Pobyt v nemocnici nemusí být jen negativním zážitkem

Práva a povinnosti v souvislosti s poskytováním zdravotnických služeb včetně pobytu v nemocnici mají pacienti i zdravotníci. Zaměřme se zde na práva pacientů. Naštěstí u nás je většina lidí rozumných (na základě mé téměř 40leté práce v nemocnici odhaduji, že je jich až 95 %), chápe konkrétní situaci ve zdravotnickém zařízení, žádné problémy s nimi nenastávají a pro všechny zúčastněné, tj. pacienty, rodiče i zdravotnický personál je hospitalizace sice nezbytným, ale pozitivním zážitkem.

V poslední době se však setkávám i s pacienty (nebo rodiči hospitalizovaných dětí), kteří svá práva absolutizují, vyžadují je za každou cenu, i když to situace a provoz zařízení vůbec neumožňuje, a dokonce i tehdy, když poškozují práva ostatních pacientů. Současně bohužel zapomínají na své povinnosti. Takové jednání bývá dnes označováno jako „individuální nárokovost“ či „totalita lidských práv“ a podobně.

Práva pacientů při poskytování zdravotnických služeb

* Na respekt

* Zvolit si poskytovatele

* Na další názor

* Znát vnitřní řád

* Na přítomnost jiné osoby

* Na informace o ceně zdravotnické služby

* Na identifikaci poskytovatele a jednotlivých pracovníků

* Přijímat návštěvy

* Na duchovní podporu

* Na příjemné prostředí

* Na informace

* Souhlasit a nesouhlasit se zdravotními službami

Pacient má právo na úctu

důstojné zacházení, ohleduplnost a respektování soukromí.

Pacient má právo zvolit si poskytovatele

(zdravotnické zařízení) oprávněného k poskytování zdravotnických služeb, které odpovídají jeho zdravotnickým potřebám. Toto právo ale není bezbřehé. Je omezeno jinými předpisy, nebo také tím, že je třeba provést neodkladný výkon, nebo když jsou vyžadovány určité specifické znalosti poskytovatele.
Zdravotnické zařízení, které si pacient zvolil, má právo pacienta odmítnout, např. z důvodů kapacitních, personálních nebo také vzhledem k technickému vybavení zdravotnického zařízení. Přijetím nového pacienta také nesmí dojít ke snížení kvality a bezpečnosti zdravotnických služeb, které je poskytováno již přijatým pacientům.

Existují pochopitelně situace, kdy poskytovatel naopak nesmí poskytnutí zdravotnických služeb odmítnout, např. při nebezpečí z prodlení, či nutnosti poskytnout neodkladnou péči.

Situace, kdy stav pacienta vyžaduje hospitalizaci a „není ho kam dát“, takže je nutné domluvit mu hospitalizaci jinde (kam nechce), je pro všechny velmi stresující a nepříjemná. A ne vždy se jako lékaři setkáváme u pacientů s pochopením.

Pacient má právo vyžádat si konzultační služby

od jiného zařízení, než které mu zdravotní služby právě poskytuje. Toto pravidlo neplatí, pokud jde o neodkladnou péči.

Pacient má právo být seznámen s vnitřním (provozním) řádem

zdravotnického zařízení (i v rámci tzv. jednodenní péče). Poskytovatel má pak právo zasáhnout v případě, že pacientem (nebo jeho doprovodem) není vnitřní řád dodržován. Tvorba vnitřního řádu a jeho dodržování by mělo být dáno nejen právními předpisy, ale také zdravým rozumem. Problematickou oblastí zde je např. pořizování obrazových nebo zvukových záznamů hospitalizovanými pacienty, nebo podmínky pro návštěvy apod.

Právo pacienta na přítomnost jiné osoby

(rodiče, zákonného zástupce) respektují pochopitelně lůžková zařízení pro děti a dorost v maximální možné míře a vycházejí dle svých možností rodinám vstříc. Ve většině případů využívají doprovázejících osob jako pomocníků v péči o jejich dítě.
Nezletilý pacient má právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené zákonným zástupcem. Zákon používá jednotné číslo, tedy přítomnost osoby, nikoliv osob. Přítomnost jiné osoby včetně rodiče není možná, pokud to narušuje zdravotní péči nejen o doprovázeného pacienta, ale také o ostatní pacienty. Důvody mohou být nejrůznější, počínaje předpisy hygienickými přes ochranu soukromí ostatních pacientů až po nepřijatelné chování přítomné osoby.
V poslední době roste počet otců, kteří mají zájem pobývat se svým dítětem co nejvíce, a tudíž s ním být hospitalizováni. Jde o jednoznačně žádoucí a prospěšný trend. Ne vždy ovšem otcové chápou, že jejich přítomnost spolu s matkami ostatních dětských pacientů může přinášet netušené problémy nejen prostorové (Kam otce uložit? Mezi ostatní matky?).
O rozdělení péče o dítě mezi zdravotnickými pracovníky a rodiči rozhodují zdravotničtí pracovníci konkrétně v závislosti na stavu dítěte a provozní situaci. V poslední době si sestry u lůžek často stěžují, že je někteří rodiče zaměňují za služky. V dřívějších dobách se s tímto jevem nesetkávaly.

