Ovlivňují hormony menstruačního cyklu glykemii?

Menstruace může ovlivnit hladinu glukózy v krvi pomocí dvou hormonů –  estrogenu a progesteronu. Nejvyšší hladiny dosahují tyto hormony před menstruací, kdy snižují inzulinovou citlivost a mohou způsobit zvýšení hladiny glukózy v krvi. Množství glukózy v krvi se mírně zvyšuje již těsně po ovulaci, tj. jeden týden po konci menstruace. Potřeba inzulínu pak stoupá z důvodu rostoucí necitlivosti k inzulínu pozvolna až do doby těsně před menstruací. Změny jsou velmi individuální. Některé ženy vliv na hladiny glukózy vůbec nepozorují, nebo jejich potřeba inzulinu může naopak klesat, jiné navyšují dávky inzulinu v řádu desítek procent běžné potřeby. Dalšími faktory, které mohou u žen zvyšovat glykemii, je také úzkost vyvolaná menstruační bolestí a stres při premenstruačním syndromu. Oba vedou k uvolňování jiných, dalších hormonů zvyšujících hladinu glukózy, jako je kortizol a katecholamin. Stresem z menstruace trpí nejvíce dívky při menarché, tedy při první menstruaci. Jedinou cestou, jak zlepšit tyto obtíže, je pečlivý monitoring hladin krevního cukru v období asi týden před očekávaným nástupem menstruace.

Jak vyladit dávky inzulinu?

Základem dobré kompenzace diabetu během menstruačního cyklu je důsledný selfmonitoring glykemie a správné zachycení stoupající hladiny krevního cukru. S tím je třeba začít nejpozději týden před očekávaným nástupem menstruace. Navyšování dávek inzulinů by nemělo být výrazné, celkem asi o 20 – 30% běžné denní dávky. V době stoupajících glykemií je tedy vhodné o 20% navýšit bazální dávku u pacientek na inzulínové pumpě nebo množství dlouhodobého bazálního inzulinu u pacientek na perech. Podle dosažených hodnot glykemie je pak možné dávku inzulínu případně ještě navýšit. Cílem je ranní glykemie či glykemie mezi jídly do 6 mmol/l. Současně stoupá potřeba bolusů, nebo krátkodobého inzulinu, kde je vhodné dávku zvýšit o 20 % a podle glykemie 2 hodiny po jídle navyšovat (pokud glykemie stoupá nad 9 mmol/l).

Také je třeba si uvědomit, že stoupající inzulinová rezistence nevede jen ke slabšímu účinku inzulinu, ale také k prodloužení nástupu účinku inzulinu po jeho aplikaci. Je tedy vhodné dobu mezi aplikací inzulinu a jídlem o několik minut prodloužit.

Návrat k běžnému režimu

Při samotném nástupu menstruace se hladiny glykémií ihned snižují do původních hodnot, často je pokles potřeby inzulínu patrný již den před menstruací. Tato skutečnost může přinášet problémy v praktickém životě. Vzestup glykemií nutí ženu ke zvyšování dávek inzulinu a často se špatně odhaduje návrat k původním dávkám, proto může docházet k hypoglykemiím. Z tohoto hlediska se mi jako riziková skupina vzniku závažné hypoglykemie jeví matky malých dětí, u kterých nároky dětí brání matce včas zaznamenat nebo vyřešit hypoglykemii.

 Nepravidelná menstruace

Jedinou cestou, jak zachytit vzestup glykemií při nepravidelné menstruaci, je pečlivý selfmonitoring. U citlivých žen je možné dobu menstruace odhadnout podle příznaků ovulace, jako je pichlavá bolest v jednom podbřišku, dále podle charakteru poševního hlenu, vyšší výkonnosti a podle psychického stavu. Menstruace se objevuje přibližně za 2 týdny po ovulaci.

Vliv diabetu na menstruační cyklus

Samotný diabetes má rovněž vliv na charakter a průběh menstruace. Přítomnost diabetu 1. typu oddaluje nástup menstruace u dívek, a to přibližně o jeden rok. Při nedostatečně kompenzovaném diabetu se objevují delší období mezi cykly, jejich nepravidelnost až amenorhoea, tedy úplná nepřítomnost menstruace. Obecně mají ženy s diabetem 1. typu do 30 let věku dvakrát vyšší pravděpodobnost výskytu problémů s menstruací oproti zdravým ženám. Jedná se například o prodloužení doby mezi jednotlivými menstruacemi, delší a silnější krvácení či dřívější nástup menopauzy.

Pokud je diabetes diagnostikován až po prvním menstruačním období, existuje možnost, že u pacientek dojde k mírnému zpoždění menstruace. Jakmile je však glykemie pod kontrolou a jsou nastaveny správné dávky inzulinu, menstruace se opět vrátí k normálu. Při výrazně dekompenzovaném diabetu se menstruace oddaluje až vytrácí a stoupá riziko gynekologických obtíží, jako jsou vaginální mykózy či jiné infekce.

Diabetes a hormonální antikoncepce

Diabetes již v dnešní době nepředstavuje striktní kontraindikaci hormonální antikoncepce. Dříve obsahovala hormonální koncepce vysoké dávky hormonů, takže při jejím užívání stoupala ženám s diabetem glykemie. Dnes je nejen u diabetiček přednostně používaná nízkodávkovaná antikoncepce s nízkým obsahem hormonů, které mají na glykemii minimální vliv.

Obecně může hormonální antikoncepce mírně zhoršit citlivost k inzulinu a vést k navýšení dávek inzulinu, ale je to řádově v jednotkách, což není problém. Nejdůležitější je najít typ antikoncepce, který ženě vyhovuje, při kterém se cítí dobře a který jí nezpůsobuje vážnější problémy, například bolest hlavy, nárůst hmotnosti, pocit napětí v prsou, změny hladiny krevních tuků, zvýšení krevního tlaku, a vznik trombóz. U nízkodávkové antikoncepce jsou tyto nežádoucí účinky mnohem méně časté a téměř vůbec se nevyskytují u hormonální antikoncepce obsažené v nitroděložním tělísku, kde nízké hladiny hormonů působí jen v místě děložní sliznice a neovlivňují hladiny krevního cukru.

Výběr vhodné antikoncepce

Na kolísání hladin glukózy v krvi hraje důležitou roli typ hormonální antikoncepce. Zcela stabilní hladiny pohlavních hormonů lze dosáhnout kontinuálním užíváním jednofázové hormonální antikoncepce, tedy bez obvyklé sedmidenní pauzy. Můžeme tak menstruaci oddálit (na dobu dovolené, služební cesty…), v některých případech užívat několik balení antikoncepčního přípravku za sebou. Zde rozdíly v citlivosti na inzulin nejsou patrné, při jejich užívání může být glykemie stabilně vyšší. Ve vývoji jsou antikoncepční perorální přípravky, které se budou brát 365 dní v roce.

Naopak u klasické třífázové antikoncepce je kolísání citlivosti k inzulinu patrné.

Může hormonální antikoncepce přispět k pozdním komplikacím diabetu?

Hormonální antikoncepce může vést k řadě různých komplikací. Mezi nejzávažnější patří obstrukce cév – trombóza. Proto by se užívání hormonální antikoncepce měly vyvarovat následující skupiny žen: ženy kuřačky, ženy starší 35 let, ženy, které trpí vysokým krevním tlakem, diabetičky s cévním poškozením, ženy s poruchami metabolismu tuků, ženy s výraznými křečovými žilami nebo jinými cévními chorobami, ženy které trpí vyšší krevní srážlivostí (jsou například nositelkami Leydenské mutace), ženy s poruchou jaterních funkcí a hormonálně aktivními nádory.

Hormonální antikoncepce není prvotní příčinou vzniku pozdních komplikací diabetu, ale může v cévách poškozených diabetem zvyšovat riziko trombóz a tím zhoršovat stádium pozdních komplikací.

9055

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný