Pohodové léto bez únavy a stresu

Stres je přirozenou reakcí organismu na všechny situace, které mozek vyhodnocuje jako nebezpečné či způsobující jistý závažný problém. Do určité míry může být stres pro tělo prospěšný, jelikož nám pomáhá vyhnout se nebezpečí, jakým je například autonehoda. Může také náš organismus povzbudit, třeba při skládání zkoušky. Stručně řečeno, naše tělo je naprogramováno tak, aby nám pomohlo dosáhnout našich cílů a zároveň zůstalo v bezpečí. Kvůli tomu v našem těle vznikají určité chemické reakce, a to je přesně to, co nazýváme stresem.

Příliš mnoho podnětů nás unavuje

Existuje však důležitý rozdíl mezi stresem „dobrým“ a „špatným“. V dnešním životě má většina z nás sklon stresovat se z různých důvodů. Neustále je kladen důraz na zdraví, finance, rodinu, práci a další aspekty našeho života. Naše tělo zaznamenává obrovské množství podnětů na všech úrovních a proto není divu, že se tělo i mysl unaví. Poté může docházet ke zhoršení paměti, k neschopnosti soustředit se, k pocitům zoufalství a izolace, k poruchám chování či stravovacích návyků nebo k depresi.

Když procházíme stresovým obdobím s diabetem, často se stává, že zanedbáváme svoji léčbu, což může vyústit v řadu zdravotních problémů. Každý by si proto měl sám na sobě odpozorovat, kdy již míra stresu přesahuje určitou mez, a snažit se ze všech sil zvládnout stres dříve, než způsobí vyčerpání organismu a ztrátu motivace k léčbě diabetu. Vlivem dlouhodobého stresu dochází k únavě a léčba diabetu ztrácí na důležitosti. Může se stát, že pak na svou léčbu zcela rezignujeme, zvlášť když počáteční výsledky nebyly ihned tak slibné, jak jsme očekávali.

Co dělat, když ztratíme motivaci k léčbě?

1. Zjistěte, jak dlouho nezájem trvá

Prvním krokem je uvědomit si, jak dlouho náš nezájem o léčbu trvá. Jak dlouho si již aplikuji inzulin bez toho, abych přemýšlel o výměnných jednotkách či množství samotné dávky. Kdy jsem si naposledy měnil infúzní set nebo jehlu na svém inzulinovém peru…

2. Hledejte ztracenou motivaci

Dalším krokem je hledání ztracené motivace, o kterou jsme přišli často vlivem dlouhodobého stresu, neúměrného zatěžování organismu či v důsledku rezignace. Je dobré napsat si na papír své důvody, proč chci mít cukrovku opět pod kontrolou. Může to být touha snížit svou tělesnou hmotnost, potřeba lépe se o sebe starat či snaha žít zdravým životním stylem bez pozdních komplikací diabetu.

3. Vše si zapisujte

Následně je dobré začít si vše zapisovat – tedy co jsem snědl, kdy a jaké množství, kolik jsem si aplikoval inzulinu, jak se cítím a zda se k tomu přidala i nějaká fyzická aktivita.

Velmi důležité je změřit si glykemii před podáním inzulinu. Ve své poradně se často setkávám s názorem: „Vím, že moje hodnota glykemie je vysoká a proto ji nechci ani vidět.“ Tak tento přístup opravdu v léčbě cukrovky nepomůže.

4. Odhalte příčinu

Dalším významným krokem je pozorovat sám sebe, odhalit ten moment, kdy opět ztrácíme motivaci, a uvědomit si, proč k tomu dochází. Pokud je to potřeba, doporučuji tuto situaci zkonzultovat s partnerem, diabetologem nebo s psychologem. Cukrovka je nemocí složitou a ovlivňují ji různé aspekty lidského života, proto je někdy velmi obtížné zvládnout vše sám.

Přijmout nemoc vyžaduje hodně sil

Poté, co je člověk diagnostikován s diabetem, prochází typicky jednotlivými adaptačními fázemi přijetí nemoci. Jedná se o fázi popírání, hněvu, vyjednávání, deprese a následně přijetí cukrovky. Po dokončení tohoto procesu se lidé často cítí unavení a mají sklon k úzkostem. Postupně se situace uklidňuje a nově diagnostikovaný diabetik se učí, jak se vyrovnávat s různými nestandardními situacemi. Důležité je, aby se člověk učil být tolerantní vzhledem ke svému okolí a smířil se s tím, že existují věci, které nejdou změnit a diabetes mezi ně rozhodně patří. Rovněž klienty vždy nabádám ke zvýšené ostražitosti a sebepozorování. Každý diabetik by měl umět dobře vyhodnotit situaci a umět zasáhnout co možná nejdříve, aby se věci neubíraly špatným směrem.

Každý den chvilka pro sebe

Najít si každý den chvilku jen pro sebe je jednou z nejdůležitějších věcí, kterou bychom neměli podceňovat. Vždy je dobré si uvědomit, že diabetes je naší součástí, ale není částí jedinou a neměl by nás zcela pohltit. Lidé s diabetem mají stejně jako všichni ostatní své sny, cíle, plány atd. Je dobré se na chvíli zastavit a přemýšlet o těch krásných věcech, které nás v životě potkávají.

Lidé se často vymlouvají, že nemají ani chvilku volného času pro sebe, ale já jim vždy tvrdím, že je to záležitost cviku a sebekázně. Stačí půlhodinka denně, ve které můžeme naprosto svobodně dělat cokoliv. Vyplatí se již dopředu si vytvořit seznam aktivit, které chci do svého osobního času zařadit. Může to být například čtení knihy, poslouchání oblíbené hudby nebo sledování filmu.

Naučit se relaxovat je důležité. Pomáhá nám to lépe snášet stresové situace. V dnešním zrychleném světě často běžíme směrem k ničemu – lidé zapomínají, jak důležité je postupovat krok za krokem a chtějí svého cíle dosáhnout hned. A to je špatně. Je zbytečné se nestále za něčím honit. Lepší je užívat si různých drobností jako je rodinný oběd či čas strávený s přáteli.

Jak odbourat stres?

Abychom snížili úroveň stresu, měli bychom nejprve identifikovat jeho zdroje a snažit se je buď odstranit, nebo se s nimi naučit vědomě pracovat.

1. Meditace

Dobrou metodou odpočinku je například meditace, která nám může pomoci se správným dýcháním v různých stresových situacích.

2. Cvičení vděčnosti

Další možností relaxace je tzv. cvičení vděčnosti, kdy si na konci dne před usínáním, vzpomeneme na tři dobré věci, které se v ten den odehrály.

Existují ovšem i další možnosti a je na každém z nás, jakou z nich si zvolíme.

Mgr. et. Mgr. Cristina Petrut, Mgr. Kamila Leciánová

916

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný