Reportáž: Jak se žije diabetikům ve Francii?

Zajímá vás, jaké podmínky mají diabetici v daleké Indii? Přečtěte si náš minulý článek: Reportáž: Jak se žije diabetikům v Indii?

Nino, prozradila jsi na sebe, že po rodičích máš francouzskou i brazilskou národnost. Momentálně ale žiješ v Paříži, a proto se budeme ptát na podmínky života s diabetem ve Francii. Máte zde k dispozici všechny potřebné léky i zdravotní pomůcky?

Ve Francii máme velmi dobrý zdravotnický systém Securité Sociale, takže nemusím platit ani za inzulin, ani za testovací proužky do glukometru či další pomůcky. Dokonce máme zdarma v rámci pojištění možnost využívat senzory pro kontinuální monitoraci glykemie. Přála bych si, aby všichni diabetici na světě měli stejný přístup k inzulinu i ostatním kompenzačním pomůckám, jelikož si myslím, že pouhá národnost by neměla lidem určovat možnosti léčby.

A jaká byla situace v období koronavirové krize?

V tomto období jsem nepociťovala žádné změny. Veškeré léky a pomůcky byly v lékárně dostupné v dostatečném množství. Novinkou byla pouze prohlídka u mého diabetologa, která probíhala on-line.

Nějakou dobu jsi žila také v České republice. Jak se ti u nás líbilo?

Ano, studovala jsem dva semestry v Olomouci na Univerzitě Palackého, kde se dosud cítím tak trochu doma. Studovala jsem historii a politické vědy a ve svém volném čase jsem se snažila cestovat po celé zemi, abych dobře poznala místní kulturu a naučila se česky. Fascinuje mě vaše historie, architektura, jazyk i kultura! Díky mému dvojímu občanství jsem byla asi vždy otevřená různým kulturám. A seznámení se s kulturou České republiky vnímám jako další kousek do skládačky, která tvoří mou osobnost.

Reportáž: Jak se žije diabetikům na Kostarice?

Zajímá vás spíš, jak se žije diabetikům v jiných evropských zemích? Pak si můžete přečíst naše další zajímavé reportáže o tom, jak jsou na tom ...

Prozraď nám něco víc o tvém webovém magazínu a blogu…

S mou kamarádkou Gisèl, která má rovněž diabetes 1. typu, jsme založily bezplatný webový magazín s názvem Le Diabète Enchaîné. Pravidelně v něm zveřejňujeme články s cílem naučit se mít rád sám sebe a respektovat i svou cukrovku. Pokud čtenáři DIAstylu umějí francouzsky nebo se tento jazyk učí, budu velmi ráda, když na stránky našeho magazínu zavítáte. Pokud francouzsky
neumíte, můžete mi zanechat vzkaz v českém jazyce a dát mi tak milý důvod oprášit své znalosti češtiny.

Hodně tedy pracuješ na počítači. Snažíš se také pravidelně sportovat, abys svou práci vyvážila pohybem?

medailonek Niny | zdroj: časopis DIAstyl, užito se svolením autorky

Velmi mě baví běhání, ale za profesionálního běžce se rozhodně nepovažuji. Při běhu si užívám hlavně pocit naprosté svobody, i když je pro mě velmi náročné udržet si během pohybu dobrou kompenzaci. Obvykle si při běhu nastavuji svou inzulinovou pumpu tak, aby nevydávala žádný inzulin, a já tak předešla možné hypoglykemii. Snažím se také mapovat, jak se mi v průběhu běhání měnila hladina glykemie – do telefonu si tedy pravidelně zapisuji hodnoty glykemie před i po ukončení jakéhokoliv sportu, popř. zda jsem měla hypoglykemii a jakým způsobem jsem se s ní vypořádala.

Z těchto poznatků se snažím čerpat a vyhnout se tak do budoucna případné hypo- i hyperglykemii. Snažím se být sama sobě diabetologem, i když je to někdy náročné a vyčerpávající. Říkám si ale, že čím více se toho o své nemoci dozvím, tím lépe s ní budu umět pracovat a díky tomu se se budu cítit svobodněji a sebevědoměji.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autorky Niny Tousch

7054