Příběh čtenáře Ivana: “Žádná zázračná pilulka diabetes nevyléčí.”

Bylo mi sedm let, když se u mě začátkem školního roku projevily klasické příznaky neléčeného diabetu 1. typu – hubl jsem, jídlo mi nechutnalo, hodně jsem pil a samozřejmě i močil. Máma mě vzala k dětské lékařce, ale ta mi jen předepsala živočišné uhlí a poslala mě domů. Po několika dnech, kdy se situace nezlepšovala, se už máma rozzlobila, vynechala dětskou lékařku a vzala mě rovnou do Martinské nemocnice. Tam si mě nechali několik měsíců.

Reportáž: Jak se žije diabetikům v Libanonu?

Další díly seriálu Jak se žije diabetikům v... si můžete přečíst třeba zde: Reportáž: Jak se žije diabetikům v Indii?, Reportáž: Jak se žije ...

Selfmonitoring je prý zbytečný

V té době neměla tato slovenská nemocnice ani dětského, ani dospělého diabetologa. Na dětském oddělení jsem byl jediným diabetikem a moji léčbu měl na starosti endokrinolog pro dospělé. Po zaléčení mě propustili domů se skleněnou stříkačkou a inzulinem Interdep (středně dlouho působící zvířecí inzulin). Aplikoval se jednou denně kovovými jehlami, které se musely pravidelně vyvařovat v destilované vodě. Po krátkém čase jsem si zvládal píchat injekce sám.

Nový život s diabetem jsem přijal poměrně flegmaticky, vše bylo pro mě sice nové, ale zvládal jsem to normálně. Na dětském oddělení nemocnice jsem byl častým hostem, ale nevadilo mi to. Znal jsem tam všechny lékaře i laborantky a se sestřičkami jsem byl kamarád. Časté hospitalizace byly nutné, protože změřit glykemii nebo množství cukru v moči bylo tehdy možné pouze v laboratoři.

Jediným domácím prostředkem na kontrolu cukru v moči bylo v té době tzv. Benediktovo činidlo. Pro test bylo nutné nakapat pár kapek činidla do zkumavky se zahřátým vzorkem moči. Působením činidla se moč zbarvila od průzračně modré (nulový cukr v moči) až po cihlově červenou (vysoké množství cukru v moči).

Já jsem se tuto metodu sledování kompenzace diabetu naučil na jednom z prvních dětských dia táborů na Slovensku, který probíhal pod vedením profesorky MUDr. Dagmary Michalkové, DrSc., v podtatranské obci Mlynky. Děti z Bratislavy si na tábor přinesly svoje dia sešity s vybarvenými obdélníky podle výsledků Benediktových zkoušek a mě se to moc líbilo.

Na táboře jsem se tento způsob selfmonitoringu naučil, ale když jsem přijel z tábora domů a chtěl jsem po svém ošetřujícím endokrinologovi, aby mi roztok Benediktova činidla předepsal, řekl mi, že je to zbytečné, protože glykemii mi přece měří vždy na kontrole.

Technickému pokroku v léčbě diabetu fandím!

Jsem velmi rád za pokrok, který v léčbě diabetu od té doby nastal. Momentálně používám inzulinovou pumpu 640G od firmy Medtronic a inzulinová pera (pro odpichování inzulinu nebo při výpadku pumpy). Glykemii si hlídám s pomocí senzoru Enlite, který s pumpou spolupracuje, a používám aplikace Nightscout a AndroidAPS v režimu otevřené smyčky, protože moje pumpa uzavřenou smyčku nepodporuje. Jsem zastáncem používání veškerých dostupných prostředků, které ulehčí život s diabetem, a k tomu moderní zdravotní pomůcky neoddělitelně patří. K těmto technologiím mám velmi blízko i díky své profesi. Jsem elektrotechnický inženýr a pracuji v oblasti počítačových sítí, mikropočítačové a herní techniky.

Neustále také sleduji nové trendy v léčbě diabetu. Prakticky každý den přichází něco nového. Ať už se jedná o výzkum léčby diabetu, vývoj nových léků, zkušenosti s novými aplikacemi, nové návrhy a studie zdravotních pomůcek pro selfmonitoring či aplikaci inzulinu nebo postupy jejich nasazení a využití. Novinky, které objevím, sdílím v dia skupinách na Facebooku a snažím se také radit nováčkům ve skupinách a méně zkušeným diabetikům. Spravuji skupinu DIABETICI (a ich rodina, kamarati, priatelia…), POMÔŽME SI NAVZÁJOM a také skupinu CUKROVKA.

Cukrovku zvládám někdy lépe, někdy hůře

Na základě svých dlouholetých zkušeností jsem již přestal věřit na nějakou zázračnou tabletku, která „vyléčí cukrovku“… Takže se snažím s technickými prostředky, které mám k dispozici, a se svými vědomostmi o diabetu držet cukrovku v rozumných mantinelech. Přiznám se bez mučení, že někdy se to podaří lépe a někdy hůře. Občas mě překvapí reakce mého těla na určité jídlo a dávku inzulinu, ale snažím se v těchto případech neztrácet hlavu a dostat glykemie do vymezených hranic.

Pokles glykemie řeším tak, že si dám slazený nápoj, například kolu, který má zhruba 10 g sacharidů na 100 ml a k tomu kousek celozrnného pečiva. Pro jistotu s sebou vždy nosím Glukagen hypokit a malou krabičku, do které se vejde 18 kostek cukru – 3 kostky cukru představují přibližně 12 g sacharidů, které by mi měly zvednout glykemii o 2 až 2,5 mmol/l. Takže obsah krabičky je dostačující (i s rezervou) na řešení několika hypoglykemií.

Co je to rehabilitační ošetřovatelství a má nějaká specifika u diabetika?

Faktem zůstává, že důsledné rehabilitační ošetřovatelství je podstatnou součástí rekonvalescence pacienta – ať se jej týká jakákoliv nemoc ...

Diagnostikováním diabetu život nekončí

Diabetici dnes mohou dělat vše, co chtějí, aniž by je nemoc výrazně omezovala. Sám jsem díky Facebooku v kontaktu s hasičem Timem Hoyem, kterému se podařilo i po onemocnění diabetem zůstat ve své službě činným, a to až do jeho výsluhy. Onemocnění diabetem neznamená konec světa, je to začátek nové životní etapy, která bude přesně taková, jak si to každý z nás bude schopen zařídit.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autora Ivana

22518