Příběh jedné DIA rodiny: “Náš syn hraje hokej i při diabetu. Nechybí mu odvaha ani disciplína!”

Přečtěte si třeba i další inspirativní příběhy čtenářů: Příběh čtenáře Ivana: “Žádná zázračná pilulka diabetes nevyléčí.” nebo Můj příběh: “Cukrovka mi ukázala, že se nesmím vzdávat. Dnes to učím ostatní.”

Mysleli jsme si, že se nachladil

Přesné datum diagnózy nikdo z nás nezapomene, protože to byl právě první den prázdnin. Už nějakou dobu před tím Péťa hodně jedl a přitom měl pořád hlad. Také víc chodil na záchod (i v průběhu noci, což bylo neobvyklé), takže jsme usuzovali, že se jedná o nachlazení a vyrazili s ním k lékařce. Ta při vyšetření změřila cukr v moči a s podezřením na diabetes 1. typu nás bez prodlení poslala do Vinohradské nemocnice. Tam nám diagnózu potvrdili. Výsledky hemoglobinu už byly tak vysoké, že záchyt proběhl doslova za pět minut dvanáct.

Byl to pro nás hrozný šok. Neměli jsme vůbec ponětí o tom, co cukrovka obnáší, i když jsme ji samozřejmě znali, tak jako každý. U nás v rodině nikdo tímto onemocněním netrpěl, takže jsme nechápali, proč zrovna my. Proč se to stalo právě našemu synovi.

DIAmáma Veronika: Technické vymoženosti a aplikace, které nám pomáhají v péči o syna s diabetem

V titulku mého článku je slovíčko "pomáhají". Někdy to je tedy s otazníkem. Jako každá technika, i tato pro diabetiky umí pěkně pozlobit. Jak se ...

Nejlépe z nás to zvládal Péťa

Začátky byly nejtěžší. V nemocnici si nás nechali něco přes týden. Nejprve byl Péťa na kapačkách, později přešel na inzulinová pera a my rodiče, jsme se začali postupně všechno učit. Asi po pátém dnu jsme mu museli poprvé píchnout inzulin sami. Byl to strašný pocit, byť ta jehla v peru je malinká, ale nedalo se nic dělat. Nejlépe z rodiny to zvládal právě Péťa. Byl opravdu statečný. Od začátku spolupracoval a opravdu nám v tom hodně pomohl.

Pomáhal nám také doktor Jan Vosáhlo, který si nás vzal v nemocnici na starost a ke kterému chodíme dodnes. Postupně nás seznamoval s tím, co cukrovka obnáší a v začátcích nás uklidňoval. Vysvětlil nám, že pro nás nic nekončí, že syn bude žít plnohodnotný život, jen bude muset dodržovat určitá pravidla, ze kterých se později stane rutina. V tu chvíli jsme si to vůbec nedokázali představit.

Zpočátku hypoglykemii nepoznal

S hokejem začal syn ve třech letech a současně také s fotbalem. Žijeme na vesnici a k těmto sportům jsme měli vždy velmi blízko. Nakonec mu ale hokej a kamarádi kolem něj vyhovovali více. Po diagnóze jsme samozřejmě měli strach, jestli s hokejem bude smět pokračovat, ale pak doktor nás ujistil, že sport při cukrovce naopak prospívá a pomáhá se spalováním cukru. Začátky byly samozřejmě těžší. Obzvlášť poté, co půl roku po diagnóze cukrovky odhalili lékaři u Petra i celiakii a k diabetické dietě se přidala ještě bezlepková. Nastala složitá příprava jídla, vážení sacharidů, hlídání glykemií před tréninkem a Petr se musel naučit mít po ruce neustále cukr pro případ hypoglykemie.

Zpočátku neuměl úplně rozeznat, co to ta hypoglykemie je, ale naštěstí se to nestávalo často. Museli jsme s novou situací obeznámit trenéra hokejového týmu, který s tím naštěstí problém neměl, a během prvního roku jsme doprovázeli syna všude. Na každém tréninku, na každém zápase i na týdenním soustředění, kde by nikdo jiný jeho dietu a léčbu neřešil.

Rozhovor se sportovcem a diabetikem 2. typu Jakubem Heglasem: “Byl jsem odhodlaný se s nemocí poprat.”

Přečtěte si i naše další inspirativní a motivační rozhovory s diabetiky "z lidu": Rozhovor s diabetičkou a sportovkyní Lucií: "Se sportem a ...

Na ledě je raději bez pumpy

Teď už je vše mnohem jednodušší. Petr je hodně disciplinovaný, jídlo už si často sám odhadne a nestane se, že by si stěžoval, že kamarádi mohou k jídlu něco jiného než on. A my se mu to doma snažíme vynahradit v bezlepkovém provedení. Asi jediné, co ho trápí, je bolestivá výměna kanyl a senzorů. Před dvěma lety přešel z per na inzulinovou pumpu, protože jsme již museli inzulin připichovat každé dvě hodiny, často i v noci, a to byl hrozný kolotoč. Přechodem na pumpu se všechno dost zjednodušilo. Léčba je teď o hodně flexibilnější a Petr se může i víc najíst.

Na tréninky a zápasy si Petr pumpu raději odpojuje. Zpočátku jsme sice zkoušeli dávat ji při hokeji do pásku, nebo ji chránit krytkou, ale po několika pádech na led se ukázalo, že bude lepší pumpu odpojovat. Pro Petra to také znamená menší omezení při hře – libuje si, že bez pumpy si může dovolit hrát více do těla. Během tréninku či zápasu má ale stále na sobě senzor pro kontinuální monitoraci, který zpětně ukáže, jak se hodnota glykemie měnila a umožňuje nám upravit před dalším tréninkem příjem sacharidů. O přestávkách mezi tréninky či zápasy se na pumpu může napojit, zkontrolovat si glykemie a případně se najíst.

Vzorem jsou mu hokejisté s cukrovkou, kteří se prosadili – Max Domi, útočník Montrealu, Kaapo Kakko, který zářil na posledním mistrovství světa (ten má i bezlepkovou dietu), nebo Bobby Clark, jeden z nejlepších hokejistů všech dob, kterého zná z vyprávění od dědečka.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autora (rodina Gruberových)

1959