Para ořechy mají jméno podle přístavu v Brazílii a obsahují mnoho vitamínů. Po vyloupání ale rychle žluknou

Juvie má ráda slunce či polostín. Domovem je deštných pralesích Jižní Ameriky. Přirozeně se vyskytuje také v amazonské části Jižní Ameriky na březích Amazonky a Orinoka, od Kolumbie a Francouzské Guyany po Bolívii a Peru. Jako každý strom deštných pralesů je teplomilná, náročná na humózní půdy a vysokou vzdušnou vlhkost. Ačkoliv je juvie velmi atraktivní strom, jejímu většímu rozšíření brání velikost a vysoké požadavky na teplotu. Bývá jen zřídka pěstována na plantážích. Roste na nezaplavovaných půdách v tropických deštných lesích v nadmořské výšce až 200 metrů nad mořem. Obvykle dorůstá výšky 30 až 50 metrů a je jedním z nejvyšších stromů Amazonie. Začíná plodit až v patnáctém roce života.

Nevšedními chorobami trpí až 300 milionů lidí, některým pomáhají léky z krevní plazmy od dobrovolných dárců

Národní zdravotnický informační portál popisuje dle definice Evropské komise vzácná onemocnění jako život ohrožující nebo závažná chronická ...

Znáte výživné para ořechy?

Tento vysoký strom řadí botanici do čeledi hrnečníkovité, která zahrnuje jediný druh rodu juvie (Bertholletia). Semena tohoto stromu jsou nám jistě všem známé jako para ořechy.

Někdy se setkáváme také s názvem brazilské ořechy. Je zajímavé, že většina para ořechů na světových trzích pochází z divoce rostoucích stromů. Para ořech získal své jméno díky vývozu těchto ořechů z brazilského přístavu Pará do Evropy.

Čerstvé ořechy jsou na lomu krémově bílé až bílé, příjemné, ořechově sladké chuti.

Juvie kvete bíle či žlutě. Květy sestavené v hustých latách nepříjemně páchnou. Plod je velká tobolka, vážící až 1 kg, s pevným vnějším oplodím a víčkem. Měří většinou 8 až 18 cm v průměru. V době zralosti odpadne z tobolky malé víčko a vytvoří se asi 1cm široký, kulatý otvor. Uvnitř tobolky je 12 až 22 semen s tvrdou skořápkou a chutným bělavým jádrem. Dřevnaté tobolky v době zralosti opadávají, což bývá od července do října. Chutná semena jsou z nich vybírána domorodými sběrači. Zralé plody opadávají ze stromu asi 15 měsíců po odkvětu. Zajímavostí je také to, že spadlé plody se sbírají často z vody do člunů.

Po vyloupání rychle žluknou

Para ořechy díky vysokému obsahu tuků po vyloupání rychle žluknou. Nevyloupané a chlazené vydrží až dva roky. Máčené vyloupané plody se také někdy používají jako krmivo pro zvířata. Pozor na kontaminaci aflatoxiny − ořechy, které změní barvu nebo vůni, chutnají hořce či jinak nepříjemně nejsou vhodné ke konzumaci. Pro alergiky může být konzumace para ořechů riziková.

Jádra para ořechů jsou velmi výživná. Obsahují 70% tuků, 15% bílkovin a 7% sacharidů.

Aloe vera má antidiabetické účinky: Z listů lze vyrobit výborný domácí gel na hojení ran

Aloe vera je sukulent, který ve svých listech uchovává vodu ve formě gelu. Tento gel je vysoce hydratační a skvěle se hodí na spáleniny od ...

Čím nám poslouží para ořechy:

Vitamíny

•  A
•  B1
• B2
• B3
• E
• D

Minerály

•  selen
• draslík
• vápník
• fosfor
• hořčík
• železo

a dále…

• Při vaření a pečení, k výrobě cukrovinek.
• Součást výživných tyčinek.
• Olej se přidává do kosmetických přípravků.
• Gen para ořechu byl kvůli zvýšení výživné hodnoty přidáván do geneticky modifikované sóji. Avšak bylo zjištěno, že tato sója u postižených lidí může vyvolat stejné alergické reakce jako vlastní ořech. Jde o jedno z prvních prokázaných rizik geneticky upravených organismů – GMO.

Zapukajské ořechy

I další zástupci čeledi hrnečníkovitých poskytují chutné ořechy. Dosud je známo asi 12 druhů, jejichž semeny jsou jedlé ořechy. Jedlá semena například poskytují druhy Lecythis elliptica , Lecythis ollaria a Lecythis usitatis . Všechny jsou původem z Jižní Ameriky. K nejvýznamnějším patří Lecythis pisoni neboli Lecythis zabucajo mohutný, planě rostoucí tropický strom, který pochází z Brazílie. Plodem bývají velké dřevnaté tobolky s vřetenovitými semeny, která mají velmi chutné jádro. Jádra jsou známá pod názvem ořechy zabukajo či „zapukajské ořechy“. Tobolky jsou zajímavé tím, že mají velká víčka, která spolu s dřevnatým středovým vřetenem odpadnou, semena se vysypou na zem a tobolka zůstane viset na stromě. Domorodí obyvatelé těmto tobolkám říkají opičí hrnky.

Zdroj: časopis DIAstyl,

autorizovaný článek použitý se svolením autorky MUDr. Mgr. Sylvie Špitálníkové, Ph.D.

1476