Reportáž: Jak se žije diabetikům v Británii?

Přečtěte si i naše další reportáže ze seriálu Jak se žije diabetikům v… Co třeba zavítat do Francie, nebo na Kostariku?

Khalide, ty velice rád sportuješ. Jaké jsou tvé další koníčky kromě fitness a kulturistiky?

Kromě posilování jsem vždy hrál fotbal a mým snem bylo stát se profesionálním hráčem. To ale už nemohu realizovat kvůli zranění. V současné době je mým koníčkem hledání nových informací o diabetu a také spaní (to myslím naprosto vážně).

Jak dlouho máš diabetes 1. typu?

Cukrovku mám již osmým rokem.

Pamatuješ si den, kdy jsi byl diagnostikován?

Samozřejmě – kdo by si to nepamatoval? Několik měsíců před diagnózou mi bylo dost špatně. Profesionálně jsem hrával fotbal a býval jsem velmi ovlivněn těžkou hyperglykemií. Žízeň, laxnost, ztráta hmotnosti, nedostatek koncentrace a mnoho dalších příznaků mne konečně přiměly udělat zásadní krok a zjistit, co se děje. Moji rodiče, oba lékaři, se rozhodli mi změřit hladinu cukru v krvi. Už se nemohli dívat na to, jak trpím. Koupili jsme glukometr. Pokaždé, když jsem se měřil, mi přístroj hlásil „error“, tedy chybu, ale rodičům a sourozencům ukazoval normálně.

Rozhodli jsme se tedy jet do nemocnice, kde mi naměřili glykemii 47 mmol/l, což je neskutečně vysoká hodnota.

V nemocnici mi nasadili kapačku s inzulinem s cílem snížit glykemii na normální hodnotu. Jakmile jsem se pobudil, doktor mi řekl, že kdybych býval nepil takové množství vody a močil, byl bych již pravděpodobně mrtvý nebo měl (kvůli ketoacidóze) diabetické kóma. Diagnostikování diabetu je pro lidi obvykle znepokojující šok, ale pro mě to bylo požehnáním. Jakmile mi hladina cukru v krvi klesla na normální rozmezí, cítil jsem se znovu naživu. Takže i když moje rodina byla rozrušená, já cítil nesmírné štěstí, že jsem se znovu cítil jako normální člověk! S nadsázkou tedy mohu říct, že jsem tehdy opravdu měl svou cukrovku vlastně rád!

Reportáž: Jak se žije diabetikům v Indii?

O Indii a diabetu jsme pro vás psali i v zajímavém článku Indie zažívá extrémní nápor: zemi hrozí, že se u více než poloviny populace rozvine ...

Jaké to je žít v Británii s cukrovkou? Máte přístup k senzorům pro kontinuální monitoraci glykemie?

Používám senzor FreeStyle Libre, který jsem několik let platil a nyní ho už využívám zdarma. NHS (Národní zdravotní služba) funguje v Anglii úžasně, pokud jde o léčbu chronických stavů. Já jako diabetik 1. typu dostávám jakékoli předepsané léky i pomůcky zdarma. Nemohu si stěžovat – ať žije NHS!

Používáš inzulinovou pumpu, nebo pera?

Mám inzulinovou pumpu Omnipod, ale využívám jak pumpu, tak i pera… Záleží to na situaci a také na tom, co je mi v té chvíli pohodlnější použít.

medailonek Khalida | zdroj: časopis DIAstyl

Máte v Anglii dostatečnou edukaci?

Tak to je choulostivá otázka. Když vám v Anglii diagnostikují diabetes, zdravotní sestra vám vysvětlí, co to ta cukrovka je, jak si píchat inzulin, měřit glykemii a počítat sacharidy. Ale určitě tu existuje mnoho informací, ke kterým se pacienti nedostanou. Třeba cvičení s cukrovkou, snižování inzulinové rezistence, tzv. fenomén úsvitu, což je zvýšení hladiny cukru v krvi v časných ranních hodinách, a mnoho dalšího. To vše jsem se během své cesty naučil sám.

Proto jsem také založil Diabetes Sports Academy, abych pomohl diabetikům pochopit, co všechno ovlivňuje jejich glykemie a jak nemoc lépe kontrolovat. Jsem také fitness ambasadorem organizace JDRF UK a spolupracuji se společností Insulet (poskytovatelé pumpy Omnipod) a D Patch.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autora Khalida Keshty

15875