Požadavek na pokrytí skutečných nákladů, které poskytovatel zdravotnických služeb má s přítomností další osoby, je legitimní.

Lékaři potřebují na svou práci klid

Právo nezletilého pacienta na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce někteří rodiče chápou jako své právo rodičů být osobně přímo u všech zdravotnických výkonů, které jsou dítěti poskytovány, včetně invazivních (např. odběry krve, punkce, dokonce i operace na sterilních operačních sálech atp.). Nechtějí akceptovat, že úspěšnost a průběh těchto pro personál náročných výkonů bude lepší bez jejich přímé osobní přítomnosti a „dohledu“, o pravidlech hygienických ani nemluvě. Na náročné výkony personál logicky potřebuje klid a soustředění a ne (i když možná v dobré víře) neustále na něco se dotazujícího nebo upozorňujícího rodiče. Navíc při náročnějších výkonech bývá dítě farmakologicky uspáno nebo „přiuspáno“.

Pacient má právo znát minimální identifikační údaje

(jméno a příjmení) zdravotnických pracovníků přímo zúčastněných na péči o něj. Zde je možno odkázat na běžné společenské konvence jednání lidí navzájem.

Pacient má právo být informován o svém zdravotním stavu

plánovaných výkonech apod. Na základě získaných informací má právo se rozhodnout, zda a jakou péči podstoupí. V praxi k tomu slouží tzv. informované souhlasy. Pacient má být informován srozumitelným způsobem, v dostatečném rozsahu a má mít možnost klást doplňující otázky, které musí být srozumitelně zodpovězeny. V případě dětských pacientů je optimální podávat informace oběma rodičům dítěte a dítěti podle věku a stupně jeho rozumové a volní vyspělosti.

Pacient má právo souhlasit a nesouhlasit se zdravotními službami

viz informované souhlasy. U dětí dnes stačí souhlas jen jednoho z rodičů. Dřívější vyžadování souhlasu obou rodičů bylo často spojeno s technickými problémy, ne vždy byli oba rodiče k dispozici atd., proto bylo od této nutnosti ustoupeno. Zákon nestanoví, že by souhlas musel být vždy dáván v písemné podobě. Souhlas s hospitalizací však vždy v písemné podobě být musí. Je-li střet zájmů mezi osobami (rodiči), které mají dát za nezletilého zákonný souhlas, nezbývá než obrátit se na soud. Pokud pacient (zákonný zástupce) odmítá souhlas vyslovit, učiní se o tom písemné prohlášení (tzv. negativní revers), které obsahuje popis všech rizik s tímto spojených. Pacientovi lze bez jeho souhlasu (souhlasu zákonného zástupce) poskytnout pouze neodkladnou péči.

Boj o wifi připojení

Při pobytu v nemocnici pomůže dítěti kontakt s okolím a zábava zapomenout na starosti, bolesti a strádání. V tomto případě jsou „nové“ technologie (mobil, notebook, tablet, internet) bezesporu přínosem. Bohužel se však často setkáváme i s jevy nepřínosnými.

Rodiče přinášejí dětem vlastní wifi, protože špitální wifi neumožňuje spojení na různé hry, včetně „stříleček do zblbnutí“. Navíc, špitální wifi se vypíná ve 22 hodin, na což si někteří dospívající a jejich rodiče stěžují. Několikrát telefonovala rozzuřená matka dcery, hospitalizované na stanici větších dětí, jako to, že sloužící noční sestra ve 22 hodin vypla wifi! Smutné je, když důvodem hospitalizace dítěte jsou chronické bolesti hlavy nebo únava, které pochopitelně mají negativní dopad na školní výkony. Během pár dnů hospitalizace vidíme příčinu bolestí hlavy i únavy hned, neustálé hraní „stříleček do zblbnutí ve dne v noci“. V jiném případě bylo strašné, když se o smrti své matky při autonehodě hospitalizované dítě dozvědělo ze sociálních sítí od „sociálních přátel na síti“ dříve, než od svého otce nebo psycholožky kliniky.

Nejčastější příčiny hospitalizace dítěte s diabetem

Jak již bylo v úvodu zmíněno, v dnešní době se děti hospitalizují, co možno nejméně. Průměrná doba hospitalizace je např. na dětské klinice v Ústí nad Labem 4 dny, do čehož jsou započteny i dlouhé hospitalizací dětí s nejzávažnějšími chorobami a stavy. Na základě debaty s naší diabetologickou sestrou jsme dali dohromady nejčastější příčiny, ze kterých se dětští diabetici do nemocnic dostávají.

1. Hypoglykémie s poruchou vědomí

   Tento stav si si může vyžádat neodkladnou hospitalizaci. Je možné jí předcházet pravidelnou kontrolu glykemie, aplikací inzulinu v přiměřených dávkách, včasným podáním glukózy či jiného rychle vstřebatelného cukru, aplikací Glucagenu Hypo Kit, použitím nových technologií, které umožňují kontinuální monitoraci glykémie a jsou vybaveny alarmy, popř. dočasným přerušením přívodu inzulinu a v nejasných případech přeměření glykemie glukometrem.

Možné příčiny hospitalizace dítěte s diabetem

* Hypoglykémie s poruchou vědomí

* Diabetická ketoacidóza

* Edukace včetně nových technologií

* Významná změna způsobu léčby cukrovky

* Jiné závažné onemocnění

2. Diabetická ketoacidóza
Zejména pokročilá diabetická ketoacidóza provázená zvracením je velmi zrádný stav, který vyžaduje okamžité vyšetření. Je nutné získat informace o vnitřním prostředí pomocí rozboru vzorku krve (popř. moči) v laboratoři, dále nitrožilní podávání tekutin a inzulinu i časté kontroly celkového stavu a vývoje laboratorních ukazatelů. Vždy je si nutné uvědomit příčinu ketoacidózy. Nejčastěji to bývá zásadní porušení režimu (nepodávání inzulinu), vynechání měření glykemie a ketolátek v krvi nebo v moči, technické závady pera nebo vytažení kanyly setu inzulínové pumpy, které uniklo pozornosti (příp. zalomení kanyly, ucpání setu aj.).

Ketoacidóze lze předcházet dodržováním léčebného režimu, kontrolami rodiči, kontrolami stavu pomůcek, teoretickými znalostmi tohoto nebezpečného stavu a také je na místě mít v záloze náhradní způsob podání inzulínu při léčbě pumpou. Pozor, hospitalizaci při diabetické ketoacidóze.

Do nemocnice je třeba s sebou vzít všechny používané dia pomůcky a deník diabetika, což včetně „stažení“ dat glukometru a pumpy pomůže odhalit příčinu ketoacidózy. Při léčbě pumpou nezapomeňte přibalit s sebou náhradní set, zásobník a při užívání kontinuální monitorace glykemie příslušné pomůcky.

3. Edukace včetně nových technologiíPři „nevysvětlitelném“ zhoršení kompenzace cukrovky může přinést nápravu, objasnit příčinu a ukázat „že jde“ stav zlepšit edukace během hospitalizace. Leckdy diabetici tvrdí, že „doma to nejde“ a v teprve v nemocnici se ukáže, „že to jde“. Také ukázka a nácvik užití nových technologií někteří rodiče a děti uvítají během krátkého pobytu v nemocnici.

4. Významná změna ve způsobu léčby cukrovky

   Zahájení léčby inzulinovou pumpou je sice možné i ambulantně, ale většinou je krátká hospitalizace vhodná a celá akce proběhne ve větším klidu.

Někdy je vhodné i ověření fungování stávající léčby nebo její úpravy během hospitalizace.
Na plánovaný pobyt v nemocnici je potřeba vzít s sebou všechny pomůcky včetně inzulinů a nový senzor při používání senzorů (je třeba také vědět, kdy má být kalibrován). Pomůže i znalost domácích dávek inzulínu, poměru inzulin/sacharidy a citlivosti inzulinu. Sladkosti, ochucené vody atp. si do nemocnice neberte.

U řady dětí je u některých plánovaných hospitalizací vhodný doprovod rodičů v různém rozsahu včetně trvalého pobytu, pokud to situace v rodině a v nemocnici umožňuje.

Nebojte se nemocnice a ať se vám tam pokud možno líbí (když už to musí být) a vše dobře dopadne.

Literatura: Pudil L.: Právo pro zdravotnické pracovníky, 2. vydání, Wolters Kluver ČR, 2017, 172 s.

 MUDr. Jaroslav Škvor, CSc.

Dětský diabetolog a endokrinolog, přednosta Dětské kliniky Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Autor řady publikací, např. Základy klinické genetiky pro pediatrickou praxi, Dětská andrologie, O malém vzrůstu. Mezi jeho zájmy patří výuka v Edukačním centru Sdružení rodičů a přátel diabetických dětí ČR v Praze a organizace rekondičních pobytů pro diabetické děti.

932

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný