Poslankyně Alena Gajdůšková: Musela jsem omezit sladké

Obvykle tyto rozhovory začínáme dotazem na zdraví. Neudělám výjimku. Jak se cítíte vy?

Děkuji za zeptání. Považuji se za naprosto zdravého člověka. Jen se mi při jedné preventivní akci Českého červeného kříže objevily hraniční hodnoty cukru. No a moje sestra diabetoložka mi vzhledem k rodinné anamnéze, maminka je diabetička už dlouhé roky, okamžitě zakázala sladit a sladké vůbec a doporučila denně půl kila zeleniny. Docela mi to svědčí. Zhubla jsem a tedy mám opět bohatý šatník, protože obleču i to, do čeho jsem se před tím nevešla. Cítím se skvěle.

Maminka má cukrovku? Takže znáte životosprávu diabetika.

Ano. S diabetem jsem se ale potkala dříve než ve vlastní rodině. Na počátku své profesní kariéry kdy jsem učila. Měli jsme ve škole žáčka s cukrovkou. Uměl s tím existovat, ale bylo to složité. Samozřejmě musel pravidelně jíst, píchal si inzulin. My jsme museli vědět, jak poznat a co dělat, když mu klesne cukr. Cukrovka u dětí je smutná záležitost.

Myslíte, že žijete tak, abyste tomu předešla u sebe? Co například sport a pohybové aktivity?

Ty jsou důležité. Vždycky jsem ráda chodila po lese, po horách. Na to ale opravdu není čas. Od dětství jsem ale chodila do Sokola. A na 1. stupni ZŠ jsem učila i tělocvik. Z toho mi zůstal zvyk udělat si po ránu malou rozcvičku s malými činkami, jednu malou sestavu, kterou mne naučili na rehabilitaci, když jsem v minulosti měla problém s bolestí zad, a pár dalších cviků. Vřele doporučuji.

Jste pacientská ombudsmanka a viceprezidentka Svazu pacientů ČR. Co konkrétně řešíte?

Ve svazu pracuji už od doby, kdy jsme bránili ministrovi Julínkovi z ODS v jeho snahách zpoplatňovat zdravotní péči, ačkoliv si všichni platíme zdravotní pojištění. Problémů, se kterými se na nás lidé obracejí, je celá řada. Překvapivě méně je takových případů, kdy si lidé vysloveně stěžují na pochybení lékaře. I když i takové jsou. Bohužel mnohdy přijdou až pozůstalí s žádostí o prověření, zda byla léčba jejich příbuzného správná. Tam je ale musíme odkázat na právníky. Větší část stížností je spíš v té oblasti zdravotně-sociální. Problémy při přiznávání invalidních důchodů a příspěvků na péči. Doporučujeme odvolání, podání nové žádosti a podobně. Nyní se snažím tyto věci řešit i v Poslanecké sněmovně.

Jak?

Vzala jsem na sebe úkol koordinovat řešení těchto problémů mezi sněmovním zdravotním a sociálním výborem. Jsou tam věci, které lze řešit hned. Jiné vyžadují změny zákonů. Například posudkoví lékaři říkají, že nestíhají a je jich málo, přitom opakovaně zvou po roce na kontroly lidi, jejichž postižení je v posudcích ošetřujících lékařů trvalé. Člověku bez nohou ty nohy asi nedorostou a u paní, které je osmdesát, se poznávací funkce už asi také nezlepší. Pro takové pacienty je to jen zbytečný stres, systém nic neušetří a posudkoví lékaři pak nestíhají včas vyřizovat nové návrhy.

799

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný