Příběhy lékařů: “Ochranné pomůcky nám zajišťují pacienti.”

MUDr. Norbert Král: “Ordinace se mi změnila v call centrum”

Přes sto telefonátů od vyděšených pacientů denně – takto pocítil počátek pandemie koronaviru praktický lékař Norbert Král, který celkem pečuje o 1 900 pacientů. Vyhlášení nouzového stavu kvůli
hrozbě covid-19 mu obrátilo pracovní i osobní život naruby. „Museli jsme přeorganizovat celé fungování ordinace. Kvůli nedostatku ochranných pomůcek jsme zpočátku ordinovali „za zavřenými dveřmi“. Ale i naši pacienti se bojí chodit k lékaři, konzultace s nimi proto dělám pomocí telefonu, e-mailu nebo i videohovoru. Některé případy ale nemohu řešit jen po telefonu, ať už jde o neodkladná předoperační vyšetření, nebo akutní stavy. Jeden pacient, který přišel do ordinace, měl například hlubokou žilní trombózu,“ popisuje ordinování v době koronavirové krize MUDr. Král.
Pacienty s neodkladnými problémy si zve do ordinace na přesný čas a dbá na to, aby se v čekárně s nikým nepotkali. Místo běžných více než 30 pacientů jich tak osobně denně v ordinaci vyšetří přibližně osm, dalším desítkám radí po telefonu nebo skypu. Léčbu pacientů mu stále komplikuje nedostatek ochranných pomůcek. Zpočátku dokonce musel ordinovat bez zdravotní sestry a jeden respirátor používal i tři dny – přitom podle doporučení je třeba jej měnit po čtyřech hodinách. V těžkých chvílích mu ale pomohli právě pacienti. „Darovali nám roušky, respirátory, dezinfekci, a dokonce i ochranné štíty. Jsem jim za to opravdu vděčný, bez jejich podpory bych nemohl léčit bez rizika nakažení. Teď už je situace s pomůckami o něco lepší, část jsme dostali od pražského magistrátu a část od Sdružení praktických lékařů,“ říká MUDr. Král.

Snaží se ordinaci udržet maximálně bezpečnou. „Dezinfikujeme vše, kam si pacient sedl nebo čeho se dotknul. Jsem rád, když po všech bezpečnostních opatřeních mohu nemocného začít konečně vyšetřovat a dělat svou práci,“ vysvětluje MUDr. Král, který je zároveň odborným asistentem Ústavu všeobecného lékařství na 1. lékařské fakultě. Péče o pacienty s respirátorem, pokrývkou hlavy, rukavicemi a ochranným štítem není snadná. „Samozřejmě je to nepříjemné. Špatně se vám dýchá, potíte se a při vyšetřování hůře slyšíte i tlukot srdce nebo dech pacienta. Vždy si ale vzpomenu na kolegy a zdravotní sestry z intenzivních oddělení, kteří v ochranných pomůckách tráví celé dny. Mají můj obdiv. Já jsem rád, že si je mohu po vyšetření pacienta vysvléct,“ říká MUDr. Král.
O uzavření ordinace ani na vteřinu neuvažoval. „Když jsem slyšel hlasy vyděšených pacientů, kteří mi do ordinace volali, věděl jsem, že je v tom nenechám. Kdo jiný by jim pomohl? Samozřejmě si uvědomuji, že se mohu nakazit. O sebe se nebojím. Nepatřím mezi rizikové pacienty a jsem mladý. Mám ale strach, že infekci přenesu na pacienta nebo rodinu – mám dvě malé děti. S manželkou, která je také praktickou lékařkou, jsme proto museli přijmout speciální opatření,“ říká MUDr. Král. Babičky už neviděli více než měsíc. „Doma se střídáme a pomáhá nám paní na hlídání, neboť školky nefungují. Tato paní je vlastně jediný člověk, s kterým jsme v kontaktu. Dodržujeme striktní bezpečnostní opatření, abychom nikoho neohrozili. Pracovat a starat se přitom o děti je asi největší výzva,“ popisuje MUDr. Král. S manželkou se snažili připravit na všechny situace, zařídili si proto i vzdálený přístup do ordinace, aby mohli ordinovat a předepisovat léky z domova. „Pár dní po vyhlášení nouzového stavu k nám přiběhla sousedka s tím, že je jejímu muži špatně a je dušný. Vyběhli jsme s manželkou oba pomoci, ale neměli jsme žádné ochranné pomůcky. Ty jsme měli pouze v ordinaci. Pacient naštěstí infekční nebyl, uvědomili jsme si ale, že se musíme pro příště lépe připravit. Teď máme ochranné pomůcky i doma,“ uzavírá MUDr. Král.

