Psychologie: Pomoc, diabetes! Jak se vyrovnat s vážnou diagnózou?

Psychologie: Pomoc, diabetes! Jak se vyrovnat s vážnou diagnózou?
Pokud rodič zachová klid a nepropadne úzkosti a strachu, pomůže dítěti ke snadnějšímu přijetí situace. Zdroj: Shutterstock

Všechna chronická onemocnění přinášejí velké životní změny a vyžadují velkou míru přizpůsobení. Diabetes mellitus není výjimkou. V dospělém věku jsme většinou pro udržení našeho zdraví na ledajaké ústupky již zvyklí. Pokud však nemoc postihne dítě, bouřlivými změnami si prochází obvykle celá rodina a následky na fyzickém i duševním zdraví mohou být nedozírné.

Již samotný proces diagnostikování cukrovky 1. typu může být velice stresující. Počínající symptomy bývají při nejlepším velice nepříjemné (nadměrná žízeň, únava, apatie, atp.) a otravné a při nejhorším také život ohrožující (hyperglymický šok). Následující kroky jako hospitalizace a návštěvy diabetologa se zaměřují především na fyzické zdraví a kompenzaci nemoci. Opomíjí se, že dítě se často poprvé ve svém životě setkává s nemocničním prostředím ve větší míře, ani se nebere v potaz stres a napětí rodičů a vzhledem k tomu i jejich nedostatek kapacity být oporou dítěti.

Klidný přístup je základ

Pro dítě každého věku je z hlediska prožívání nejdůležitější tzv. containing od rodiče. Tedy pomoc s prožíváním emocí nebo přesněji doslova jejich udržení. Pokud rodič zachová klid a nepropadne úzkosti a strachu, pomůže dítěti ke snadnějšímu přijetí situace. Nejedná se o popírání jakýchkoli pocitů, naopak. Upřímné pojmenování emocí, situace a toho, co se děje, je klíčové.

Zároveň je důležité mluvit i o tom, co sám rodič zažívá. Velmi pravděpodobně se pocity dítěte a rodiče mohou shodovat v bezmoci až zoufalství, strachu, odporu, popírání… Právě tato shoda, sounáležitost a ochota mluvit otevřeně může pomoci předcházet pocitu méněcennosti u dítěte.

Tempeh je výbornou potravinou pro diabetiky. Zařazením do jídelníčku dodáte do těla zdravé proteiny i minerální látky

Díky konzumaci tempehu dostanete do těla mnoho prospěšných látek, které podpoří celkovou pohodu organismu a jsou prospěšné také vaší psychické ...

Nezapomínejte komunikovat

Při nedostatečné komunikaci mezi nejbližšími členy rodiny a bez jiné řádné podpory se často u dětí a adolescentů s diabetem mellitem I. typu rozvíjejí různé duševní poruchy. Mezi nejčastější patří např. diabulimie (porucha příjmu potravy), úzkostné poruchy (panická porucha, obsedantně kompulzivní porucha, fobie aj.), deprese. Tato informace ale může klást nepřiměřený tlak na rodiče, kteří by rádi poskytli žádanou oporu dítěti, avšak neví jak. Odpovědí může být i rodinná psychoterapie, která poskytuje bezpečný prostor pod dohledem psychoterapeuta pro celou rodinu, kde se učí efektivně navzájem komunikovat svoje potřeby a pocity. Může prospět nejen vztahu mezi rodičem a dítětem ale také vztahům sourozeneckým.

Výchova sourozenců jako zátěžová situace

Úskalí představuje jak zvýhodňování a ulevování od povinností dítěti (v tomto případě s cukrovkou), tak i opačná situace, kdy se rodič snaží k dítěti přistupovat jako by bylo zcela zdravé. Což vzhledem k opatřením, která kompenzace DM I. typu vyžadují není zcela možné. Východiskem je dobrá edukace celé rodiny včetně sourozenců, co nemoc obnáší, proč a jaké úlevy nemocné dítě má, a naopak jaké povinnosti plnit může. Nastavení různých hranic pro sourozence musí být jasné a srozumitelné především v tom, proč se liší. Přičemž odlišnost nároků by měla vycházet ze zdravotního stavu a nikoli pocitů či preferencí rodiče.

Unést všechny tyto situace, dohlížet na zdravotní stav dítěte, domlouvat vyhovující podmínky ve školce, škole, nastavit nové hranice v rodině a do toho docházet například ještě do zaměstnání vyžaduje nejen velkou míru energie a úsilí, ale také notnou dávku sebepodpory a duševní hygieny. Bez nich může rodič, na něhož jsou kladeny všechny tyto nároky, velmi snadno vyhořet.

Pozor na syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření může postihnout každého, kdo žije delší dobu pod nepřiměřeným stresem. Netýká se tedy jen pomáhajících profesí, jak se do nedávna mylně tradovalo. Naopak právě rodiče, na které je kladen neustálý tlak, co se týče výchovy a péče o dítě, obzvláště o dítě vyžadující speciální péči, jsou jednou z nejvíce rizikových skupin. Syndrom vyhoření se potom může projevit jako nadměrné fyzické i psychické vyčerpání, apatie, podrážděnost, nechuť k aktivitám a může vyústit až v klinickou depresi s nutností medikace.

Jako prevence může posloužit právě dostatečná psychohygiena. Jakkoli časové a finanční možnosti dovolí, rodič by měl myslet i na sebe a poskytnout si prostor pro své potřeby. Podpora okolí je samozřejmě významnou výhodou. Jako součást takové duševní hygieny lze vnímat také individuální psychoterapii. Obzvláště vhodná je pro rodiče, kteří mají obtíže přijmout diagnózu svého dítěte a začínají se u nich projevovat první známky psychických obtíží (nespavost, zvýšená úzkost, extrémní výkyvy nálad, zvýšená únava, nechutenství, atp.).

Novoroční předsevzetí, na která byste letos neměli zapomenout, sepsala pro čtenáře MUDr. Zuzana Hladíková

Nejběžnější novoroční předsevzetí, jako je omezení kouření či zhubnutí přebytečných kil, jsou pro organismus ta nejlepší, ale zároveň je i ...

Rodina je dynamický systém

Stačí, aby se změnil v jakémkoli ohledu jeden člen, a ovlivní to všechny ostatní. Platí to jak ve zlém slova smyslu, tak v dobrém. Tedy jako celou rodinu zasáhne změna, kterou s sebou diabetes mellitus I. typu přináší, stejně tak může celá rodina napomoci co nejvíc bezproblémové adaptaci jedince. Přičemž otevřená autentická komunikace a případné vyhledání vhodné pomoci hrají klíčovou roli. Oporou svému dítěti můžeme být pouze pokud my sami zvládáme stát pevně. A tak jako naše děti by si těžkými životními situacemi neměly procházet samy, i pro dospělé platí, že vyhledat pomoc není ostudou.

 

MUDr. Majeská | zdroj: se souhlasem autorky MUDr. Majeské

 

MUDr. Alina Majeská

Lékařka Psychiatrické nemocnice Brno. Zajímá se o psychoterapii a její propojení s lékařskou praxí. Ve volném čase se věnuje destigmatizaci a osvětě duševních poruch na sociálních sítích a vlastní psychohygieně.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autorky MUDr. Aliny Majeské

 

5476

Diskuze k článku