Paul Langerhans: netušil, co vlastně objevil

Paul Langerhans se narodil v r. 1847 v rodině známého berlínského lékaře. Matka zemřela na tuberkulózu již ve věku 29 let, kdy bylo Paulovi pouhých 6 let. Otec ztrátu milované ženy nesl velmi těžce. Proto se hlouběji ponořil do své práce a intenzivně se věnoval i komunální politice spolu s významným patologem a přítelem Rudolfem Virchowem. Langerhansův syn Paul Virchowa od mládí obdivoval a ctil. Byl mu vzorem po celý život.

Ostrůvky ve slinivce objevil již na studiích

Po maturitě v r. 1865 odešel Langerhans na lékařskou fakultu do Jeny, ale studia dokončil v Berlíně v roce 1869 ve Virchowově patologicko-anatomickém ústavu. Již ve třetím ročníku objevil a popsal dosud neznámé kožní buňky. Objev těchto dendritických buněk publikoval v prestižním časopise Archiv für pathologische Anatomie. V doktorské dizertační práci se na doporučení Virchowa věnoval studiu histologie pankreatu (slinivka břišní). V roce 1869 dizertační práci ukončil a publikoval. Pečlivě
v ní zaznamenal devět druhů buněk. Většina těchto buněk byla již známá, ale byly mezi nimi i dva zatím neznámé druhy buněk. Jedny z nich popsal jako ostrůvky jasnějších malých buněk, které byly při barvení vidět po celé slinivce a které se lišily svými vlastnostmi od okolní tkáně. O jejich funkci však neměl on, ale ani nikdo jiný ani ponětí. Buňky bez známé funkce, i když byly objeveny jako nové, zůstaly téměř nepovšimnuty a význam jejich objevu postupem času klesal. Ani samotný Langerhans
se svými objevenými buňkami a jejich významem dále nezabýval.

Slinivka, lepra, mořští červi a mnoho dalšího, to vše bylo středem jeho zájmu

Po ukončení studia se Langerhans zúčastnil expedice svého přítele kartografa Richarda Kieperta (1846–1915), která měla namířeno do Egypta, Sýrie, Palestýny a Jordánska a měla kromě jiného zkoumat lepru. Langerhans byl Virchowem pověřen, aby se zabýval měřením lebek obyvatel těchto destinací. Výsledky měření byly později publikovány v časopise Archiv für Anthropologie. Z expedice se vrátil předčasně, když v roce 1870 vypukla francouzsko-pruská válka a nastoupil do služby jako
vojenský lékař.

Langerhansova kresba buněk slinivky

Konec vědy kvůli nemoci

Francouzsko-pruská válka skončila v roce 1871. Opět to byl Virchow, který zařídil Langerhansovi místo prosektora na patologické anatomii při lékařské fakultě ve Freiburgu. Langerhans se vědecky zaměřil na studium sympatických ganglií, poměrně brzy habilitoval na docenta a následně získal profesuru. Ne tak dobře jako ve vědecké činnosti se mu vedlo v životě osobním, protože onemocněl tuberkulózou. Příčin propuknutí onemocnění bylo pravděpodobně více. Mohla to být rodinná dispozice
hlavně z matčiny strany, kde na tuberkulózu umírali předci v mladém věku, ale na zdravotním stavu se mohlo negativně podílet i pracovní prostředí, kterým byla pitevna.

Tuberkulóza ho provázela celý život

Langerhans tedy přerušil vědeckou kariéru a veškerou snahu upřel na potlačení své nemoci. Za tímto účelem navštívil známá sanatoria, např. ve švýcarském Davosu nebo na ostrově Capri. Léčba v těchto proslavených léčebnách však nebyla úspěšná. Další volba padla na portugalský ostrov Madeiru, kam se odstěhoval v říjnu 1875. Náplastí na deprese způsobené vynuceným opuštěním vědecké kariéry kvůli zdravotnímu stavu bylo jeho zlepšení. Po čtyřech letech pobytu na Madeiře získal nový elán a
otevřel si lékařskou praxi, jejíž klientela se formovala hlavně ze zámožných pacientů trpících tuberkulózou. Při své lékařské praxi se také věnoval výzkumu, ale tentokrát svou pozornost upřel na mořské červy. Popsal více než 20 neznámých druhů. Napsal také průvodce po Madeiře. Langerhans se v roce 1885 oženil a cítil se zdravý a šťastný. Jeho štěstí však netrvalo dlouho, na začátku roku 1888 jeho choroba opět vzplanula a v červenci téhož roku těsně před svými čtyřicátými prvními narozeninami zemřel na selhání ledvin.

Přínos Paula Langerhanse pro diabetologii byl oceněn až po jeho smrti. Během let se zjistilo, že Langerhansem objevené ostrůvky jasnějších malých buněk ve slinivce břišní (tzv. Langerhansovy ostrůvky) produkují pro život nezbytný hormon inzulin.

RNDr. Věra Černá

1853

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný