Recept na perníčky bez lepku: Tradiční vánoční cukroví z pohankové mouky je vhodné i pro celiaky a diabetiky

Také si neumíte představit Vánoce bez perníčků? Bez jejich vůně, která se line celým bytem a mnohdy ještě před začátkem adventu navodí tu pravou předvánoční atmosféru? Pak vás možná překvapí, že toto vánoční cukroví, které je pro nás naprosto běžné, bylo dříve doménou jen určité skupiny lidí, jelikož suroviny pro jeho přípravu byly velmi drahé.

Odkud pocházejí perníčky

Pokud bychom chtěli zapátrat po původu perníčků, museli bychom se vrátit pravděpodobně už do dob starověkých Egypťanů, Římanů a Řeků. Již v egyptských hrobech bychom totiž našli pečivo vyrobené z mouky a medu. Na staré Řeky pak zase vzpomínali antičtí spisovatelé – dle nich měli Řekové zvyk, kdy při slavnostních příležitostech rozdávali různě tvarované perníky vyrobené z kukuřičné mouky a medu. Nenazývali je však perníčky, nýbrž marcipány, a to i přesto, že s moderním marcipánem v podobě, v jaké ho známe dnes, nemají vůbec nic společného. Název marcipán tehdy pravděpodobně vznikl na počest apoštola Marka, který právě tento „sladký chléb“ připravený z mouky a medu doslova zbožňoval. A tak jej nazvali Markův chléb neboli Marcipane.

Perníčky sekané sekyrou

K nám zavítal perník až kolem 14. století. Tehdy se do těsta na toto pečivo začalo přidávat navíc i koření, a to konkrétně zejména pepř, z nějž pravděpodobně vznikl i samotný název perníčků (latinsky se pepř nazývá piper). Kromě toho, že pepř ozvláštnil chuť sladkého pečiva, dal mu také ještě jednu důležitou vlastnost – perník se díky pepři stal lékem na střevní a žaludeční potíže, jelikož pepř v něm obsažený podporuje trávení.

Co se samotného koření i dalších surovin týká, bylo v dobách dávno minulých velmi náročné a drahé sehnat je. Proto perníky vyráběli výhradně perníkáři, odborníci sdružovaní do cechů. Nutno ještě podotknout, že se zdaleka nejednalo o klasické pečení tak, jak jej známe dnes a rozhodně nebylo určeno ženám. Právě naopak, perníky pekli výhradně muži, a to především kvůli fyzické náročnosti. Jedna dávka se totiž často připravovala i z 10 kilogramů mouky, kterou bylo třeba přesát a mísit, následně se zpracovalo těsto, které se nechávalo odležet několik týdnů, či dokonce měsíců. Po odležení pak mnohdy bylo nutné těsto nasekat sekyrou, jelikož bylo tak tvrdé, že s ním nešlo pracovat. Menší kousky se následně zahřívaly v rukách, aby bylo možné tvarovat je.

Součástí znaku perníkářského cechu se nakonec nestal nikdo jiný než jejich největší milovník – sv. Marek. Samotní tovaryši pak nejčastěji odcházeli na zkušenou do německého Norimberku, města, které se stalo centrem středověkého perníkářství.

Recept na svatomartinské rohlíčky: Upečte si pečivo rozplývající se na jazyku a dodržte tradice ke svátku sv. Martina

„Přijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí.“ – lidová pranostika Sv. Martin z historického hlediska Dnes máme svatého ...

Receptury ceněné zlatem

Zajímavá je určitě také podoba perníčků v průběhu času. V počátcích perníkářských cechů bylo těsto na perníky vtlačováno do hliněných forem, až později je nahradily tzv. kadluby neboli dřevěné formy s bohatě zdobenými ornamenty. I tyto ozdoby byly rozmanité a měnily se v průběhu času – zatímco v barokním období se jednalo především o náboženské motivy, s šířením perníčků mezi prostý lid (od 18. století) se začaly objevovat i různé postavičky a tvary, například srdce, panenky či zvířata. V období Vánoc pak byly běžnými formami ty, jež vyobrazovaly Pannu Marii a Ježíška. Až v 19. století bychom objevili první formičky pro vykrajování perníků, které známe i dnes, a začalo se s jejich zdobením, které nahradilo reliéfní tvary, jimiž vynikaly perníky z forem.

