ve veřejném prostoru. S fotografkou Karolínou Holubovou jsme nafotily snímky zaměřené na části těla zatížené senzory nebo vpichy, které i tak vypadají krásně, přitažlivě a sexy. Pokud se bude se o diabetu více mluvit, vysvětlovat a ukazovat, budeme to mít všichni výrazně jednodušší. A tomu vysvětlování a prezentování bych se ráda nadále věnovala.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autorky Kateřiny Průchové

2017