Reportáž: Jak se žije diabetikům v Libanonu?

Další díly seriálu Jak se žije diabetikům v… si můžete přečíst třeba zde: Reportáž: Jak se žije diabetikům v Indii?, Reportáž: Jak se žije diabetikům na Kostarice?, Reportáž: Jak se žije diabetikům v Británii?

Platí lidé v Libanonu za diabetické pomůcky?

V Libanonu hradí Národní fond sociálního zabezpečení diabetikům zhruba 80% nákladů na inzulin, testovací proužky a senzory pro kontinuální monitoraci. Nejsou zde ale zahrnuty jehličky do per a ke glukometrům. Centrum chronické péče, což je sdružení, kterého jsem od roku 2002 členkou, však poskytuje podporu na pravidelnou léčbu pro více než 2000 osob s diabetem, včetně mě. Centrum je navíc vyzbrojeno personálem, který zahrnuje edukační sestry, endokrinology, dietetiky, zubního lékaře, oftalmology, psychology a sociální pracovníky, kteří poskytují pacientům bezplatné služby. Má k dispozici také laboratoř pro testy HBA1C.

Je v Libanonu dostatek diabetických pomůcek?

Ano, naštěstí jsme nikdy nečelili nedostatku diabetických pomůcek.

Používají lidé s diabetem v Libanonu spíše pera nebo pumpy? Popřípadě jaké pumpy?

Lidé s diabetem v mé zemi používají hlavně inzulinová pera, protože si inzulinové pumpy nemohou kvůli ceně dovolit, i přesto že Národní fond sociálního zabezpečení určitou část ceny pumpy diabetikům hradí. Není těžké pumpu sehnat, pokud na ní má člověk finanční prostředky – a samozřejmě i na vše, co s tím souvisí, jako kanyly a zásobníky.

A co senzory pro kontinuální monitoraci?

Já osobně používám nejlevnější senzor, který je k dispozici, což je FreeStyle Libre pro okamžitou monitoraci glukózy. I tak to považuji za drahé, protože potřebuji 65$ (cca 1 490Kč) každé 2 týdny a dostanu jen částečnou úhradu, a to jen jednou ročně z celkové sumy, protože pracuji ve společnosti a nejsem oprávněná předkládat své platby jednotlivě.

Aplikace senzoru bez bolesti, námahy i stresu. Na co by se měl diabetik zaměřit?

Život před rychlým monitorováním glukózy byl plný oteklých a bolavých prstů, které s sebou přinášely i nechuť měřit se, bagatelizování nemoci a ...

Je něco, co bys chtěla ve své zemi v oblasti léčby diabetu změnit?

V Libanonu jsou pouze dvě společnosti poskytující pumpy a senzory, což z nich činí monopol. Bylo by skvělé, kdybychom měli více možností, což by mohlo vést také k poklesu cen v důsledku hospodářské soutěže. Kromě toho systém náhrad pro zaměstnance velkých společností není na straně lidí s diabetem, protože za pravidelné léčení musíme pravidelně platit.

Jak si vedete se vzděláváním diabetiků a široké veřejnosti? Myslíš, že je v Libanonu dostatečné?

Samar Kheir | zdroj: časopis DIAstyl

Vzdělávání pacientů 1. typu, kteří jsou členy Centra chronické péče, je dle mého názoru velmi dobré a vždy aktuální. Ale povědomí o diabetu u široké veřejnosti je stále neuspokojivé a v této věci je stále na čem pracovat. Centrum chronické péče pořádá pro své pacienty setkání se zdravotními sestrami, dia tábory a jiné společné aktivity a akce s cílem zlepšit jejich podvědomí o léčbě diabetu. Snaží se oslovit co nejvíce lidí, pomáhá jim pochopit, co je to cukrovka, i po biologické stránce, a učí je zvládat diabetes v každodenním životě.

Kdo je Samar Kheir? Samar je 25 let a pracuje jako finanční konzultantka v auditorské firmě „Big 4“. Je aktivní členkou diabetické skupiny, která je tvořena mladými vůdci centra chronické péče. Mezi její koníčky patří pečení, vaření a nedávno v sobě objevila vášeň pro salsu. Diabetes má již 19. rokem. K léčbě používá inzulinová pera a senzor Freestyle Libre. 

Zdroj: časopis DIAstyl, autorkou autorizovaného článku je redaktorka Adéla Sklenářová, text je užitý v původním znění a se souhlasem autorky i aktérky rozhovoru Samar Kheir

2970