Důležitější než forma však byla receptura. Receptury měli jednotliví perníkáři vlastní, bedlivě střežené a předávali se z generace na generaci. I když základ byl stejný, tedy mouka a med, poměry a druhy nejrůznějších koření pak byly tajemstvím. Nejčastěji se jednalo o přidávání pepře, skořice, fenyklu, anýzu, badyánu, koriandru či zázvoru. Různily se i postupy – někteří například vysypávali formy hrachovou moukou, aby se perníčky dobře vyndávaly, jiní zase potírali perníky po vytažení z pece ovocným klihem, který jim dodával lesk.

Recept na vánoční perníčky pro diabetiky i nediabetiky

I když se i dnes neustále předávají recepty mezi jednotlivými generacemi, dobrou zprávou je, že návodů, jak upéct perníčky, najdeme opravdu nespočet. A my se s vámi dnes podělíme o jeden recept na perníčky, který pro vás připravila nutriční terapeutka Mgr. Zuzana Švédová, DiS. Ten je díky použitým surovinám nejen opravdu chutný, ale na hotových perníčcích si mohou smlsnout i diabetici či osoby s nesnášenlivostí lepku.

Na těsto budete potřebovat:

• 250 g hladké pohankové mouky,
• 75 g čekankového sirupu,
• 1 vejce,
• 1 čajovou lžičku perníkového koření,
• 1 kávovou lžičku jedlé sody,
• 40 g másla.

Postup přípravy:

Pro přípravu těsta smíchejte pohankovou mouku se sirupem, vejcem, perníkovým kořením, sodou a rozpuštěným máslem. Z těchto surovin připravte těsto, které uložte do mikroténového sáčku a nechte zhruba 24 hodin odpočinout v lednici. Na druhý den těsto vyválejte a vykrajujte libovolné tvary, které následně pečte 15 minut na 160 °C.  Perníčky můžete nazdobit dle chuti a fantazie.

Z této dávky připravíte přibližně 50 perníčků.

Výživové hodnoty na 1 perníček: 27,7 kcal, 0,88 g tuků, 4,14 g sacharidů a 0,7 g bílkovin.

Týdenní horoskop: Raci stanou tváří v tvář křivdám, Berani objeví své silné stránky

Beran (21. března – 19. dubna) Milí Berani, předposlední listopadový týden byste měli především zachovat otevřenou mysl a zaměřit se na svůj ...

Perníčkové rekordy a zajímavosti

O tom, že jsou perníčky jedním z nejoblíbenějších druhů vánočního cukroví, rozhodně není pochyb. Víte ale, že jsou spojeny i s nejrůznějšími světovými rekordy či zajímavostmi?

• Kolik byste tipli, že vážil největší perníček na světě? Nebudeme vás napínat, bylo to neuvěřitelných 651 kg. Vyroben byl v roce 2009 v norské pekárně.
• Víte, kde se vzaly perníkové chaloupky? Jejich původ je třeba hledat na začátku 19. století v pohádce o Jeníčkovi a Mařence od bratří Grimmů.
• Chtěli byste někdy nějakou perníkovou chaloupku navštívit? Není problém. Ta, kde si můžete dopřát i výbornou, avšak řádně drahou večeři, se nachází v Arizoně – konkrétně na hoře Ritz-Carlton v Dove Mountain v Tucsonu. Byla vyrobena ze 160 kg mouky, 80 kg medu, 385 kg cukru, 350 vajec a 45 kg mletého zázvoru a dosahuje velikosti reálného domu.
  Největší perníková chaloupka se pak nachází v Texasu, pojme bez problémů pětičlennou rodinu, a pokud byste ji chtěli celou sníst, pak byste přijali téměř 36 milionů kalorií.

A na závěr ještě něco málo z tradic. Pokud patříte k vdavekchtivým ženám, pak upečte perníček ve tvaru lidské postavy a zaneste ho tomu, po kterém prahne vaše srdce. Jestliže tento muž vámi upečený perníček sní, zamiluje se i on do vás. A zoufat nemusíte ani tehdy, máte-li jakékoli jiné přání – švédská tradice totiž praví, že když položíte perníček do dlaně, budete si něco přát a následně se vám perníček rozlomí na tři části, když do něj bouchnete druhou rukou, vaše přání se splní. Za zkoušku to určitě stojí – však vánoční zázraky se přeci dějí…

Zdroje: zemepernicku.cz, ireceptar.cz, eu.azcentral.com

1576