Noční převalování a otáčení komplikuje život nejen diabetikům
Nově diagnostikovaná cukrovka 1. typu: Jak se zorientovat na úplném začátku?
Zdroj: Shutterstock
Zjištění diagnózy diabetu 1. typu je pro většinu lidí šok. Někdy to však také může být i úleva po dlouhém pátrání, proč se člověk necítí dobře. Informace o cukrovce se čas od času objevu-jí i v klasických médiích, ovšem málokdy se jedná o zprávy pozitivní či motivační. I proto je pro nového pacienta přínosné vědět, že diagnóza diabetu rozhodně neznamená konec života.
U diabetu 1. typu dochází vlivem autoimunitního procesu ke ztrátě schopnosti těla tvořit životně důležitý hormon inzulin. Inzulin udržuje stabilní hladinu krevního cukru, která se u zdravého člověka pohybuje ve velice úzkém rozmezí (obvykle mezi 3,5-7,8 mmol/l, což odpovídá asi 3-8 gramům cukru rozpuštěného v krevním oběhu dospělého člověka). Protože zatím není možné v běžné klinické praxi obnovit u diabetu 1. typu tvorbu inzulinu, je nutné jej celoživotně podávat zvenčí formou injekcí.
Na úplném začátku
Základním úkolem člověka žijícího s cukrovkou je určit správné dávkování a časování podávání inzulinu tak, aby se jeho hladina cukru pohybovala v rozmezí blízkém zdravým hodnotám (zpravidla je doporučeno rozmezí 3,9-10 mmol/l).
Člověk s cukrovkou 1. typu může teoreticky dělat cokoliv, co člověk bez cukrovky. Jen ho to vždy stojí více snahy a práce než zdravého člověka. Jakákoliv aktivita, sport, koníček či zaměstnání totiž určitým způsobem ovlivňují hladinu krevního cukru a člověk s diabetem potřebuje (s pomocí svého zdravotnického týmu) vymyslet strategii, jak během této činnosti upravit léčbu a bezpečně kompenzovat glykémie. Zatímco u běžných aktivit, jako je běh či jízda na kole, není problém s úpravou léčby poradit, u nevšedních koníčků či extrémních sportů může být vymýšlení strategie léčby náročné. Zatímco pro některé pacienty je snazší změnit životní styl a určitých věcí se po zjištění cukrovky raději vzdát, jiní své priority nemění a vymýšlejí a experimentují, jak co nejlépe přizpůsobit léčbu nemoci na míru svému dosavadnímu životnímu stylu.
Léčebna Mánes: Místo, kde se léčí diabetes 1. typu
Léčebna Mánes v Karlových Varech je jediným místem v České republice, kde se léčí děti s diabetem 1. typu. Léčebný pobyt trvá vždy 28 dní, ale je ...
Nastavení vyhovující léčby je důležité
Dříve znamenala diagnóza cukrovky pro nově diagnostikovaného pacienta relativně přísný režim a omezení, dnes jsou již mnohem svobodnější možnosti volby toho, jak k nemoci přistupovat. Lidé s diabetem 1. typu mohou být léčeni tzv. fixním režimem, při němž mají předepsanou rámcovou léčbu, které přizpůsobují svůj životní styl. Tato metoda není pro pacienta tolik náročná na přemýšlení, ovšem aby dobře fungovala, vyžaduje určité přizpůsobení se – dodržování rámcového jídelníčku, pravidelné časy aplikace inzulinu i jídel a relativně stereotypní životní styl. Druhou možností je tzv. flexibilní režim, kdy je léčba ušita na míru pacientovu životnímu stylu. Místo předepsaných dávek inzulinu dostává člověk s diabetem návod, jak si dávky inzulinu samostatně upravovat podle toho, kdy a co plánuje jíst či dělat.
Flexibilní režim vyžaduje aktivní součinnost pacienta na své léčbě, ale dovoluje mu žít do velké míry svobodným životním stylem.
Bez ohledu na zvolený režim aplikace inzulinu je základem časté měření hladiny cukru. Odborníci doporučují, aby každý pacient s diabetem 1. typu nosil kontinuální senzor, je-li schopný a ochotný jej používat, a to ideálně již od zjištění cukrovky. Díky senzoru jde u nového pacienta snáze nastavit léčba a člověk se snáze a rychleji naučí, jaký vliv mají různé činnosti na hladinu cukru. Glukometr je stále důležitou výbavou nového pacienta s diabetem, ale měl by sloužit spíše jako doplňková metoda. Pro udržení hladiny cukru v bezpečném cílovém rozmezí totiž časté měření glukometrem nestačí. Díky senzoru je snadné kdykoliv rychle posoudit vývoj glykémie a upravit léčbu dřív, než se hodnoty dostanou do nebezpečných hladin.
Edukace by rozhodně neměla chybět
Edukace je proces, při kterém se člověk s cukrovkou učí o své nemoci. Ošetřující lékař-diabetolog, nutriční terapeutka, a hlavně diabetologická edukační sestra pacienta učí o teoretických i praktických aspektech léčby. Každodenní rozhodování o úpravě léčby je totiž zejména na pacientovi a je důležité, aby rozuměl tomu, jak při cukrovce funguje lidské tělo, jaký vliv má na hladinu cukru jídlo, pohyb, stres, nemoc a jiné faktory a jak může s pomocí cíleného dávkování inzulinu udržet glykémie v bezpečném rozmezí. Diabetologická sestra učí pacienta i praktické dovednosti, jako je aplikace kontinuálního senzoru, měření glykémie glukometrem, aplikace inzulinu či aplikace záchranného léku glukagonu.
Edukace neprobíhá pouze při zjištění diabetu, i pacienti s dlouhotrvající cukrovkou by měli být pravidelně reedukováni. Léčba diabetu se totiž stále vyvíjí a i pro kompenzované pacienty může být přínosné se dozvědět o nejnovějších možnostech a postupech.
Nezapomínejte na cirkadiánní rytmus: Není důležité jen to, co jíme, ale také, kdy to jíme
Zjednodušeně lze říct, že orgány (a tedy části metabolismu) jsou přepínány v různých rytmech mezi režimem vrcholné aktivity a útlumu. Za ...
Kde hledat informace o diabetu?
Základním zdrojem informací je samozřejmě zdravotnický tým v nemocnici či v diabetologické ambulanci. Většina lidí se také v dnešní době neprodleně obrátí na internet a sociální média, kde lze najít opravdu velké množství informací, ovšem ne vždy přesných a aktuálních. Je proto vhodné informace z internetu brát s jistou rezervou a ověřit si jejich správnost právě u zdravotnických odborníků.
Neopomenutelným zdrojem jsou tištěná média, ať již časopis Diastyl nebo knihy určené pro pacienty, například Abeceda diabetu (Lebl a kol., 5. vydání), Flexibilní léčba diabetu (Neumann a kol.) či další. Ze zahraničních zdrojů lze doporučit například webové stránky Beyond Type 1, Take Control of Your Diabetes či knihy Bright Spots and Landmines (Brown, A.) a Think Like a Pancreas (Scheiner, G.).
Zlepší se to?
Diabetes 1. typu bohužel nelze vyléčit. Lze ho sice částečně či zcela vyřešit transplantací slinivky nebo Langerhansových ostrůvků, tyto metody s sebou však nesou řadu dalších omezení a rizik (například nutnost trvalého užívání léků potlačujících imunitu), a proto jsou vyhrazeny pouze pro pacienty se závažnými komplikacemi cukrovky, nikoliv pro ty čerstvě diagnostikované.
První měsíce po diagnóze se člověk s diabetem 1. typu sžívá, zvyká si na nové každodenní povinnosti, jako je sledování hladiny glukózy a počítání sacharidů. Učí se upravovat dávky inzulinu k jídlu a v souvislosti s dalšími činnostmi, například sportem či zaměstnáním. Tyto činnosti se brzy stanou rutinními a pokud člověk nepodléhá trudnomyslnosti, stane se diabetes jen jakýmsi programem neustále přítomným na pozadí jeho života. Kompenzovat cukrovku je úkol na celý život a není to jednoduché, na druhou stranu v dnešní době existuje nejen spoustu ověřených praktických postupů, ale také technologií, které tuto práci výrazně usnadňují. V neposlední řadě, diabetologický tým i online pacientská komunita mohou člověka podpořit ve chvílích, kdy má diabetu plné zuby a potřebuje ujistit, že s touto nemocí není na světě sám.
Je dobré vědět, že se s cukrovkou 1. typu také potýká řada slavných osobností, které mohou čerstvě diagnostikované pacienty inspirovat k pozitivnímu přístupu k nemoci. Z českých je to například olympijská sportovkyně Anna Fernstädt, ze zahraničních fotbalista Nacho Fernandez nebo zpěvák Nick Jonas.
MUDr. Klára Sochorová
Lékařka Kliniky diabetologie nemocnice IKEM v Praze. Specializuje se na efektivní využití moderních technologií v diabetologii, flexibilní léčbu diabetu a fyzickou aktivitu. V rámci skupiny mladých lékařů Diavengers se věnuje edukačním aktivitám.
Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek použitý v původním znění se svolením MUDr. Kláry Sochorové
2007