Přírodní lékárna: Jak si připravit bylinný čaj na zklidnění

Ještě účinnější bývají kombinace jednotlivých rostlin, hlavně v čajových směsích. Naše prověřená směs se skládá z kombinace 6 rostlinných drog. Obsahuje po 10 dílech (gramech) mátové a meduňkové natě, 15 dílů anýzového plodu, po 20 dílech pomerančového květu a mučenkové natě a nakonec 25 dílů kozlíkového kořene. Pro přípravu čaje všechny přísady řádně promíchejte a v čase potřeby přelijte 2 kávové lžičky směsi vroucí vodou. Nádobu přiklopte nechejte čajovou směs vyluhovat 15–30 minut. Po této době čaj slijte a pomalu pijte. Užívá se 1 šálek čaje ráno a 1 večer.

Meduňková nať

Herba melissae

Meduňka lékařská je vytrvalá rostlina, 40–60 cm vysoká, původem ze Středomoří. Mluví se o ní také jako o včelníku, rojovníku, doušníku nebo matečníku. Před rozkvětem voní celá rostlina příjemně po citronu, po odkvětu již nevoní, ale spíš páchne. Nať se sbírá za suchého počasí před rozkvětem a suší se do teploty 40 ºC. Obsahuje hlavně silice a hořčiny, používá se k tišení bolestí, posilování nervů a omezuje tvorbu plynů v zažívacím ústrojí.

Nať máty peprné

Herba menthae piperitae

Máta peprná (větrová zelina, větrové koření, nátkové koření, fefrminc, balšám) je jednou z nejstarších léčivých bylin. Je to vytrvalá bylina, která dosahuje výšky 50–80 cm a kvete bledě fialovými květy. Sbírá se celá nať vždy před před rozkvětem, asi 3x do roka. Suší se v tenkých vrstvách ve stínu. Obsahuje silice (mentol), třísloviny, hořčiny. Užívá se hlavně při žaludečních, střevních a žlučníkových potížích, ale také jako korigens chuti (upravuje nepříjemnou chuť léčivých přípravků).

Květ pomerančovníku

Flos aurantii

Pomerančovník čínský  je jedním z nejrozšířenějších druhů rodu citrus. Nejznámější je kvůli široké oblibě svých lahodných plodů. Pomerančovník je také známý pod názvem neroli. Květ pomeranče se často používá k úpravě vůně a chuti čajových směsí, kterým dává příjemné pomerančové aroma.  V lidovém lékařství se užívají okvětní plátky svařené se solí k uklidnění nervů, proti astmatu, vysokému tlaku, horečce a zvracení, svařené s cukrem pak proti nechutenství.

Anýzový plod

Fructus anisi

Bedrník anýz je jednoletá, asi 50 cm vysoká bylina, původem ze Středomoří. Plody se sbírají v srpnu a září (zelenošedé, šedožluté nebo šedohnědé dvounažky). Jejich použití je velmi široké. Neobejde se bez nich příprava některých potravin a v péči o zdraví jsou hojně využívány ke zmírnění plynatosti, ke zlepšení trávení, ale také jako odkašlávadlo a diuretikum (podpora tvorby a vylučování moči).

Kozlíkový kořen

Valerianae radix

Získává se z rostliny kozlík lékařský. Tato bylina je známa také pod názvy baldrán, baldryján, čertikus, dřevenák, kocúrník, kočičí kořen, kozelec, kozlíček, odolenový kořen, paldrán nebo valerián. Roste hlavně na vlhčích místech. Je to vysoká vytrvalá bylina s četnými drátovitými kořeny, které se sklízejí na podzim. Kořeny se suší, při sušení pomocí umělého tepla nemá teplota překročit 50 stupňů Celsia. Z kořene bylo izolováno a popsáno velké množství obsahových látek, které se využívají hlavně jako podpora při nervových potížích, nespavosti, bolestem hlavy, proti úzkostem a pro uklidnění. Využívá se ale i proti křečím zažívacího traktu.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autorky RNDr. Věry Černé

3116