Počátky léčby inzulinem v Československu

Zavedení inzulinu do léčby diabetiků v roce 1922 bylo obrovskou událostí, neboť pacienti mohli žít dále. První zprávy z kanadských a amerických pracovišť přinášely stále nové poznatky. K nám se poměrně brzy dostaly první zprávy o objevu inzulinu. Když procházíme časopisy, především Časopis lékařů českých, dozvídáme se o tom, jak byl inzulin objeven.

Jak se šířily informace v Česku?

První zpráva přišla od paní doktorky Růženy Paterové, praktické lékařky z Vinohrad, která měla zřejmě kontakty a získávala první zprávy ze zahraničí. Nicméně dalším byl profesor na pražské fakultě Antonín Hanák, který publikoval tři zprávy o pokusech kanadských autorů. Profesor Rudolf Kimla, přednosta patologického ústavu v Praze na Albertově, podal první informace o inzulinu a o stavu výzkumu před Bantingem a Bestem – opět v Časopise lékařů českých z roku 1923. Pan profesor Vilém Laufberger, významný fyziolog, psal o působení inzulinu a jeho účincích v játrech. A další zprávy se objevily v Praktickém lékaři taktéž v roce 1923.

První český pacient s inzulinem

Inzulin byl poprvé aplikován na 1. interní klinice pana profesora Syllaby dvěma sekundáři – doktorem Červenkou a doktorem Kleinem. Ti o vlastních zkušenostech s aplikací podali zprávu opět v Časopise lékařů českých. Je krásné přečíst si vzpomínky pacienta, který žil v letech 1905–1982 a ve svých 17 letech v roce 1922 dostal typický diabetes 1. typu. Věděl, co to pro něj znamená do budoucna. A viděl také situaci u nás, která mu ještě nedovolovala léčbu tím, co se nově ve světě prosazovalo. Odjel proto do Paříže a tam prožil první tři roky svého života s diabetem do roku 1925, kdy se vrátil do Československa již s léčbou inzulinem.

Žil s diabetem 60 let. Své zkušenosti vyjádřil slovy: „Čím více diabetik ví o své nemoci, tím větší má možnost svůj stav upravit a dožít se vysokého věku. Úloha lékaře je v řízení léčby, vlastní léčbu již provádí pacient sám.“ Promítněme si toto stanovisko do současné doby, neboť víme, co znamená, aby diabetik byl sám sobě rádcem a do problematiky diabetu hlouběji pronikl.

Léčba diabetu 1. typu u dětí: Stojíme na prahu revoluce?

Cílem léčby diabetu bez ohledu na typ a věk pacientů je dlouhodobé dosažení normálních glykemií. Ač se to může zdát neuvěřitelné, čím dál více ...

Počátky výroby inzulinu

Hned od počátku byla léčba spojena se snahou vyrobit nebo připravit inzulin – o což se snažil právě i doktor Červenka na 1.  interní klinice přímo v laboratořích. Bohužel neúspěšně. Pak přenášel své zkušenosti do chemické laboratoře v Kolíně, ale ani tam se v tehdejší době nepodařilo výrobu inzulinu rozvinout. Bylo zajímavé, že profesor Wěchowski, což byl přednosta farmakologického ústavu německé lékařské fakulty v Praze, velmi podpořil domácí výrobu inzulinu. A tak se začal vyrábět v továrně v Ústí nad Labem inzulin s označením Norgine.

Pan doktor Červenka právě v jedné ze svých publikací uvedl, že je zásluhou pana profesora Wěchowského, že máme účinný preparát. Pan profesor Wěchowski ve svém ústavu testoval každou dávku, která se zkoušela a která se pak v praxi používala. Podle dostupných pramenů skutečná výroba českého inzulinu byla započata v roce 1926. Podívejme se ještě na to, co psal Praktický lékař v roce 1923: „Dovoluji si Vám zdvořile oznámiti, že započal jsem v továrně své vyráběti inzulin. Výroba jest pod stálým dohledem pana profesora Wěchowského z farmakologického ústavu pražské univerzity, ve kterémžto zkouší a ladí se každá jednotlivá várka. Tento přípravek byl uveden do obchodu pod jménem ‚pankreas hormon norgin‘ a jest toho času stále užíván na interních klinikách pražských.“

Objevily se i vedlejší účinky

Vedle kliniky pana profesora Syllaby byla i 2. interní klinika pana profesora Pelnáře, kde pracovali dva mladí lékaři, pan docent Prusík a doktor Basař, a ti sami promítli svoje zkušenosti do časné publikace v Praktickém lékaři z roku 1924. Psali o tom, jak se léčí diabetes mellitus dietou a inzulinem. Bylo to zcela nové, když vedle drastických diet najednou došlo k úlevě a k možnosti lepší léčby než jenom tvrdou dietou.

Nicméně začaly se objevovat první nevýhody. Jednou z nevýhod byly i z dnešního pohledu častokrát v medicíně diskutované otázky ekonomické. Byla to vysoká cena preparátu (100 Kč za sto jednotek inzulinu), která zatěžovala pojišťovny. Byla to i bolestivá aplikace, jak o tom psali lékaři, kteří dostali diabetes. Začala se objevovat hypoglykemická kómata, což vedlo ke snaze udržovat raději vyšší glykemii. V té době se uvažovalo, že léčba inzulinem bude možná jen přechodná a že se po několika měsících terapie podaří inzulin vysadit. Brzy se přišlo na to, že to není možné.

Sto let diabetické diety

Před objevením inzulinu byla dieta jediná „léčba“, která měla prodloužit dožití lidí s diabetem 1. typu alespoň o několik měsíců. 20. LÉTA – ...

Hledání cest k úspěšné léčbě

Aby mohli diabetici přežít a dál se léčit, dovážel se inzulin do Československa z různých zdrojů. Navíc se ve 20. letech vedle inzulinu objevují i perorální antidiabetika, i když o některých ani nelze ještě takto mluvit. Byl to inilin, který začala vyrábět kolínská lučební továrna v roce 1924, a tehdy se zkoušelo, zda by mohl nahradit inzulin. Záhy se zjistilo, že inilin nemůže nahradit inzulin, ale lze jej použít u mírného typu diabetu. Diabetes s výraznými projevy však musí být léčen inzulinem. U nás se objevoval i francouzský tzv. inzulin Fornetův, který se podával perorálně. Byly to většinou rostlinné výtažky s představou, že pomohou. Podobné výrobky známe i dnes ze světových kongresů. Na každém Mezinárodním diabetologickém kongresu (IDF) se setkáváme s autory příspěvků, kteří používají přírodní látky, a to zejména z oblastí Jižní Ameriky, Afriky nebo Asie, a zkoušejí jejich hypoglykemizující efekty. Sám jsem měl možnost před léty zkoušet výtažek z kůry jihoamerického stromu a při tom bylo zřejmé, že výsledný efekt nedosahuje účinnosti i těch nejméně účinných perorálních antidiabetik. Nicméně obyvatelstvo v těchto krajích někdy skutečně používá tyto přírodní látky.

Látka Synthalin se záhy objevila i v české továrně, ale její výroba byla brzy zastavena pro toxické účinky. Přední americký diabetolog Elliot P.  Joslin ve dvacátých letech vyjádřil přesvědčení, že brzy se začnou vyrábět léky, které budou konkurovat inzulinu. V roce 1924 doktor Josef Charvát, pozdější zakladatel a přednosta 3. interní kliniky nynější Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, se zabýval na klinice pana profesora Pelnáře účinky inzulinu, a to při léčbě zvýšené funkce štítné žlázy. Pozoroval, že malé dávky inzulinu mohou vylepšovat funkci štítné žlázy.

Česko: Země, která umí udržet krok

O řadu let později se inzulin využívá k výzkumu i na našich pracovištích. Profesor Páv se na 3. interní klinice zasloužil o dvě oblasti týkající se inzulinu. Byl to zaprvé v roce 1963 objev protilátek proti inzulinu u diabetiků dosud neléčených inzulinem a zadruhé stanovení inzulinu poprvé v České republice (spolu s paní inženýrkou Šrámkovou a profesorem Engelberthem) krátce po zavedení metody vědců Yalowové s Bersonem v USA. Jistě bychom mohli pokračovat dále, ale myslím, že minulost nám ukazuje, že jsme poměrně dobře drželi krok se světem, že jsme se starali již ve velmi časné fázi o naše pacienty, a věřím, že se nám to bude dařit i do budoucna.

Prof. MUDr. Jan Škrha, DrSc., MBA | zdroj: časopis DIAstyl, užito se svolením autora prof. Škrhy

Prof. MUDr. Jan Škrha, DrSc., MBA

Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze, od roku 1979 pracuje na 3. interní klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde je vedoucím Laboratoře pro endokrinologii a metabolismus a byl také vedoucím Diabetologického centra 3. interní kliniky. Je předsedou České diabetologické společnosti a místopředsedou České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Od roku 2006 působí jako prorektor Univerzity Karlovy.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autora Prof. Škrhy

2201