Přírodní lékárna: Ředkev černá

Ředkev má mnoho kultivarů, od jarních až po zimní. Černá ředkev se seje až v druhé polovině června. Je vhodná na přímou konzumaci i uskladnění. Vyhovují jí písečno-hlinité půdy s dostatkem humusu. Po sklizni ukládáme bulvy bez listů, odřezaných nad srdíčkem, do písku. Při správném uskladnění nám vydrží až do dubna.

Skvělá do pikantních salátů

Ředkev se konzumuje syrová. Při tepelné úpravě získá nepříjemnou chuť. Nejvíce se používá na přípravu pikantních salátů – bulvy ředkve obsahují hořčičné silice, které dráždí a osvěžují chuťové pohárky jazyka. Výborná je ale také k čerstvému chlebu s máslem.

Ředkev obsahuje i vetší množství minerálních látek (vápník, draslík, hořčík, železo, síru, fosfor), dále vitaminy skupiny B a C a fytoncidní látky (organické sírniky, silice).

Ředkev jako lék

V lidovém léčitelství se doporučuje smíchat šťávu s medem jako výborný prostředek proti nastydnutí a při zahlenění. Zde se právě využije účinek fytoncidních látek, které pomáhají likvidovat viry a bakterie. Vařená ředkev s medem zase velice dobře působí při kašli. Pokud se užívá několik dnů za sebou, ředí husté hleny v dýchacích cestách a pomáhá k jejich vykašlávání.

Současné poznatky z medicíny ukazují, že čerstvá šťáva (100–150 ml denně) příznivě působí při léčbě chronických nemocí žlučníku (Pozor – ne při zánětu! Šťáva dráždí žlučové cesty i játra.), žaludku i při poruchách trávení. Při žlučníkových kamenech můžeme šťávu z ředkve podávat v rozmezí 4–5 dnů, potom se musí terapie na 2–3 dny přerušit. Šťáva podporuje rozpuštění menších kamenů.

Doporučuje se také při chorobách s nedostatečnou tvorbou žluče, na zmírnění plynatosti a při zácpě. Dezinfekční účinky má i na močové a dýchací cesty, kterými se vylučuje. Mohou ji užívat i děti.

Trest pro cizoložníky

K latinskému názvu ředkve, Raphanus, se podle starých kronik váže i jeden zvyk ze starověkého Řecka – raphanidosis. Je známo, že ředkvička pro svůj obsah hořčičných silic působí na sliznici úst štiplavě. Sliznicí je však vybaven nejenom začátek zažívacího traktu, ale i jeho konec. Uvedený zvyk tedy spočíval v tom, že se ředkev vsunula do těla právě z druhé strany. Ve starověkém Řecku takto trestali cizoložství.

7 receptů s černou ředkví

1. Šťáva z ředkve

Pro získání šťávy musíme ředkev oloupat a odšťavnit nebo nastrouhat a vylisovat. Necháme ji stát několik hodin v chladu, čímž ztratí pálivou chuť. Používá se vždy čerstvá, v chladničce může zůstat max. 2 dny.

2. Tvarohová pomazánka s ředkví

250 g měkkého tvarohu rozmícháme s 1 dl mléka, přidáme nastrouhanou ředkev a osolíme. Můžeme přimíchat i pažitku nebo nastrouhanou mrkev a můžeme hned natřít na chleba.

3. Salát z ředkve a červené řepy

Stejný díl ředkve a řepy nastrouháme nahrubo, promícháme, osolíme a zalijeme zálivkou z citronové šťávy a oleje.

4. Základ na saláty

Základ pro jednoduché saláty – nastrouháme ředkev na jemno, přidáme nadrobno nakrájenou cibulku, petržel a sladkokyselý nálev s trochou oleje. Štiplavou chuť můžeme v salátech zmírnit přidáním nastrouhaných jablek nebo mrkve.

5. Ředkvové máslo

Osminku másla utřeme do pěny, přidáme 2–3 menší oloupané a nastrouhané ředkve, osolíme a dochutíme citronovou šťávou. Natřeme na chleba nebo můžeme použít na pečené brambory.

6. Ředkvový salát se sýrem

Oloupanou ředkev spolu s oloupaným jablkem nastrouháme, přidáme nadrobno nakrájenou okurku, papriku, osolíme, zalijeme zasykanou smetanou, dochutíme lžičkou hořčice a promícháme. Jednotlivé porce posypeme jemně posekanou pažitkou a nastrouhaným sýrem.

7. Ředkvový salát s majonézou

Na dva díly nastrouhané ředkve přidáme 1 díl nastrouhané mrkve, spojíme lehkou majonézou nebo jogurtem a dochutíme citronovou šťávou, solí a cukrem. Podle potřeby můžeme zředit.

MUDr. Mgr. Sylvie Špitálníková, Ph.D

1704

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný