Poutavý rozhovor s Kateřinou Čechovou, vrchní sestrou Kliniky diabetologie v nemocnici IKEM

Autor: Denisa Zajíčková 22. 05. 2022 Rozhovor

Kateřina Čechová pracuje jako edukační sestra téměř 20 let Zdroj: archiv Kateřiny Čechové, užito s laskavým svolením

České zdravotnictví je plné zajímavých a výjimečných osobností, které dělají své zaměstnání s láskou a důsledností. Pozornost veřejnosti je však častěji směřována na lékařské kapacity a sestry zůstávají obvykle zapomenuty v pozadí. I proto jsme pro vás připravili poutavý rozhovor s vrchní sestrou Kliniky diabetologie IKEM. Kdo je Kateřina Čechová a čemu všemu se věnuje? To a mnoho dalšího se dozvíte v následujících řádcích.

Pojďme si na úvod Kateřinu Čechovou představit. Tato milá dáma pracuje jako vrchní sestra na Klinice diabetologie v IKEM (současně tedy působí i jako edukační diabetologická sestra). Vystudovala střední zdravotnickou školu a postgraduálně absolvovala specializační studium v oboru „Ošetřovatelská péče o pacienty ve vybraných klinických oborech se zaměřením na ošetřovatelskou péči o pacienty s diabetem mellitem“ a bakalářské studium v oboru „Speciální pedagogika – vzdělávání dospělých“.

Kateřina je kromě jiného i předsedkyní diabetologické sekce České asociace sester a předsedkyní Výboru sester pod Českou diabetologickou společností JEP. A nyní už se přesuňme k všetečným otázkám naší redakce a odpovědím:

Prozradíte nám prosím, co Vás vedlo k rozhodnutí pracovat jako edukační diabetologická sestra?

Vůbec nešlo o mé rozhodnutí, řekla bych, že to byla náhoda. Záleží na tom, kdo si jak náhody v životě vysvětluje. Před mateřskou dovolenou jsem se pohybovala více v chirurgických oborech, a když šel syn do školky, hledala jsem zaměstnání podle vzdálenosti od našeho bydliště. V IKEMu zrovna v tu dobu nabízeli místo edukační diabetologické sestry a vyšlo to. Když se ale vrátím k tématu životních náhod, někdo z mých blízkých mi kdysi připomněl, že jsem v mládí mluvila o tom, že nejvíce by mě v práci bavilo “povídat si s lidmi”. Takže kdo ví, v jaké míře jsem v tomhle ohledu byla strůjcem svého osudu a nakolik nebyla.

Jaké školy jste musela absolvovat, abyste se mohla stát edukační sestrou v diabetologii?

Edukační sestrou jsem se tenkrát, už je to 18 let, stala se vzděláním všeobecné zdravotní sestry, protože žádné konkrétní vzdělání nebylo požadované. Dnes je situace jiná, existuje možnost absolvovat certifikovaný kurz v edukaci diabetiků, garantovaný MZ ČR, anebo přihlásit se ke specializačnímu vzdělávání v oboru ošetřovatelské péče v interních oborech, kde určitou část tvoří péče o pacienty s diabetem. Například vykazování sesterské péče zdravotním pojišťovnám je často podmíněno určitým stupněm vzdělání. Já osobně jsem kromě střední zdravotnické školy absolvovala specializační studium Ošetřovatelská péče o pacienty ve vybraných klinických oborech se zaměřením na ošetřovatelskou péči o pacienty s diabetem mellitem a bakalářské studium Speciální pedagogika – Vzdělávání dospělých.

Vzděláváte diabetiky již dlouho. Co Vás na práci baví a naopak štve?

Baví mě na edukaci to, co už jsem zmínila. Je to pro mě povídání si s lidmi. Přesto, že téma těchto dialogů bývá často neveselé, je to nakonec vždy pomoc člověku. Pochopitelně pomoc, kterou má pacient právo odmítnout, ale i s tím je potřeba počítat jako s alternativou výsledku našeho snažení. Nebývá to naštěstí často. Mohla bych to možná shrnout tak, že nejvíce mě na edukaci diabetiků baví lidé. Trochu mě štve ne vždy dobrá organizace v péči o diabetika. Občas se setkáváme s tím, že člověk mimo větší diabetologická centra nemá možnost absolvovat dostatečnou edukaci. Na vině je, myslím, nejčastěji nedostatek času ošetřujícího zdravotnického personálu.

Setkala jste se také s lidmi, kteří svou cukrovku naprosto odmítali a tedy současně i edukaci s ní spojenou?

Ano, setkala. Je to spíše výjimečné, ale stane se to. Jako zdravotník se s tím smiřuji těžko, jenže jak jsem uváděla už v předchozí odpovědi, je to právo každého pacienta. A je to tak správné. V různých oblastech by člověk měl mít právo rozhodovat o svém životě sám. Bez ohledu na to, jestli se to druhým zamlouvá, či nikoliv. Důvody, které lidi vedou k odmítání edukace, jsou různé. Obvykle pomůže delší čas na smíření se s novou nemocí.

Zdravotní sestra může být pro diabetika významnou oporou a hnacím motorem

Již dávno prohlásil americký lékař (specializující se na léčbu diabetu) Elliot Proctor Joslin toto: „Diabetik, který toho ví nejvíc, žije ...

Co všechno se od Vás “nepolíbený” diabetik dozví?

V ideálním případě se dozví všechno, co potřebuje. Důležité je dodržet jakousi posloupnost v tématech edukace. Celý edukační proces lze rozdělit na tři fáze. Po zjištění diabetu, nebo pokud diabetik nebyl dosud poučen, provádíme počáteční (základní) edukaci, která by měla být individuální a obsahovat informace zaměřené na nejdůležitější znalosti a dovednosti: cíle léčby diabetu, samostatná kontrola diabetu, způsob léčby diabetu (základní informace o inzulinové léčbě nebo léčbě tabletami), rozpoznávání a léčba hyperglykémie a hypoglykémie, dietní a základní režimová opatření (fyzická aktivita).

Zhruba po pár týdnech je vhodné zahájit tzv. komplexní edukaci. Ve fázi komplexní edukace se doporučuje její skupinová forma (skupina cca 6 až 8 pacientů najednou, pod vedením jednoho zdravotníka), která pacienta obohatí zejména o zkušenosti jiných diabetiků. Rozšiřují se témata počáteční edukace a přidávají se témata nová, zaměřená na podstatu diabetu, prevenci a léčbu chronických komplikací, zvláštní situace (např. těhotenství), sexuální život, psychosociální problémy apod. Třetí fáze edukačního procesu, říkáme jí reedukace, může probíhat jak individuálně, tak skupinově. Měla by být zaměřena na specifické problémy pacienta (např. obezita, časté hypoglykémie apod.), ale současně plní úlohu motivační. A to je také hodně důležité.

Jste spíš přísnou edukační sestrou, nebo tou přívětivou, která se snaží mít přátelský přístup? Někde jsem četla rozhovor, že jistá DIA sestřička chodí se svými pacienty dokonce do cukrárny. Taky to tak máte?

Jsem doufám přívětivá, i když v jistém slova smyslu přísná zároveň. V tom smyslu, že určitá pravidla a zákonitosti u cukrovky platí a slevit z nich nejde. Jinak “jistou DIA sestřičku” osobně znám, je skvělá a v případě společné cukrárny šlo o to ukázat diabetikům, že za určitých okolností mohou i oni chodit do cukrárny…

Co byste vzkázala všem diabetikům, kteří jsou na začátku své životní cesty s nemocí?

Ať se jedná o diabetes kteréhokoliv typu, je to věc, kterou nikdo z nás nechce, pokud bychom měli možnost volby. Na počátku se zdá všechno nemožné a těžké. Zkuste ale připustit pozitivní zkušenost, že když člověk chce, po nějakém čase se nemožné a těžké stane možným a zvládnutelným. Shánějte ověřené informace. Zajímejte se. Spojte se s lidmi, kteří řeší stejné starosti s cukrovkou. A žijte životy, které vás baví.

Zdroj: autentický rozhovor s Kateřinou Čechovou

2730