Rehabilitační cvičení: Vytrvejte, odměna je sladká!

Rehabilitace je lékařský obor, který se z velké části věnuje léčbě pohybem. Vhodnou fyzickou aktivitou můžeme nejen předcházet vzniku bolestí zad a kloubů, ale i zpomalit komplikace mnohých onemocnění.

Jde to i bez námahy?

Péče o pohybový systém má dvě základní složky: pasivní a aktivní. Do pasivní složky se zahrnují všechny metody, které pracují s pohybovým systémem bez aktivní účasti pacienta.

Technika měkkých tkání

V dnešní době se klade velký důraz na práci s fasciemi, což jsou vazivové obaly, které od sebe oddělují svalové skupiny, a díky nimž probíhá interakce mezi jednotlivými svaly. Při bolestivých stavech pohybového systému dochází k tomu, že fascie nekloužou volně po jednotlivých vrstvách, čímž brání jejich volnému pohybu. Fyzioterapeut pomocí speciálních technik uvolní jednotlivé svalové vrstvy a připraví pohybový systém na cvičení. Tato metoda se nazývá technika měkkých tkání.

Masáže pro uvolnění

Další možností, jak uvolnit zatuhlé svaly, jsou masáže.  Masáže jsou důležitou součástí terapie pohybových poruch a nemusí je provádět jen fyzioterapeut. Ani jedna z metod není všespasitelná, neřeší příčinu potíží. Masáže je dobré využívat s frekvencí přibližně jedenkrát za tři týdny, techniky měkkých tkání i častěji, záleží na rozhodnutí fyzioterapeuta. Důležité je najít si vyhovující metodu, a terapeuta, ke kterému budete mít důvěru a jehož péče vám bude příjemná.

Na kondiční cvičení není nikdy pozdě

Nejdůležitější součástí fyzioterapie je však její aktivní složka. Cvičení můžeme, s určitým zjednodušením, rozdělit na dvě části – kondiční a posilování svalů hlubokého stabilizačního systému. Věnujme se nejprve kondičnímu cvičení. Při kondičním cvičení dochází ke zlepšování celkové výkonnosti, upravuje se hladina tuků v krvi a využití glukózy tkáněmi. Výborným vedlejším efektem je celkové zlepšení nálady a obranyschopnosti organismu díky hormonům, které se při cvičení uvolňují do krve. Mí pacienti mají často obavy, zdali není v jejich věku pozdě začít se cvičením. Pravdou je, že nikdy není pozdě. Důležité je nepřepínat síly, dodržovat doporučení lékařů a vytrvat – první výsledky se obvykle projeví až po několika týdnech každodenního cvičení. A mít na paměti, že ze začátku bude bolet celé tělo.

Jaké jsou ideální aktivity?

Obyčejná chůze

Je to úplně jednoduché – často stačí obyčejná chůze. Nejméně zatěžuje klouby a dá se provozovat v podstatě kdykoliv a kdekoliv. Ideální je použití holí pro severskou chůzi, tzv. Nordic walking. Díky nim se lépe zapojí svaly horní části trupu, zvýší se stabilita těla a energetický výdej. Procházka by měla trvat déle než dvacet minut, a to z toho důvodu, že prvních dvacet minut tělo využívá jako zdroj energie zásoby cukru ve svalech a játrech. Až poté začíná tělo spalovat tuky. Při kondičním cvičení je důležitá tepová frekvence. O ideálním srdečním rytmu toho bylo napsáno již mnoho, pro běžný režim platí jednoduchá poučka: jít tak rychle, aby, při lehkém zadýchání, byl sportovec schopen vést konverzaci.

Jízda na kole či rotopedu, plavání nebo běh

Běhání, které v posledních letech zažívá obrovský boom, se nehodí úplně pro každého. Má svá rizika. Při běhu musí docházet k velmi dobré kontrole došlapu a odrazu, běžec musí mít perfektně vycvičené svaly stabilizující trup a musí umět správně dýchat. Tato rizika ale neznamenají, že bychom se měli běhu vzdávat. Jen je třeba začít běhat pod dohledem běžeckého trenéra, který naučí správný stereotyp běhu a upozorní na chyby při provádění pohybu.

Proč nás může pohyb bolet?

Dalším pilířem péče o pohybový systém je posilování hlubokého stabilizačního systému. Ve srovnání s kondičním cvičením se u tohoto typu pohybu nehubne, platí to ale i naopak – kondiční cvičení nezlepší hlubokou stabilizaci. Tento typ cvičení cílí na specifické svaly, uložené hluboko uvnitř těla – ať už se jedná o trup, krk, pánev, kyčle či ramena. Obecně mají tyto svaly tendenci ochabovat. Proto je třeba je neustále trénovat a nutit k aktivitě. Pokud ale mají dostatečnou sílu, vydrží pracovat dlouho bez známek únavy. To je odlišuje od druhé, povrchově uložené skupiny svalů, které zajišťují pohyb jednotlivých částí těla. Tyto svaly dokážou rychle vyvinout velkou sílu, ale nevydrží pracovat dlouho. Pokud jsou stabilizační svaly oslabené, přebírají jejich práci povrchově uložené svaly. Ty ale k tomuto typu zátěže nejsou uzpůsobené – proto dochází k jejich rychlé únavě, projevující se bolestí, stoupá riziko poškození kloubů. Přetížení těchto povrchových svalů je jedním z nejčastějších příčin bolestí pohybového systému.

Bránice funguje často špatně

Posilování hlubokého stabilizačního systému má svoje pravidla a specifika. Zásadní je práce s dechem. Bránice, nejdůležitější dýchací sval, funguje velmi často špatně. V počátečních fázích provádíme nácvik uvolnění svalů břišní stěny a šíje, a aktivaci jednotlivých částí bránice – prodýchávání zadní, postranní a přední částí hrudníku. Po zvládnutí těchto základů se přichází s nácvikem aktivace stabilizačních svalů jednotlivých částí těla – trupu, krku, ramen, pánve a kyčlí.

Cvičení je třeba vždy provádět pomalu, precizně a s maximální kontrolou. Nezadržovat při cvičení dech, nádech provádět nosem, výdech s pootevřenými ústy. Odměnou vám bude zlepšení držení těla, zmírnění bolestí pohybového systému. Ideální je začít s nácvikem pod dozorem fyzioterapeuta, který opraví chyby při provádění cvičení.

Rady do začátku

Závěrem shrnutí a několik rad. Nikdy není pozdě začít. Na začátku je dobré absolvovat vyšetření rehabilitačním lékařem, který určí, na co se má fyzioterapeut v terapii zaměřit. Důležité je také poradit se svým diabetologem ohledně nastavení léčby cukrovky či jiných chronických onemocnění, necvičit při akutním onemocnění či zhoršení chronického stavu, nepřepínat své síly, aby nedošlo ke zranění, a hlavně nezapomenout na trpělivost. Svaly nezesílí během jednoho cvičení, je třeba o ně pečovat dlouhodobě. Odměna je sladká, ale bez jakéhokoliv rizika – snížení váhy, zlepšení výkonnosti, zlepšení spánku a mnoho dalšího.

MUDr. Andrea Švojgrová

Vedoucí lékařka kliniky ReGeneo. Své vzdělání získala na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. V rámci své profese se zaměřuje zejména na rehabilitaci poruch pánevního dna a funkční vyšetření sportujících dětí. Je členkou revizní komise Společnosti rehabilitační a fyzikální medicíny ČLS JEP a místopředsedkyní Spolku mladých rehabilitačních lékařů.

2049

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný