Příběh maminky teenagera s cukrovkou: Hledání pomoci, aby se moje dítě necítilo samo, je složité

Tato zvláštní nemoc pravděpodobně s věkem tolik nesouvisí. Může propuknout v podstatě kdykoli. Co tomu předchází? Jakou roli hraje dědičná zátěž a nakolik můžeme stravou ovlivnit výsledek? Jak se asi cítí děti s cukrovkou? Začala jsem si klást otázky a hledat odpovědi v životních příbězích.

„Nemocný“ kluk z ulice

Před časem jsem se s rodinou přestěhovala do jiného města. Při letmém potkávání se s novými sousedy jsem se seznámila s příjemnou mladou maminkou ročního chlapečka. Záhy jsem se dozvěděla, že její starší dvanáctiletý syn má cukrovku. Tato informace mě překvapila. Věděla jsem sice, že ani dětem se cukrovka nevyhýbá, ale ve svém širokém okolí jsem žádné dítě s diabetem neměla.

Reportáž ze školky: Cvičení s dětmi zábavně? Zapojit se mohou i malí diabetici

V porovnání s jógou pro dospělé je dětská verze jógy náročnější na pomůcky a na přípravu. Odměnou jsou zábavné a přínosné chvíle strávené s ...

Co předcházelo chlapcově cukrovce

Postupně, jak jsme se poznávaly více, jsem měla možnost vyslechnout – a především vycítit – mnohé, a skládat si tak střípky skládačky. U jejího syna, říkejme mu třeba Vašek, byla zjištěna cukrovka přibližně před rokem a půl. Tehdy desetiletý kluk žil v rodině s mámou a nevlastním tátou a očekávali příchod jeho bratříčka. Tou dobou se právě měli stěhovat do nového bydlení. Toto vše jsou velké životní změny.

Vaškova maminka dodává: “Jelikož v naší rodině došlo před pár lety k tragické události, možná už toho všeho bylo na Vaška prostě moc. Jednoduše nevěděl, jak se s tím vším vyrovnat.”

Stravovací režim v rodině má vliv na další generace

Mnohé z nás jako první věc, když se řekne cukrovka, napadne stravování. Toto je samozřejmě logická úvaha, mluvíme-li o diabetu 2. typu. Nemůže však strava alespoň z části i za rozvoj metabolické poruchy při cukrovce typu 1? Zajímaly mě tedy stravovací zvyky v rodině před narozením Vaška. Rodiče se vždy stravovali spíše zdravěji, ale v generaci prarodičů a praprarodičů už to tak dobré nebylo – Vaškův děda trpěl cukrovkou se všemi jejími komplikacemi.

Srovnat se s diagnózou u dítěte je velice obtížné

Po prvotním šoku ze strany rodičů, že s jejich dítětem něco není v pořádku, začal kolotoč shánění informací a snaha dělat vše nejlépe. Samozřejmostí byla úprava jídelníčku a neustálé hlídání Vaškova zdravotního stavu. Péče o dítě trpící cukrovkou stojí rodiče mnoho energie a pozornosti. A tato „pohotovostní služba“ nekončí ani v noci.

Není senzor jako senzor

V dnešní době existuje řada senzorů a mobilních aplikací, které dokážou monitorovat hladinu cukru v krvi a předpovídat trend, kterým se glykémie bude vyvíjet. Některé senzory mají i funkci ohlašující blížící se nebezpečí hypoglykémie. Rodiče tedy mohou v noci relativně klidně spát a spoléhat se na volání přístroje v případě ohrožení jejich dítěte.

Vašek má navíc zodpovědnou maminku, která dělá pro syna to nejlepší, čeho je schopna, a vstává k němu několikrát v noci, aby jej zkontrolovala. Díky tomu je Vaškova cukrovka dobře kompenzovaná a na první pohled se vlastně nic neděje.

Ze života rodiče: Sladkosti jako “normální odměna” pro dítě? U nás nikoliv

Osobně jsem samozřejmě ráda, že moje dítě netíhne ke sladkostem, i když to není vyloženě moje zásluha. Prostě se tak rozhodl sám, dobrovolně, a ...

Únik do virtuálního světa

Opak je ale pravdou. Jak se asi cítí dítě, kterému se obrátil svět vzhůru nohama – a navíc v citlivém předpubertálním období? Jak už to často nejen u náctiletých bývá, začal Vašek žít svůj život ve virtuálním světě a jeho nejmilejším společníkem se stala svítivá obrazovka mobilu. Časté nemoci, téměř žádní přátelé, počínající závislost na počítači a především nechuť s tímto stavem něco dělat jsou jasnými ukazateli toho, že Vašek nežije příliš harmonický život. Lze mu ale vůbec pomoci?

Diabetik má jiné starosti než zdraví spolužáci

Možná vás napadne, že dvanáctiletý kluk neřeší, zda má na těle vpichy, nebo jak vypadá před spolužáky se senzorem na kůži. Možná ale řeší, zda má vůbec smysl jezdit se školou na výlety či jiné akce, co kdyby mu nebylo dobře? A navíc by stejně jeho máma musela jet s ním jako doprovod. Jak by se na to asi tvářili spolužáci? Děti dokáží být necitlivé až kruté. Za těchto podmínek se přátelství a nové vztahy budují obtížněji.

Kdo hledá, ten najde aneb Důležitost podpůrných skupin

Řešením na výše uvedené by snad mohla být podpůrná terapeutická skupina dětí v podobné životní situaci. Jako nástroj pro vytvoření těchto lokálních skupinek by mohl sloužit třeba Facebook, kde je řada skupin pro cukrovkáře, včetně těch dětských, již založena.

Věřím, že se podaří najít skutečný, ne pouze virtuální prostor, kde by dospívající děti měly možnost sundat masky, které si časem vytvořily. Ze začátku by je možná spojovala pouze nemoc, ale postupem času by se takovéto sdílení mohlo překlenout v něco daleko příjemnějšího.

Zdroje: rozhovor s maminkou dítěte s diabetem

1545