MUDr. Ivo Procházka: “Rouškami mě zásobovali pacienti”

Jedny z prvních roušek dostal na začátku epidemie koronaviru od svých pacientů. Dobrovolní hasiči obdarovali praktického lékaře MUDr. Ivo Procházku pěti litry dezinfekce a krabicí roušek. „Byl jsem za to vděčný, v té době bylo obojího nedostatek. Dosud mi pacienti pomáhají – například se sháněním štítů,“ popisuje MUDr. Procházka. Ve své praxi se denně setkává s pacienty, kteří mají velký strach z nákazy, i s těmi, kteří se cítí naopak nesmrtelní. „V obou případech jde o extrémy a není jich naštěstí mnoho. Drtivá většina už nyní přistupuje k epidemii zodpovědně,“ chválí pacienty.
Určité míře hysterie, která panovala při vyhlašování prvních vládních opatření, se však nevyhnula ani jeho ambulance. První den nouzového stavu prošlo jeho ordinací kolem 50 osob napříč všemi věkovými skupinami. „Řada z nich přitom měla banální problémy nebo se přišla jen na něco zeptat. Nikdo z nich se dopředu neobjednal ani nás předem nekontaktoval. V čekárně tak vedle sebe seděli lidé s kašlem nebo teplotou a lidé bez jakýchkoli obtíží. Všeobecné napětí a obava z možné nákazy pak gradovaly hádkami mezi pacienty,“ popisuje horké chvilky MUDr. Procházka. Na situaci reagoval dopisem, ve kterém popsal, co vše je na tomto chování špatně a jak je třeba k lékaři přistupovat. „Dopis jsem předal starostovi, který ho ještě ten večer prezentoval na webu obce, sociálních sítích a místním infokanálu. Druhý den se díky tomu v ordinaci neobjevil vůbec nikdo. Dnes už všichni volají předem,“ dodává MUDr. Procházka. Nákaza koronavirem se zatím potvrdila pouze u jednoho z jeho pacientů. „Nepřišel jsem s ním v době, kdy u něj nemoc propukla, do úzkého kontaktu, takže jsem nemusel nastoupit do karantény,“ říká.
I přes nouzový režim a omezení některých výkonů tak ordinace MUDr. Procházky funguje v době pandemie naplno. Striktně tu však oddělují pacienty s různými projevy infekčních onemocnění od všech ostatních. „Kvůli dočasnému uzavření některých odborných ambulancí nám také přibývají dotazy, které by běžně řešil třeba ortoped nebo neurolog,“ vysvětluje MUDr. Procházka. Místo čtyř odborníků musí navíc vše zvládat v poloviční sestavě. „Asistentka, která se obvykle stará o pravidelné výkony u pacientů s diabetem nebo hypertenzí, teď doma pečuje o své děti. Mladé lékařce, která se u nás připravuje na výkon svého povolání, jsem dal raději volno na studium. Je zbytečné, aby riziko případné nákazy podstupovalo více lidí, než je nutné,“ uzavírá MUDr. Procházka.

MUDr. Ilona Hülleová: “Novorozence prohlížím o víkendech”

Ordinace a čekárna dětské lékařky MUDr. Ilony Hülleové dostala v době koronavirové pandemie punc minimalismu. Hračky, knihy, informační letáky, šanony a další předměty znesnadňovaly efektivní dezinfikování všech povrchů, které je nyní nutné provádět několikrát denně. Musely proto pryč. „Chod a režim ordinace se úplně změnil. Kromě neustálého dezinfikování všech povrchů také striktně oddělujeme zdravé a nemocné pacienty. Do Velikonoc jsme kvůli snížení rizika nákazy covid-19 dělali preventivní prohlídky novorozenců a kojenců o sobotách,“ popisuje MUDr. Hülleová, jak pandemie zasáhla její praxi. Každého pacienta si navíc vyzvedávají u zamčených dveří do budovy, kam ho po prohlídce také vyprovází.
„Pomůcky teď máme tak na pět dní dopředu. Minulý týden jsme konečně obdrželi i ochranné brýle. Štíty stát nezajistil. Nám je vytvořil manžel od kolegyně. Vytiskl je pomocí 3D tiskárny,“ vysvětluje situaci s ochrannými pomůckami MUDr. Hülleová. „Například pláště nebo overaly chybí úplně,“ dodává. Když začátkem března dostali sponzorský dar ve formě dvou respirátorů FFP2, používali každý z nich dokonce celý týden. Respirátory by se přitom měly nejméně každý den obměňovat. „Snažíme se fungovat s tím, co máme. Sama mám 84letou maminku, o kterou se starám, a také čtyřměsíční vnučku. Chráním se proto, jak to jen jde. Dokonce jsme si nově pořídili nanočističku,“ říká.
Pacienti se podle ní chovají většinou velmi zodpovědně. Roušky nosí rodiče i jejich děti. „Je to nádhera, jak má občas nějaká rodina ručně šité roušky a všichni jsou krásně sladění,“ popisuje. Pouze jednou se setkala s případem naprosté bezohlednosti – do ordinace přišla maminka dvou dětí, která neuvedla, že se vrátila z rizikové oblasti. „V té době jsme už všude měli vyvěšené pokyny, jak v takových případech postupovat. Ohrozila tak své děti i zdravotnický personál. Zpětně jsme pak zjistili, že se u ní prokázala i nákaza koronaviru. Její děti byly naštěstí negativní,“ vysvětluje MUDr. Hülleová.
I když v době pandemie navštíví ordinaci asi jen 10 pacientů se zdravotními problémy místo standardních 25, je teď podle ní práce dětských lékařů náročnější. „Spoustu věcí řešíme po telefonu, mailu nebo i pomocí videohovorů. To však také zabere nějaký čas. S rodiči si vyměňujeme fotografie drobných úrazů, ekzémů nebo vyrážek. Jednou mi dokonce posílali i fotku hrdla dítěte, kterého bolelo v krku. Není to ideální způsob léčby, ale někdy to jinak nejde. Máme tu rodiče, kteří mají velký strach z nákazy, a do ordinace je zkrátka nedostaneme,“ říká.

317

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný