Opium, mocný lék i milosrdná smrt

Autor: DIAstyl 08. 01. 2019 Přírodní lékárna

„Aj tak, tak sejou mák, aj tak, tak sejou mák,“ zpívá se ve staré lidové písničce. Písničku dobře znaly už naše babičky, které mák pěstovaly a také dobře věděly, že mák je dobrý nejen do buchet a na švestkové knedlíky, ale také na spaní.

Když bylo třeba uspat děti, dávaly naše babičky nebo spíše prababičky dětem na cumel odvar z makovic. Děti potom pěkně spaly a nezlobily. Droga, kterou tvoří zaschlá šťáva získaná z nezralých makovic máku setého (Papaver somniferum), se souhrnně nazývá opium. Zmiňovali ji již 3 tisíce let př. n. l. staří Sumerové klínovým písmem na hliněných tabulkách. Stejný znak jako pro mák používali také pro označení spokojenosti. Zřejmě si byli dobře vědomi, že mák, respektive šťáva z makovic má uklidňující účinky. Také egyptské hieroglyfy se zmiňují o šťávě z makovic (opiu) a doporučují ji jako analgetikum a uklidňující prostředek. Ve starém Řecku se prý žádná droga netěšila takové oblibě jako opium.

Den císaře začínal dávkou opia

Získávání opia z máku poprvé popsal řecký lékař Pedianos Dioscorides (40–90 n. l.) a autor De Materia Medica, pětidílné encyklopedie o bylinném lékařství, která byla jako lékopis používána po více než 1500 let! Zajímavé je, že staří Sumerové, Egypťané ani Řekové nikde nepsali o opiu jako o látce, která by někomu jakýmkoli způsobem uškodila nebo že by ho považovali za zavrženíhodnou drogu.
Podle Dioskorida opium zbavuje bolesti, mírní kašel, brzdí průjem a předepisuje se i těm, kteří nemohou spát. Například římský císař Marcus Aurelius (129–180 n. l.) začínal na doporučení svého osobního lékaře Galéna prý každé ráno dávkou opia.
Důkaz o tom, že staří Řekové znali dobře účinky opia, najdeme také v textu Galéna, který píše, že „opium je nejsilnějším ze všech známých léků, ale také nebezpečným prostředkem, který může při předávkování způsobit ‚věčný spánek’“.
Opium znal i tehdejší arabský svět. Otec arabského lékařství Ibn Síná neboli Avicenna používal opium jako euthanasikum, tedy prostředek pro „milosrdnou smrt“, a jeho velký žák al-Rází neboli Rhazes staví tuto látku na přední místo v lékopisu.

Hlavní složkou je morfin

Opium v surovém stavu.

Název opium pravděpodobně pochází z řeckého slova ὀπός (opos) – rostlinná šťáva. Účinky a obliba zaschlé makové pryskyřice, tedy opia, vycházejí z jeho hlavních obsahových látek. Především jsou to tzv. opiové alkaloidy, kterých je v opiu obsaženo až 20 %. Mezi ně patří morfin (20 %), kodein (5 %), tebain (7 %), papaverin (4 %) a asi 40 dalších alkaloidů.
Hlavní alkaloid morfin izoloval z opia v roce 1804 německý lékárník Friedrich Wilhelm Adam Sertürner (1783–1841). Nově izolovanou látku podle jejích účinků nazval, „morphium” po řeckém bohu snů Morpheovi. Sertürner studoval vlastnosti morfia nejprve na toulavých psech a později i na sobě a následně popsal jeho účinky. Zajímavé je, že morfin nebyl jenom prvním alkaloidem, který byl izolován z opia. Byl to vůbec první alkaloid, který kdy izoloval člověk z nějaké rostliny.

Když opium léčí…

Přestože syntetická (umělá) příprava morfinu a ostatních opiových alkaloidů je dnes známá, v čisté formě se morfium získává výhradně izolací z opia. Opiové alkaloidy se také získávají ze suchých makovic a makové slámy (tzv. makoviny). Obsah alkaloidů v makovině je nízký (0,1–0,9 %), nicméně výroba opiových alkaloidů z této suroviny je stále výhodná a efektivní.
Opium, morfin, heroin (chemicky upravená odvozenina morfinu), případně i kodein získaly kvůli jejich zneužívání v podobě psychoaktivních návykových drog velmi špatnou pověst. Přitom se bez jejich použití v některých oborech medicíny jen těžko obejdeme, i když se farmaceutický průmysl snaží nahradit je jinými, bezpečnějšími a hůře zneužitelnými preparáty. Nejlépe o tom svědčí vysoký počet přípravků (celkem 2531) na našem trhu s obsahem opiových alkaloidů nebo jejich odvozenin registrovaných Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL). Především se jedná o morfin a jeho deriváty.
Morfium a opiáty měly význam především v minulých časech, kdy během častých válečných období byly používány hojně při operacích a zraněních v polních podmínkách. Postupně se vzhledem k některým vlastnostem od používání opiátů ustupuje. Nastoupily novější a bezpečnější přípravky, které není tak snadné zneužívat. Nicméně i v současné době jsou preparáty na bázi opiových alkaloidů v některých případech nezastupitelné. Zejména v případě nezvladatelných onkologických bolestí.

Morfin

nebo také morfium je hlavní alkaloid obsažený v opiu. Používá se k léčbě silné akutní bolesti, například po těžkých úrazech, popáleninách, nádorových bolestech, po operacích, při akutní bolesti při infarktu myokardu, k léčbě nádorové bolesti a při přípravě pacientů k operaci. Je k dispozici především ve formě injekcí, tablet a dražé. Některé náhražky opia (tzv. opioidy) jsou mnohokrát účinnější a používají se také ve formě náplastí nebo ústních sprejů k tlumení silných bolestí.

Kodein

je druhým nejčastěji používaným alkaloidem pocházejícím z opia nebo chcete-li máku. Využívá se především k tlumení kašle, ale také k tlumení bolesti. V současné době je často nahrazován jinými přípravky proto, aby nedocházelo ke zneužívání léků s obsahem kodeinu k výrobě zakázaných psychoaktivních drog.

Heroin

je chemicky upravená odvozenina morfinu. Mezi opiáty tvoří zajímavou kapitolu. Heroin jako lék poprvé vyrobil Felix Hoffmann z německé farmaceutické společnosti Bayer 11 dní poté, co objevil aspirin. Bayer registroval heroin (pravděpodobně z něm. heroisch – heroický) jako ochrannou známku. Od roku 1898 do 1910 byl prodáván jako nenávyková náhražka morfinu a jako dětská medicína proti kašli. Bayer prodával heroin jako „lék“ pro lidi závislé na morfinu do té doby, než bylo objeveno, že se (stejně jako jiné opiáty) v játrech metabolizuje na morfin. Tento objev společnost Bayer zdiskreditoval a znemožnil další legální prodej heroinu.

Kde se dnes seje mák?

Na území Evropy se mák pěstoval již odedávna. Nálezy semen na sídlištích ze Švýcarska, severní Itálie, Francie či Německa dokazují, že tam byl pěstován již v mladší době kamenné. Z Evropy se šířil dál na východ přes celou Asii až do východní Číny. Na Východě jeho sláva dále stoupala, a to nikoliv pouze pro jeho chutná semena, ale zejména pro opium.
V současnosti se mák pěstuje v mírných a subtropických pásmech téměř celého světa a využívá se převážně jako potravina, k výrobě oleje a v lékařství. Navzdory mezinárodním dohodám je však na řadě míst dodnes pěstován zejména jako „nelegální” zdroj opia. Mezi jeho nejvýznamnější producenty patří některé chudší asijské státy, ať už to jsou země zlatého trojúhelníku (Barma, Thajsko, Laos) nebo zlatého půlměsíce (Írán, Afghánistán, Pákistán, Indie), v nichž právě opium je často jediným možným a jen trochu lukrativním zdrojem příjmů pro místní zemědělce.
Největším producentem opia je Afghánistán, jehož produkce je odhadována na 6000 až 8000 tun ročně, v Thajsku se roční produkce opia pohybuje okolo 40 až 60 tun. Máku setému využívanému k produkci opia se také daří v Číně, Íránu, Turecku a dokonce i v Austrálii.